Poté ale nabrala jeho jinak povedená hokejová kariéra výrazně sestupnou tendenci. Angažmá v Mladé Boleslavi bylo krátké a hodně nevydařené. Sezonu dokončil na Slovensku ve Zvolenu a na ty další dvě by nejraději zapomněl. Dva roky ve finančními problémy zmítaném prvoligovém Táboře byly pro něj doslova očistcem. „To byla tragédie,“ přikývne.

Ještě nejste na konci kariéry a na bilancování máte čas, ale dva tituly ve Spartě byly asi jejím vrcholem. Souhlasíte?

Určitě. Všechny tři sezony tam byly dobré. Nejen ty první dvě s titulem. Rád vzpomínám i na tu třetí, i když jsem měl problém s kožním ekzémem. Ve Spartě to byly krásné tři roky. Parádní parta a hráli jsme dobrý hokej.

To byly asi nejlepší okamžiky, které jste s hokejem prožil. Ty nejhorší byly naopak poslední dvě sezony v Táboře?

V každém případě. V první sezoně asi do listopadu všechno fungovalo tak, jak mělo. Plnily se všechny smlouvy tak, jak byly podepsané. V listopadu ale přišel manažer klubu pan Vach a oznámil nám, že s penězi bude problém. Ale že prý se to nějak zvládne. Bohužel se to ale nezvládlo.

Až do konce sezony jste pak nedostávali vůbec žádné prostředky?

Něco málo jsme dostali, ale probíhalo to hodně zvláštním způsobem. Nevím, jak to bylo u ostatních, budu mluvit jen za sebe. Vyfakturoval jsem vždycky pevnou částku plus prémie a DPH. Na účet mi přišlo třeba ve 2.30 hodin 3255 korun a ve 2.35 4325 korun. Pak už v tom byl takový guláš, že jsem nevěděl, jaké částky to vlastně přišly. Ale rozhodně nebyly velké. On v tom měl hrozný bordel a podle toho to také dopadlo. Podle mého názoru za krach hokeje v Táboře může právě jenom pan Vach. Byl to jediný člověk, který měl přístup k účtu a disponoval klubovými penězi. Nikdo mi nevymluví, že právě on je zodpovědný za to, jak to v Táboře dopadlo.

Jaký měla složitá situace vliv na výkony týmu na ledě? Neměli jste chuť se na na hokej vykašlat?

Na ledě byla znát určitá nováčkovská euforie a proklouzli jsme do předkola play off. S Kadaní jsme vypadli až po pěti zápasech. Vedení nás pořád ujišťovalo, že všechno bude v pořádku, takže jsme hráli co nejlépe. Nikdo to nechtěl nějak odfláknout. Začalo chodit hodně lidí a chtěli jsme udělat co nejlepší výsledek. Produkovali jsme dobrý hokej a řekl bych, že jsme v první lize hráli určitě důstojnou roli.

Co vás vedlo k tomu, že jste v Táboře po takové sezoně zůstal ještě tu další?

Mluvilo se o investorovi, který má do klubu přijít a dluh zaplatí. Pan Pařízek sehnal generálního partnera a věřili jsme tomu, že dluhy budou vyrovnány a další sezona bude zajištěna. Já jsem chtěl zůstat doma. V Táboře jsem si zvykl a přes všechny ty problémy se mi tam líbilo. Viděl jsem podepsanou smlouvu se Sanyem, takže nebyl důvod tomu nevěřit. Měly přijít velké peníze a hokej tam měl začít fungovat skutečně na profesionální úrovni. Všechno bylo připravené a pomohlo nám do začátku i město. Nějaké peníze byly, ale pak to vzalo zase špatný konec.

Očekávaný generální partner původní sliby nesplnil?

