Co vlastně obnáší vaše funkce a čím se liší od role klasického sportovního manažera?
Je to funkce, která plynule navázala na konec minulé sezony, kdy jsem rozšířil trenérský štáb, co se týkalo konzultací, systému, speciálních týmů a podobných záležitostí. Nebyl jsem na střídačce, ale fungoval jsem na tribuně. V podobné roli působím i teď v play off.

Podobnou úlohu zastáváte i od nové sezony?
Ano. Vyhodnotili jsme to tak, že právě tohle je místo, kde mohu týmu nejvíc dát. Být přímo u něj a konzultovat věci s trenéry. Proto jsme i vymysleli název této funkce. Ve světě je role asistenta generálního manažera naprosto běžná. U mě se prakticky nic nezměnilo. Pořád se pohybuji kolem mančaftu a řeším potřebné věci s trenéry.

Týká se vás třeba i příprava týmu na zápas?
To ne. Do utkání v jejich průběhu nezasahuji. Alespoň v základní části. Teď v play off už je to ale stejné jako loni. O přestávkách mezi třetinami chodím do kabiny a bavíme se o tom, jak to vypadá shora. Občas dostanu pokyn od trenérů, abych se na něco zaměřil ve hře soupeře. V play off jde ale hlavně o počáteční utkání. Potom už se oba týmy dobře znají a spíše reaguji na změny, které se stanou. To konzultujeme v průběhu zápasů. Moje role je právě především konzultační. Pohybuji se kolem kabiny a tam mám pocit, že mám týmu co dát.

TAKÉ ČTĚTE: Junioři Motoru čekají na soupeře pro semifinále extraligy: Třinec, nebo Plzeň?

Přestupy a prodlužování smluv hráčům spadají také do vaší gesce?
Nemáme v klubu klasického sportovního ředitele, takže tohle má od začátku na starosti Petr Sailer jako provozní ředitel. Samozřejmě po konzultacích s generálním manažerem Standou Bednaříkem.

Po skončení aktivní dráhy jste se stal funkcionářem. Baví vás to?
Baví mě pohybovat se kolem týmu. Pořád je to v mém podání hledání ideální pozice, která by mě co nejvíce naplňovala profesně a abych mužstvu mohl dát co nejvíce. Předat své zkušenosti. Jsem rád, že touhle formou k tomu mám nějaký přístup. Do kabiny mě to táhne a vůbec nevylučuji, že bych se do budoucna mohl stát součástí nějakého realizačního trenérského týmu.

Lákala by vás i klasická trenéřina?
Na to je ještě asi brzy. U mě je to hodně otázka času. Mám malého syna, kterému se chci věnovat. Nechci všechen volný čas, který teď po kariéře mám, hned vrazit naplno do něčeho jiného. Rozdíl je to velký. Jako hráč se člověk stará jenom sám o sebe a svůj výkon. Jakmile z toho ale vystoupíte a dostanete se do role trenérské nebo funkcionářské, tak musíte o hokeji přemýšlet pořád. Takhle mi to vyhovuje a uvidíme, jak se to bude vyvíjet a co se stane dál.

DÁLE ČTĚTE: Josef Straka se přijel podívat na své bývalé spoluhráče a chce zůstat v Itálii

Stal jste se patronem Development programu, který poskytuje speciální tréninkovou péči nejtalentovanějším mladým hráčům v klubu. Plní tento projekt to, co jste si od ní slibovali?
Přemýšleli jsme, jak co nejvíce pomoci našim mladým klukům, u kterých jsme vyhodnotili, že mají talent a něco z nich v budoucnu může být. Jsou výkonnostně trochu výš než zbytek juniorských a dorosteneckých týmů. Vymysleli jsme tento program, který jsem si vzal pod sebe a zaštítil ho svým jménem.

Které věkové kategorie se ho účastní?
Je to od mladšího dorostu po juniorku a některé mladé hráče z áčka. Máme dvě tréninkové skupiny. Mladší a starší dorostence vede Radek Bělohlav, juniory a mladé hráče z prvního týmu Martin Štrba. Nevěnujeme se kondičním záležitostem, na kterých kluci pracují při svých trénincích. Snažíme se zdokonalovat věci, které už umí, a zároveň pracovat na tom, co jim ještě chybí k tomu, aby se mohli posouvat výš. Věřím, že projekt plní svůj účel. V rámci svých časových možností jsem se snažil zúčastnit co největšího počtu tréninků. Bavilo mě to, protože jsem hlavně viděl, že se kluci chtějí zlepšovat.

Mají možnost být zařazeni i další hráči, kteří v něm od začátku nefigurovali?
Určitě. Není to uzavřená záležitost. Kluci, kteří v programu jsou, tak z něj mohou vypadnout, pokud by nesplňovali požadovaná kritéria. Naopak se do něj mohou dostat jiní. Záleží všechno jenom na nich. Letošní výsledky našich dorosteneckých a juniorských týmů potvrzují, že jdeme správnou cestou. Někteří talentovaní kluci z mladšího dorostu vyloženě vylétli a věřím, že development, do kterého jsme je zařadili, na tom má svůj podíl.

Jak jste zatím spokojen s výkony prvního týmu, který vyhrál základní část WSM ligy a ve čtvrtfinále play off vyřadil Přerov hladce 4:0?
Nový trenér Antonín Stavjaňa přinesl do týmu trochu jiný pohled, vidění a směr. Chvilku trvalo, než si mužstvo zvyklo na to, co po něm vlastně nový trenér chce po stránce herního systému. Chtělo to nějaký čas, aby si všechno sedlo. Ukázalo se ale, že to byl správný směr. Ve chvíli, kdy se s ním kluci ztotožnili, tak začali hrát hokej, jaký si představujeme. I když nějaké výkonnostní výpadky v průběhu sezony byly, ale to potká každý tým.

Bylo podle vás důležité vyhrát základní část soutěže?
Dali jsme si za cíl umístit se v základní části co nejvýš. Nejlépe ji vyhrát. To jsme splnili a ukazuje se, že pro play off je to velmi důležité. Slavia je pro nás v semifinále ze všech tří možných variant nejpřijatelnější soupeř, abychom udělali další dílčí krok, kterým je postup do baráže.

Po úvodních dvou domácích semifinálových zápasech proti Slavii Praha je stav vyrovnaný 1:1. Mohlo to být podle vás i lepší?
První zápas jsme odehráli tak, jak jsme si představovali. Měli jsme ho pod kontrolou, i když týdenní pauza byla znát na rozehranosti. Zvládli jsme ho ale slušně. Do druhého utkání jsme dobře vstoupili. Bohužel nás potkal pro mě dost nepochopitelný výpadek ve druhé třetině, kterou jsme nezvládli a soupeř nás potrestal třemi góly. Vyrovnat už jsme nestačili a utkání jsme bohužel ztratili.