Jak vlastně došlo k vašemu návratu z Hradce do Českých Budějovic?
Seběhlo se to hodně rychle. Jednali jsme s Hradcem a měl jsem nějaký časový limit, abych se rozhodl. Zavolal jsem do Budějovic a pobavil se o tom s několika lidmi. Rozhodující slovo měl nový trenér Venca Prospal. Projevil o mě zájem, tak jsme se dohodli.

Manželku jste si našel na jihu Čech. Berete to tak trochu jako návrat domů?
I tak se to dá říct. Když bych měl hrát extraligu, tak bych zůstal jedině v Hradci. Ale už nás to táhlo domů. Nechtělo se mi pendlovat někde po republice. Nějaká možnost pokračovat v Hradci byla, ale rozhodl jsem se pro návrat.

Vrátit se domů už pro vás rodáka z Bratislavy znamená na jih Čech?
Ano. Máme postavený domek v Litvínovicích a doma jsem tady.

V Hradci vám po sezoně končila smlouva?
Smlouva mi končila a byla tam jistá možnost ji prodloužit. Ale rozhodl jsem se, že ještě chci hrát hokej.

V play off jste toho za Hradec až tolik neodehrál. Souviselo to už s vaším případným odchodem?
To s tím nesouviselo. Alespoň si myslím. Hráli jsme na šest obránců a byli jsme všichni docela vyrovnaní. Někdo tak nehrál na začátku play off, někdo pak zase v jeho průběhu. Nakonec to padlo na mě. Udělal jsem v jednom utkání chybu, trenéři z toho vycházeli. Ostatní kluci se chytili a hráli dobře, tak nebyl důvod sestavu měnit.

Jakých pro vás bylo pět let v Hradci Králové?
Hrozně rychle to uteklo. Bylo to zajímavé. Procházeli jsme nějakým vývojem a myslím, že jsme to zvládli docela slušně.

Co pro vás osobně znamenal nucený odchod do Hradce před pěti lety?
Už jsem si to pro sebe uzavřel a nechtěl bych se k tomu vracet. Nebylo to nic jednoduchého, hlavně ze začátku, a museli jsme se s tím nějak srovnat. Přišlo to hrozně narychlo. Ale myslím, že jsme se s tím vypořádali dobře.

Vnímáte celkem logický výrazně negativní vztah českobudějovických fanoušků k hradeckému klubu?
To je jasné, že ano. Přímo na ledě jsme nic takového nepociťovali. Ze strany fanoušků je to ale pochopitelné. Třeba budeme mít jednou v extralize další derby (úsměv).

Máte nějaké informace o první české lize, kterou jste nikdy v životě nehrál?
Viděl jsem tady jen jeden zápas Motoru se Vsetínem. Těžko říct, jaká první liga bude. Jak jste řekl, nikdy jsem ji nehrál a bude to pro mě nové.

Jste ztotožněn s tím, že jdete do kvalitativně horší soutěže, kde jsou třeba i stadiony na horší úrovni?
Určitě. Jsem na to mentálně připravený. Ale je pravda, že co si člověk nezažije na vlastní kůži, na to se jen těžko může dopředu připravit.

Znáte se osobně s novým trenérem týmu Václavem Prospalem?
S Vencou jsem si zahrál v době, kdy byla poslední výluka v NHL. Už jsme spolu hovořili a určitě to ještě probírat budeme.

Hrála při vašem rozhodování významnou roli i právě jeho osoba?
Roli to hrálo. Hlavně proto, že vím, jaký je. Určitě bude tlačit na celý tým, aby podával odpovídající výkony. On jiný nebyl ani jako hráč. Jakmile začal zápas, tak do toho šel vždycky po hlavě. Myslím si, že stejný bude i jako trenér.

Kolik jste našel v kabině známých tváří?
Moc jich nebylo. Se Zdeňkem Čápem a Kájou Plášilem jsem byl v Hradci. Ještě Vláďa Škoda. Ale to je asi všechno.

Jak se vám jeví kvalita týmu?
Těžko říct, protože jsme ještě nebyli na ledě. Za celou kariéru jsem zjistil, že v posilovně se moc nerozhoduje o kvalitě hokejistů (smích). Ale všichni kluci poctivě makají a i posilovna je důležitou součástí přípravy.

Začal jste trénovat s týmem. Měl jste předtím individuální přípravu?
Do konce dubna jsem trénoval sám. Potom jsme si po dlouhé době udělali s rodinou trochu větší dovolenou, takže jsem tři týdny odpočíval. Pak už jsem normálně naskočil do přípravy s mužstvem. Tréninky mají hlavu a patu, takže není důvod to nějak měnit.

Co čekáte od nadcházející sezony v Motoru?
Všichni tady čekají postup do nejvyšší soutěže, to je jasné. Jsem ale realista a vím, že to bude těžké. I když Motor do extraligy určitě patří. Já osobně jsem však hlavně zvědavý, jak se s návratem srovnám sám.