Narodil jste se v Praze, ale vaše prakticky celá hokejová kariéra je spojená s Kladnem. Jste Pražák nebo Kladeňák?
Spíše Kladeňák (úsměv). V Praze jsem se narodil a do mé čtvrté třídy jsme žili v Hostivicích, což je okres Praha – západ. Potom jsme se přestěhovali do Malých Kyšic. To je vesnice dvanáct kilometrů od Kladna. Veškeré hokejové mládí jsem strávil na Kladně.

Kladeňáci byli vždycky hokejoví patrioti. Bral jste to podobně?
Ještě jsem stihl silnou generaci, kdy Kladno dominovalo v mládežnických kategoriích. Byla tam velká konkurence a hokej hodně táhl.

Vy osobně jste měl od mala jasno, že budete hrát hokej?
Jasno jsem neměl. K hokeji mě přivedl táta a kolikrát mě u něj musel i přidržet, protože v tom věku z toho ještě nemáte rozum. Bez otce bych hokej nehrál a spíše jsem ze začátku plnil jeho sen.

Chodili jste se spolu dívat na zápasy?
Chodili jsme na každé extraligové utkání. Sledoval jsem třeba legendární dvojici Patera – Procházka a mám na to krásné vzpomínky. Co mi utkvělo v paměti asi nejvíc, to byla sezona 2004 – 2005, kdy byla výluka v NHL. Na Kladně hrál tehdy skvělý tým. Jarda Jágr, bráchové Kaberleové, Patera s Procházkou, chytal Zdeněk Orct.

Martin Jandus na tréninku národního týmu v Českých Budějovicích.
Martin Jandus si plní sen, v Budvar aréně poprvé oblékne dres národního týmu

Na Kladně jste zažil pád z extraligy, dlouhé sezony v první lize i slavný návrat mezi elitu. Jaké to byly roky?
Trvalo mi docela dlouho, než jsem si na Kladně vybudoval nějaké pevné místo v základní sestavě. Zažil jsem sestup a následné „plácání“ v první lize. Všechno mi trvalo trochu déle, než jsem se do toho dostal.

Jako svůj největší hokejový zážitek uvádíte první extraligový gól, když jste hrál v lajně s Jaromírem Jágrem a Tomášem Plekancem. Byl velký zážitek si zahrát s takovými legendami?
Musím říct, že mi to hokejově hodně pomohlo. Bylo mi devatenáct let, pendloval jsem mezi kladenskou juniorkou a prvoligovým Pískem. Tam jsem také zrovna pravidelně nehrál, takže jsem byl hlavně v juniorce. Spíše jsem teprve nakukoval do dospělého hokeje. Najednou si mě Jarda Jágr vyžádal, abych přišel, a vzali si mě rovnou do první lajny. Hned se to tak povedlo, že jsem dal gól. Řekl bych, že mi to i pomohlo do dalších let. Že pro mě má význam hokej dál hrát.

Jágrovi jste v té době tykal?
Myslím, že ano.

Ale cítil jste určitý ostych k tak velkému hráči?
Samozřejmě jsem byl nervózní, abych jim to nekazil. Ale oni si mě řídili a říkali mi, kde mám stát. V tom problém nebyl. Důležité bylo hlavně zvládnout ten prvotní tlak, že jsem s nimi na ledě. Byl to můj první extraligový zápas a v té době chodilo dost lidí, když tady hrály takové hvězdy.

Národní hokejový tým dorazil do českobudějovické Budvar arény, kde ve čtvrtek odehraje zápas se Švédskem.
FOTOGALERIE: Národní hokejový tým dorazil do Českých Budějovic

V sedmadvaceti letech jste poprvé opustil mateřský klub a zamířil do Mladé Boleslavi. Už to chtělo také nějakou změnu?
Určitě. Říkal jsem si, že bych to měl zkusit také někde jinde. Na Kladně jsem byl rád, ale chtěl jsem okusit také něco jiného. Jak to funguje také v dalších klubech. Proto jsem se rozhodl pro Boleslav a vyšlo to tak, jak to vyšlo.

