Střílí góly, rozdává přihrávky (a radost) v dresu Hluboké. I když jeho transfer klubovou pokladnu něco stál, v podzámčí si jeho služby pochvalují.

Aby ne. Akce přes celé hřiště nejsou v jeho podání výjimkou, na bruslích div že nelétá, muž se sedmnáctkou na dresu ukazuje i šikovnou koncovku…

V kraji rybníků působil už v minulé sezoně, i když v jiné roli. Coby trenér před rokem v rozjeté krajské lize jako mávnutím kouzelného proutku pozvedl hru David servisu. Ten pak sice vypadl hned v 1. kole play off, přesto byl přesun Kamila Šťastného na Hlubokou překvapením. U kormidla ho nahradil staronový kouč Jiří Fedur, zájem o Šťastného jako by opadl. „Co se stalo? To vám nepovím, mně nikdo nic neřekl, jen to, že novým trenérem je pan Fedur,” vrací se hokejista ke svému angažmá v Českých Budějovicích, kde po změnách nepokračoval ani jako hráč. „Mám na to svůj názor. Myslím, že trenér nechtěl, abych se mu tam pletl. Tak si to vysvětluji já. Možná to tak je, možná není. Argument byl, že by za mne David servis musel zaplatit transfer, což klub neakceptoval. Hluboká ano, a tak jsem tady,” konstatuje útočník.

Tip na něj dostal obránce Petr Bělohlav, člen vedení HC Hluboká nad Vltavou Knights a donedávna kapitán týmu. „Oslovil mě, jestli bych neměl chuť za ně hrát. Měl jsem nějakou nabídku z Rakouska, ale nakonec jsem se rozhodl, že zůstanu tady.”

Derby se hrálo před soutěžní přestávkou na Hluboké, kam přijel David servis.Hbitý útočník se postavil v Kuki aréně tváří v tvář svým bývalým svěřencům. Pikantní souboj. „S kluky z David servisu jsem se vsadil o láhev whiskey,tulamorky. Takže jsem o ni přišel… Samozřejmě jsem chtěl vyhrát, nepovedlo se, ale s tím se nedá nic dělat,” krčila rameny posila hlubockých Rytířů.

Hlubočtí hokejisté prohráli poslední dva ze tří domácích zápasů. Takových ztrát se v boji o postup do play off chtěli vyvarovat. „Dopadlo to, jak to dopadlo, výsledek 4:7 hovoří za vše,” poznamenal Kamil Šťastný po derby, které bylo důležité pro oba týmy. Zatímco David servis si chtěl upevnit pozici v elitní osmičce, Hlubočtí se tam pokoušejí prokousat – a stále se jim to nedaří. „Dostaneme tři góly ve vlastní přesilovce, co k tomu říct?” poukázal Kamil Šťastný na neobvyklou bilanci v početní výhodě, kdy Rytíři sice jeden gól dali, ale inkasovali hned třikrát!

Prohrané derby, navícdoma, Šťastnéhopořádně štvalo. Přiznává, že marné snažení o vzestup tabulkou se začíná podepisovat na jeho náladě. „Snažím se, ale zpočátku jsem měl chuť větší, teď mě malinko opouští. Výsledky nejsou. Prohráli jsme se Soběslaví, přitom kdybychom trochu zabrali, museli jsme vyhrát, hosté byli jasně nejhorší tým! Myslel jsem, že to bude lepší.”

Zkuste ho chlácholit, že i v prohraném duelu byl na ledě vidět. Mávne rukou: „Hokej je kolektivní sport a já jsem takový, že chci vyhrávat, ať dělám cokoli. A výsledky 2:7 před týdnem a 4:7 teď s David servisem mě vůbec nepotěšily. Jsem z nich zklamán…”

Nevydařená utkání bolí na duši, ale ještě není konec – Hluboká má před sebou šest zápasů, šest pokusů o reparát. Aktuálně ztrácí pět bodů na Božetice, které okupují poslední postupovou příčku do play off. „Abych pravdu řekl, jsem optimista, ale že by toho optimismu byla přemíra… A jít do play off ze sedmého osmého místa znamená narazit na Tábor nebo Strakonice. Samozřejmě, hrát se dá s každým, může se to povést, ale chtělo by to skončit pátí, šestí. A to už se zdá být nereálné,” přemítá útočník.

Loňskou sezonu vynechal pro potíže s třísly. „Pořád je cítím, není to ono,” tvrdí Šťastný, ačkoli při hře oplývá pohybem. S hokejem procestoval kus světa. Než se vydal na zahraniční dobrodružství, oblékal dres Vajgaru Jindřichův Hradec, následovaly štace ve Francii, v Německu a také jedno exotické angažmá v daleké Asii. „Jednu sezonu jsem strávil v čínském manšaftu. Za Peking jsem hrál Asijskou ligu, kde vedle japonských a korejských týmů tenkrát hrál i Chabarovsk,” vzpomíná budějovický odchovanec, jenž hokejové sezony s oblibou prokládá fotbalem. „Hrával jsem za Mladé, za Akru. Teď jezdíme s brankářem David servisu Mírou Studničkou hrát okresní přebor do Staňkova,” líčí.

I když má za sebou čerstvou trenérskou zkušenost, Milanu Nedomovi se na Hluboké do řemesla neplete. To ale neznamená, že by se na střídačce nebo v kabině neozval a neřekl si své, jak bývá u lídrů týmu zvykem. „Když vidím ty chyby, tak se na střídačce neudržím. Občas zakřičím, v derby jsem něco řekl i v kabině po první a druhé třetině. Ono je třeba si něco říct, komunikovat, nemůžeme kolem sebe chodit po špičkách. Emoce ke sportu patří,” míní.