Firma Sanyo nedostala slíbené peníze zase od svého investora. Bylo to provázané. Oni nám pak nemohli vyplatit peníze, které nám slíbili. Potom už se to začalo zase potápět. Měl jsem v lednu před koncem přestupního termínu nějaké nabídky do zahraničí. Nechtěl jsem ale v průběhu sezony odcházet. Chtěl jsem v Táboře první ligu udržet, což se také povedlo.

Ve druhé sezoně už jste výplaty dostávali?

Od srpna znovu asi až do listopadu ano. Pak už to bylo zase špatné. Zůstaly nám tam velké dluhy a pro všechny je to hodně těžká situace.

Jedná se o velké sumy?

Nechci uvádět konkrétní částku, ale u mě se jedná o skutečně hodně peněz.

Myslíte, že je ještě někdy uvidíte?

Nevím. Na klub bylo vypsáno insolvenční řízení, které by měl soud v nejbližších dnech vynést v platnost. Všichni věřitelé se potom musí do nějakých třiceti dnů přihlásit a pak se to začne řešit. Pokud ale mám informace, tak HC Tábor s.r.o. má hodnotu dvě stě tisíc korun a klub toho asi moc nevlastní. Možná tiskárnu a jeden odpadkový koš. Obávám se, že ty peníze už neuvidíme.

Zaskočilo vás hodně, že se i druhý rok opakovala prakticky stejná situace?

Je mi divné, že hrajeme druhou nejvyšší profesionální soutěž a takhle to dopadne. V extralize musí před sezonou každý klub složit nějakou finanční garanci na podobné případy, kdy se vyskytnou nějaké dluhy. První liga tohle nemá, což je dost nespravedlivé.

Problémy jste měli prý i s materiálním zabezpečením.

To je pravda. Měli jsme také na zápas jednu hokejku pro tři hráče. Jednou jsme odjížděli na utkání ven v sedmnácti lidech a jen s dvanácti hokejkami. A přesto jsme ten zápas vyhráli.

Ovlivnila složitá finanční situace také váš soukromý život?

No jistě. A jak. Člověk má výdaje pořád stejné, ale bohužel nemá příjem. Je to pro celou naši rodinu hrozně těžké období. Je velice složité všechno finančně utáhnout. Mám hypotéku, kterou musím splácet, jinak bych přišel o barák. Není to vůbec jednoduché a na splácení hypotéky peníze být musí i na úkor lecčeho ostatního. Naštěstí jsem hrál nějaký čas extraligu v Budějovicích, ve Spartě a byl jsem také v Rusku, takže jsem nějaké peníze vydělal a také ušetřil. Bohužel je to ale všechno pryč vinou nezodpovědnosti jednoho člověka. Znovu tvrdím, že to je pan Vach, který mě dostal do situace, kdy jsem mohl přijít o barák. A nejsem to jenom já. Podobně jsou na tom i všichni ostatní kluci i trenéři. Je to strašná situace.

Momentálně trénujete v Budějovicích s juniorkou. Co bude dál?

V pondělí odjíždím do Německa, kde mám domluvené angažmá na sezonu s jedním druholigovým klubem. Smlouvu ještě nemám podepsanou, tak bych klub ještě nechtěl jmenovat. Snad to bude dobré.

Je vám pětatřicet let. Co od hokeje ještě očekáváte a jak dlouho ještě chcete hrát?

O konci kariéry zatím nepřemýšlím. Dokud zdraví vydrží, tak bych chtěl hrát. K tomu jsem začal trénovat děti. Dal jsem se dohromady s Jardou Liškou a pomáhám mu v jeho trenérské akademii. Udělal jsme si trenérskou licenci B a už loni jsem jezdil trénovat žáčky do Českého Krumlova, kde hokej vede můj bývalý spoluhráč Olda Svoboda. Zatím chci ale hlavně ještě hrát.

Svou případnou budoucnost ale vidíte v trénování?

Chtěl bych se tomu věnovat a zůstat u hokeje. Uvidíme, jak to všechno bude.