Bývalý hokejový útočník extraligových Č. Budějovic Jaroslav Brabec má zase o zkušenost víc. V roli kustoda se vypravil s reprezentační sedmnáctkou na neoficiální MS. Po návratu nešetřil kritikou. Česká sedmnáctka totiž prohrála i poslední duel s Finy a obsadila celkovou osmou příčku. „Je to výsledek naší práce, která se tady produkuje. Setrvačností dobíhá model, který tu byl. Když vidím mládežnický hokej, tak něco není v pořádku,“ říká a v kritice pokračuje:

Máte výhrady třeba konkrétně k tréninkovým metodám?

Určitě. Co by se mělo pilovat v sekcích, dělá se celoplošně. To je velice špatně. My trénujeme metodami pro vytrvalce, ne pro hokejisty.

Jaký se dá nají recept na zlepšení?

Je to hodně otázka financí. Peníze, co jdou do hokeje, končí nahoře. Dolů se nedostanou. Tam je nosí rodiče. I proto je celková základna strašně malá.

Právě u mládeže proběhl nespočet změn. Šéftrenérem se stal Slavomír Lener, často se volá po „švédském modelu“. To nepomáhá?


Švédský model nepřijde jen tak. Z ničeho nic. Tam mají všechny dorosty všechno zadarmo. Pro hokej jsou vytvořeny úplně jiné podmínky. Tam rodiče peníze nosit nemusí. Přitom nejsem zastáncem toho, aby rodiče neplatili vůbec nic. To také není správně. Jsme jiná společnost, než je ve Švédsku, jenomže ta naše je nastavena tak, že všichni z hokeje chtějí „rejžovat“.

Vraťme se k tréninkovým metodám. Zdá se vám, že nejsou takové, jaké by měly být?

U mládeže je strašně náročná práce, dítě musíte něco naučit, přitom my u dětí neustále děláme velký hokej. To je podle mne strašná chyba.

Určitě ve sportu platí, že vrchol ledovce odpovídá základně…

…a místo toho, aby se základna rozšiřovala, tak je minimální. Protože se do klubů musí nosit příspěvky, spousta lidí na to dneska prostě nemá. Odhadem, kdo chce dát dítě na hokej, musí si připravit dvacet až pětadvacet tisíc na sezonu. To nemůže přece každý zvládnout. Dokud se ale základna nerozšíří, můžeme kontrolovat metody, jak chceme, ale hokej nahoru prostě nepůjde.

Česká sedmnáctka skončila loni na neoficiálním mistrovství světa devátá, letos osmá. Mírným zlepšením se asi trenéři chlácholit nedají, že?


Vůbec ne. Zase se musím vrátit k základně. Když prostě není z čeho vybírat, tak je to špatně. Tam se musí začít.

V Kanadě jsme herně zaostávali?

Když máme sílu, jsme se soupeři schopni hrát. Můžeme je porazit, ale ne porážet.

V čem konkrétně jsou v zápasech mladí hokejisté Švédska, Ruska, Kanady lepší než naši?

V individuálních činnostech. Ve fyzické připravenosti. Zdá se mi, že juniorka a všechny dorosty u nás trénují třikrát denně, mají tři fáze, ale podle mne je to všechno jenom fingovaný trénink.

Fingovaný trénink? Co to znamená?


Platí to celorepublikově. Přiblížil bych to k chození do práce, kdy se udělají hodiny, ale ne práce, která je třeba. Když někdo chce něco dokázat, trochu vystrčí hlavu, přitom za sebou nemá vlivnou osobnost, nemá šanci.

Vlivnou osobnost?

Přesně tak. Hokej u nás ovládá politika. Nechci konkrétně jmenovat, ale tak to prostě je. Jak je možné, že všichni dobře trénují, pak se jede na nároďák a všichni vyhoří! Ať mi někdo tedy vysvětlí, jak tedy trénují. A znovu, pořád dokola, se musíme vracet k tomu, že není z čeho vybírat. Juniorskou extraligu hraje dvaadvacet manšaftů. Extraligu staršího dorostu dokonce čtyřiadvacet. V mladším dorostu je v soutěži třicet týmů! Pak není konkurence. Třeba konkrétně v Budějovicích problém s hráči není, jejich dost, ale v ostatních klubech to je katastrofa. Patnáct klubů z dvaadvaceti v juniorech si jenom přehazuje hráče sem a tam. Aby se soutěže vůbec mohly hrát. Pro zkvalitnění je třeba razantně snížit počet týmů.

