Přitom nějak moc práce v utkání neměl. „Takové zápasy jsou ale někdy horší, než když je člověk v plné permanenci. Nebylo to jednoduché utkání. Pro mě i celé mužstvo. Trápili jsme se v koncovce. Vytvořili jsme si šance, ale nedařilo se nám je proměňovat. Proto zápas dopadl tak, jak dopadl,“ pokrčí rameny.

Hra dozadu Mountfieldu v posledních zápasech funguje. „Dozadu hrajeme velmi dobře,“ přikývne Turek. „Nepouštíme soupeře do žádných brejků ani velkých šancí. To je hlavní důvod, proč dostáváme tak málo gólů,“ dodá.

Turkovu rekordní sérii utnula až Stielerova teč. „Já už jsem pořádně neviděl ani tu samotnou střelu. Navíc byla tečovaná. Pak už je jen otázka, jestli to někudy propadne, což se bohužel stalo, zalitoval gólman, jenž sice není milovníkem statistik, ale rekord ho lákal. „Bylo by to pěkné, ale každá série musí jednou skončit. Jsem hlavně rád, že jsme dali alespoň gól v prodloužení a získali druhý bod,“ tvrdí.

Před zápasem prý Turkova série na přetřes nepřišla. „Nijak jsme se o tom nebavili. Až po zápase kluci v kabině počítali, kolik to vlastně bylo,“ přiznává.
Delší dobu bez inkasovaného gólu Turek nepamatuje. „Tři nuly za sebou jsem ještě nikdy nevychytal. Tohle byla určitě moje nejdelší série bez gólu. V NHL se mi dvě nuly za sebou a tady po návratu ze zámoří také. Ale tři nikdy. To jsem si jistý. Nuly celkově nejsou mojí silnou stránkou,“ usměje se.