Nečekal jste, že budete na začátku své třetí sezony v Motoru v kariéře o kousek dál?
Jsem rád za každý extraligový zápas, který jsem dostal. Ale doufal jsem, že už jich bude víc a prosadím se výrazněji. Beru to tak, jak to je. Vážím si každého utkání, které jsem mohl odehrát. Snažím se makat co nejvíc, abych si řekl o další a utkání v extralize na mém kontě přibývala.

Když jste do Budějovic jako devatenáctiletý mladík přišel, tak jste v první sezoně nasbíral osmnáct startů v nejvyšší soutěži a dal jste jeden gól. To na první rok nebyl špatný rozjezd. Souhlasíte?
První sezona v Motoru byla dost specifická. Byl jsem věkem ještě junior, takže jsem také pomáhal zachraňovat juniorku, což se nakonec nepodařilo. Do toho jsem hrál v první lize v Litoměřicích, kde v té době fungoval projekt pro reprezentační dvacítku. Po Vánocích jsme také byli na mistrovství světa dvacítek, takže celá sezona byla taková rozkouskovaná. Ale nějaké starty v extralize jsem měl, dostal jsem se na světový šampionát dvacítek, takže na rozjezd to špatné nebylo.

Jenže po dvacítkách se to zadrhlo…
Přesně tak, po dvacítkách se to všechno začalo hroutit. Nepovedlo se nám zachránit juniorku v extralize, zlomil jsem si prst a musel jsem na operaci. Až na konci sezony se to zase vylepšilo povedeným play off, ve kterém jsme uhráli bronzové medaile.

Bronzová extraligová medaile je doma vystavená?
Ano. Doma mi visí nad postelí i s dresem.

Litvínov v dalším extraligovém pokračování doma hostil České Budějovice.
Prohra vždycky mrzí, ale ukázali jsme tvář, těší trenéra Motoru Ladislava Čiháka

Své čestné místo na poličce má stále i puk, kterým jste dal svůj první extraligový gól?
Vystavený je pořád, ale v Budějovicích jsem se přestěhoval, takže polička se změnila (smích).

Zatímco v první sezoně na jihu Čech jste si extraligu zahrál osmnáctkrát, v té následující jenom sedmkrát. Kde byla podle vás příčina takového vývoje?
Na začátku sezony jsem utrpěl poměrně těžké zranění, sezona se nějak rozjela a zapojil jsem se až v říjnu. Trenér Modrý mě tehdy poslal do první ligy do Litoměřic, kde jsem se svými výkony snažil, aby mě povolal zase zpátky. V první lize mi to šlo, ale v Motoru jsem toho moc neodehrál. Také proto, že se mužstvu nedařilo. V Litoměřicích to ale bylo dobré a byl jsem tam spokojený. Z ničeho nic jsem pak ale byl poslán do Jihlavy.

Překvapivý odchod do Jihlavy

Proč došlo k této změně?
Poslaly mě tam Budějovice a byl to pro mě docela šok, protože v Litoměřicích se dařilo mně i týmu. Všechno šlapalo a tahle výměna byla hodně nečekaná. Co jsem se později dozvěděl, tak jsem byl spolu s Vencou Karabáčkem součástí výměny za Tomáše Čachotského, který šel do Budějovic. Tak to prostě bylo, já jsem to respektoval a víc už bych se k tomu nechtěl vracet.

Jihlava loni neprožívala zrovna nejlepší sezonu.
Přesně tak. V Jihlavě jsme byli na opačném pólu tabulky než v Litoměřicích a bojovali jsme o to, abychom se vůbec dostali do play off. Moc se nám nedařilo a bylo to celé komplikované i vinou cestování na domácí zápasy do Pelhřimova. Do play off jsme se nakonec prokousali a dostal jsem zápas i tady v Motoru, když jsme si s Pepou Koláčkem zahráli proti Mladé Boleslavi. Bylo to fajn, ale pak nás zase poslali zpátky a dohráli jsme sezonu každý jinde.

