Nestárnoucí bojovník a jihočeský srdcař Zdeněk Šperger toho zažil ve své hokejové kariéře opravdu hodně. V devadesátých letech hrál extraligu v Českých Budějovicích. Od té doby působil až na krátké výjimky téměř nepřetržitě na jihu Čech.
Prošel snad všemi jihočeskými kluby. Hrál v Jindřichově Hradci, Milevsku, Písku i v Táboře. Vloni využíval jeho bohatých zkušeností prvoligový ČEZ Motor České Budějovice.
Před touto sezonou oslovil dnes třiačtyřicetiletého Zdeňka Špergera jindřichohradecký hokejový klub a zkušený matador se po deseti letech vrátil k Vajgaru.
V jihočeském derby na ledě Tábora ve druhé lize patřil k nejlepším hráčům hostujícího mužstva. Ani jeho gólový příspěvek však Jindřichovu Hradci k bodovému zisku nakonec nepomohl.

V utkání měl být Tábor jasným favoritem, na ledě to tak ale příliš nevypadalo. Řekl bych, že jste byli domácím minimálně vyrovnaným soupeřem…
Nehráli jsme špatně, škoda neproměněných šancí v první třetině. Já sám jsem tam měl dvě gólovky.

Jistě máte na mysli nájezd dva na jednoho hned ve čtvrté minutě utkání a následnou dorážku, při níž jste se ocitl před Klestilem úplně sám?
Při té bekhendové dorážce mi chyběl větší důraz a taky trochu štěstí. Z toho měl být gól, to beru na sebe. Pokud bychom vedli, určitě by ten zápas vypadal jinak.

Dalším důležitým faktorem, který zápas jistě rozhodl, byla hra v početní výhodě?
To je pravda. Ještě nejsme pořádně sehraní a byli jsme  v nich tedy jaloví. Potřebujeme je pořádně potrénovat.

Dvě branky obdržené během jediné minuty se na vaší psychice též musely podepsat?
Když se v Táboře prohrává 2:0, je to před místním skvělým publikem vždycky těžké otočit.

Postavil vás na nohy gól, kterým jste na začátku poslední třetiny snížil na jednobrankový rozdíl?
Určitě jsme vycítili šanci. Když jsme pak v poslední třetině snížili na 2:1, měli jsme na to abychom zápas minimálně srovnali. Sahali jsme po bodu, ale bohužel nemáme žádný.

Co scházelo k tomu, abyste ten kýžený vyrovnávací gól nakonec vstřelili?
Ve snaze o vyrovnání jsme pak začali hrát jen na dvě pětky a tím pádem již potom scházely síly, abychom si vynutili větší tlak. Gól jsme však klidně dát mohli.

Určitě vám nepomohla ani vyloučení ve zbývající části hry?
Chvíli po naší kontaktní brance nás rozhodčí poslal do čtyřech, přitom ale přehlédl faul na mě a naopak vyloučil našeho Kořínka.

A co vyloučení v samotném závěru, kdy vás rozhodčí poslali do čtyřech kvůli přílišnému počtu hráčů na ledě?
To bylo v pořádku. Já jsem signalizoval, že půjdu střídat, ale pak jsem si to rozmyslel. Prostě jsme se špatně domluvili, to se občas stává.

Každopádně vám to sebralo možnost odvolat brankáře a zkusit to při power play…
Kdo ví, jak by to dopadlo. Třeba bychom si ještě nějakou šanci vytvořili.