K tomu vedení ČSLH právě sahá…

…ano. Teď sestupují čtyři týmy, soutěž redukuje počet. Jenom ale tím, že čtyři kluby sestoupí, se ještě kvalita o moc nezvýší. Ať má prostor čtrnáct klubů, jako je to v extralize mužů. Vytvořila se další soutěž pro dorost, to je v pořádku, ale na to zase přece potřebuju mít hráče. Musím být kritický, takhle totiž současnou situaci vidím.

Srovnání s mezinárodní konkurencí nedopadlo dobře. Na všech frontách. Osmé místo pro sedmnáctku je neúspěchem, je konkrétním obrázkem úrovně českých hokejistů?

Bohužel ano. Na extraligovou juniorskou úroveň čeští hráči stačí, když pak přijde konfrontace se světovým hokejem, a všichni to teď viděli na dvacítkách, tak propadnou. To je jasná věc. Namlouváme si, že bychom chtěli být mezi prvními čtyřmi, jsme ale na úrovni Němců, Slováků. Švýcaři už nás předbíhají.

Jaká byla na MS sedmnáctek jihočeská stopa?

Brankář Gába obstál. Jeho kolegovi nepřiletěla výstroj, Gába chytil příležitost za pačesy. Byl na něj obrovský tlak, přitom byl ve dvou zápasech vyhlášený nejlepším hráčem. S výpravou cestoval také obránce Plášil. Nechci ho kritizovat, ale až na jednoho neobstáli žádní beci. Stačí to na naše poměry, se světovou špičkou ale nedržíme krok.

Když se podíváme na zázemí turnaje v Kanadě, který patří v této věkové kategorii k nejprestižnějším na světě, jaké bylo?

Fantastické. Nemůžeme srovnávat Kanadu s námi. Tam se všechno dělá pro hokej. Pod jednou střechou jsou čtyři ledové plochy, hokeji se můžete věnovat čtyřiadvacet hodin denně. Slezete z ledu, můžete si jít zastřílet na trenažér, kde se okamžitě ukazuje rychlost střelby. Můžete si vzít nejlehčí hokejku nebo pětikilovou. Dvě hodiny můžete pilovat střelbu v kuse. K dispozici jsou běžecké pásy, kola. Prostě zázemí pro mládežnický hokej je ohromné, parádní. Jenom cestou z hotelu na stadion jsme projížděli okolo deseti hokejových hřišť. Led upravuje traktor, všech deset ploch mělo nádherný povrch. I média jsou hokeji neskutečně nakloněna, na TSN běží čtyřiadvacet hodin jenom hokej. A u nás? Investuje se neustále jenom nahoru, přitom by se peníze měly dávat hlavně dolů. Sponzoři, kteří dávají peníze do hokeje, by měli vědět, kam finance konkrétně putují, na co se používají. Pokud se tok peněz neotočí, a peníze nedoputují k mládeži, bude to pořád horší a horší.

Moc optimistických pocitů pro český hokej jste si z Kanady nepřivezl…

…já to tak prostě vidím. Musíme nastavit pro mládež podmínky, aby děti byly hrdé, že hrají hokej. Třeba se mu nebudou věnovat profesionálně, ale budou na svoje účinkování v mládežnických klubech vzpomínat pozitivně. Tady je všechno nastaveno strašně negativně.

Když se vrátíme ke konkurenci přímo na ledě, která evidentně v českém mládežnickém hokeji chybí, jaký by byl váš recept?


Je jasné, že každý rodič za své dítě rád zaplatí. Ne každý na to ale má. Podmínky se musí nastavit tak, aby mohly chodit na hokej i děti ze sociálně slabších rodin. Pak se zase vrátí odpovídající konkurence. Když ti, kteří na to nemají, nemohou dávat své děti na jakýkoli sport, ať je to hokej, fotbal nebo jiný, konkurence prostě nebude a sportovat budou jen ti, kteří si to mohou zaplatit. Nechci být jen kritický, existují určitě dobří trenéři a věci, které jsou pozitivní,ale musíme si je najít a jít jim naproti.Těmto jehlám v kupce sena je potřeba dát prostor a nabídnout jim spolupráci.