Litvínov v dalším extraligovém pokračování doma hostil České Budějovice.
Ani Motor nedokázal rozjetý Litvínov zastavit, na severu prohrál o jediný gól

Bral jste přechod do Jihlavy pozitivně alespoň z toho pohledu, že se vracíte domů?
Jak už jsem říkal, docela mě to zaskočilo, protože v Litoměřicích jsem hrál na dobré pozici, šlapalo nám to a najednou jsem šel ze dne na den jinam. Bylo to poprvé, kdy jsem takhle narychlo měnil působiště. Ale je pravda, že jsem to bral jako návrat domů a možnost vypomoci svému mateřskému klubu. Sezona se nám však bohužel moc nepovedla a vypadli jsme hned ve čtvrtfinále, takže to dobré nebylo.

V Jihlavě se zboural legendární Horácký zimní stadion a Dukla dojíždí už druhý rok hrát domácí zápasy do Pelhřimova. Jak funguje klub bez vlastního zázemí?
Celý klub, mládež i áčko, trénuje v malé hale v Jihlavě. V den zápasu se tam udělá rozbruslení a odpoledne se přejíždí do Pelhřimova, kde se odehraje utkání a pak se jede zase domů.

Z Jihlavy do Pelhřimova je to pětatřicet kilometrů, přesto musí být únavné absolvoval tuto vzdálenost na každé domácí utkání?
Bavili jsme se o tom i s Tomášem Čachotským, když hrál tady, že je to těžší, než jsme si mysleli. Odpoledne nemůžete jít spát, protože už jedete na zápas. Má to svá negativa, ale dá se na to zvyknout. To zase jo. Prostě sbalíte bágl a jedete do Pelhřimova. To je na tom možná nejhorší, že pořád balíte a vybalujete. Určitě jsme se na to však nechtěli vymlouvat. Zase nás v Jihlavě v budoucnu čeká nový stadion. Za tu oběť to stojí.

Byla první hokejová liga v Pelhřimově svátkem, protože tak vysoká soutěž se tam nikdy nehrála?
V základní části se nám nedařilo a moc lidí nechodilo. Nehráli jsme dobře, takže ani nebylo divu. Ale na čtvrtfinále play off se Vsetínem bylo hodně plno. Byl jsem mile překvapený a vážili jsme si toho. Bohužel jsme to fanouškům nevrátili tím, že bychom sérii zdramatizovali.

Liberecký Tomáš Filippi překonává Dominika Hrachovinu a dává vítězný gól Bílých Tygrů.
OBRAZEM: První domácí porážka Motoru, trenéra Čiháka potěšily jen přesilovky

V play off jste hráli nejprve předkolo s pražskou Slavií pouze na dva vítězné zápasy. Je hodně zvláštní takhle krátká série?
Zvláštní je to opravdu hodně. Naštěstí to šlo od začátku v náš prospěch, takže to bylo dobré. Je to ale ošemetné. Stačí, aby vám první utkání nevyšlo a jste hodně pod tlakem. Bylo to nezvyklé, ale zvládli jsme to dobře.

Ve čtvrtfinále jste se Vsetínem vypadli 0:3 na zápasy. Byl soupeř výrazně lepší?
Vyhořeli jsme v koncovce, protože jinak si myslím, že jsme byli Vsetínu minimálně vyrovnaným protivníkem, i když to tak podle výsledku nevypadá. Výborně soupeři zachytal Maxim Žukov, jenž byl předtím právě v Jihlavě a v play off se mu vždycky daří. Bohužel nám čtvrtfinále nevyšlo tak, jak bychom si představovali. Ale to už je minulost.

Bourání stadionu ho zasáhlo

Jak vnímáte jako jihlavský rodák bourání legendárního Horáckého zimního stadionu?
V létě jsem v Jihlavě byl a na zimák jsem chodil cvičit. Naposledy jsem se tam byl před dvěma týdny podívat na bráchu a byl jsem přímo u bouracích prací. Stál jsem za plotem, koukal na to a musím přiznat, že mě to docela sebralo. Člověk si najednou uvědomí, kolik tam strávil času, jaká ze stadionu vždycky sálala historie a musím přiznat, že to bolí víc, než jsem čekal.

Zase ale budete mít v Jihlavě krásnou novou arénu.
Jasně. Všechno jednou končí, budeme mít nový stadion, což bude pro Jihlavu super. Ale teď momentálně, když jsem viděl, jak tam nic není, tak to zamrzí…

Hokejová extraliga juniorů: Banes Motor ČB - Mladá Boleslav 3:2.
OBRAZEM: Juniorka Motoru předvedla skvělý závěr a získala skalp lídra extraligy

Zmínil jste vašeho mladšího bratra. Kam už se posunul v hokejové kariéře?
Brácha se v Jihlavě jako prvoročák posunul do juniorky. Bohužel si ale zlomil ruku, takže sezonu ještě nezačal. Rehabilituje a pak se uvidí, jak na tom bude.

Má podle vás našlápnuto do velkého hokeje?
Věřím, že ano. Je pracovitý a jde si svojí cestou. Mohl by se prosadit a určitě mu v tom budu pomáhat. Ale je to jenom na něm.

V přípravě na letošní sezonu jste byl navíc v létě trénovat na kempu v Telči. O co se jednalo?
Řekl mi o tom můj velký kamarád Adam Najman z Liberce. Že jde v létě trénovat do Telče na led k panu Pytlíkovi. Nabídl mi, jestli se k němu nechci připojit. Domluvil jsem se tam s trenéry, trénovalo se na suchu i na ledě. Byli tam i další extraligoví hráči a kluci ze zahraničí. Pro mě to byla velká škola a posunulo mě to zase o kus dopředu.

Na úvod letošní sezony jste odehrál v dresu Motoru první extraligový zápas na Spartě, ale pak jste ze sestavy opět vypadl. Jak to člověk nese?
Na Spartě jsem začal, ale bohužel jsme prohráli. Zahrát si v O2 aréně bylo fajn, přišlo deset tisíc lidí, měl jsem tam rodiče, takže z tohoto pohledu to byl zážitek. Utkání jsme ale bohužel nezvládli a po něm se trenér rozhodl, že udělá nějaké změny. Trpělivě jsem čekal, byl jsem poslán do první ligy do Litoměřic, kde jsem dostal trest do konce zápasu a musel jsem vyčkat na výrok disciplinární komise. Kluci tady v Motoru vyhrávali, takže se sestava neměnila. Disciplinárka mi nakonec žádný trest neudělila, takže jsem v Litoměřicích odehrál ještě jeden zápas. Pak jsem se na utkání v Brně vrátil do Motoru. Pro mě je dobře, že jsem pořád v zápasovém tempu a svými výkony a prací si musím říkat o to, abych toho odehrál co nejvíc v extralize.

Po dorážce Lukáše Pecha (v modrém) padl vedoucí gól Motoru v utkání s Libercem.
Motor přišel o domácí neporazitelnost, s Libercem ale bral alespoň jeden bodík

Při své letošní premiéře za Litoměřice proti Třebíči jste se „proslavil“ faulem na Šimona Frömla, který měl značný mediální dosah. Co se vlastně stalo?
Dostal jste už někdy předtím trest do konce utkání? Asi ne, žádný takový si nevybavuji. Byla to nešťastná situace. Přišel jsem o hokejku, kterou jsem zlomil při střele, když mi náš obránce dával dozadu přihrávku. Jel jsem střídat, ale v hlavě jsem měl, že jsem tam právě místo toho obránce a Třebíč šla do přečíslení. Rozhodl jsem se, že hráče s pukem zastavím. V žádném případě jsem ho nechtěl zranit. Bohužel se asi při pádu uhodil o led. Šimona Frömla znám a hned jsem se mu omlouval. Po zápase jsem se s ním ještě potkal u autobusu a potom jsem si s ním psal, že bude v pohodě. Rozhodně to z mé strany nebyl nějaký úmysl. Nakonec z toho byla větší kauza, než jsem čekal. Mrzelo mě, jak to viděl a prezentoval trenér Třebíče pan Pokorný. Po zápase jsem měl telefon úplně zahlcený zprávami. Mrzí mě, jak to dopadlo. A znovu opakuji, úmysl v tom žádný nebyl. Disciplinárka mi nedala trest ani na jeden zápas, takže to z jejího pohledu byl asi čistý zákrok. O to ale tolik nejde. Byla to nešťastná situace a mrzelo mě, že k ní došlo.

Co od letošní sezony hlavně očekáváte?
Hrát co nejvíc v Budějovicích a být prospěšný týmu. Každý den pracovat a zlepšovat se, abych si říkal o místo v sestavě.