Minimálně z týmového hlediska jste tam musel zažít výbornou sezonu, když jste došli až do semifinále play off a v něm vypadli až v sedmi zápasech s budoucím mistrem z Třince.
Jasně, pro Boleslav to byla historicky nejlepší sezona.

Vy osobně jste byl ve městě automobilů také spokojený?
Ano. Trenéři Rulík s Paterou mě hodně využívali. Byl jsem maximálně spokojený a šlapalo nám to. Tréninky byly náročné, všichni chtěli makat a přijali daný systém. Sešla se tam perfektní parta lidí. Bylo to fajn. Jenom se tam pak stalo něco, co bych nechtěl rozebírat.

Přesto se ta otázka nabízí, když se vám v Boleslavi líbilo a měl jste platnou smlouvu, proč jste tam nepokračoval dál?
To přišlo od vedení klubu. Začátkem května se mi ozvalo, že mi ukončí smlouvu. Bylo to nepříjemné, protože jsem s tím nepočítal a vůbec mě nenapadlo, že bych měl hledat něco jiného. Nebyla to dobrá situace, protože všechny týmy už měly své kádry postavené, takže jsem trénoval sám. Ale byla to taky zkušenost.

Asistent trenéra Motoru Roman Fousek (vpravo) na střídačce s kustodem Pavlem Bláhou.
Venku se Motoru nedaří, v letošní extralize vyhrál na ledě soupeřů jediný zápas

To jste byl doma v Malých Kyšicích a trénoval jste na Kladně?
Letní přípravu na suchu jsem si dělal sám. Potom jsem začal chodit na led na Kladně s juniorkou nebo dorostem, abych byl alespoň nějak připravený, kdyby se něco objevilo. Objížděl jsem to a byl jsem rád, když mi někdo povolil jít s nějakým týmem na led.

Minulou sezonu jste zahájil neúspěšnou zkouškou v Plzni.
Byl jsem tam týden a ptal jsem se, co bude dál. Oni trvalo na tom, že mě chtějí zkoušet ještě dál. To se mi nelíbilo. Řekl jsem jim, že mě přece znají a vědí, co ode mě mohou čekat. Ať prostě jenom řeknou ano, nebo ne. Plzeň nebyla schopná se vyjádřit, tak jsem šel zase dál. Pak všude říkali, že jsem na zkoušce neuspěl, přitom to ale bylo úplně jinak. Čekal jsem, až přišla nabídka z Kladna.

Takže následoval návrat domů, který ale netrval zase až tak dlouho.
Bylo to krátké. Ozvala se totiž Sparta, které se v té době moc nedařilo a chtěla udělat nějaký trejd. Přišel tam trenér Hořava a Sparta nabídla Kladnu Láďu Zikmunda. Výměnou jsem šel do Prahy já. Ale určitě to nebylo tak, že bych chtěl na Kladně sám od sebe skončit.

Zahrát si za Spartu je velký zážitek?
Rozhodně. Sparta je v extralize top tým. Ať se to týká organizace i prostředí v O2 Areně.

Jak jste mluvil o tom, že člověk má zkusit i něco jiného, tak tohle pro vás byl zážitek na celý život?
Jednoznačně to byl skvělý zážitek. I týmově jsme si sedli a dotáhli sezonu až do finále play off. Přitom někdy v prosinci ležela na mužstvu obrovská deka, ale otočilo se to a nakonec to bylo opravdu fajn.

Když malinko odbočíme od hokeje, jako své hobby uvádíte práce na zahradě. Co všechno umíte?
Rodiče mají zahradnickou firmu, takže jsem v tom vychovaný. Od mala jsem jim vypomáhal a dělám to doteď na jaře a v létě, když skončí hokejová sezona. Umím prakticky všechno. Třeba i založení trávníku.

Martin Hanzl na střídačce Motoru.
Venku se Motoru nedaří, také z Olomouce se po urputné bitvě vrací s prázdnou

Je to i určitá vize, že byste jednou mohl v rodinné firmě pokračovat, až pověsíte brusle a hokejku na hřebíček?
Nějaká zadní vrátka to určitě jsou. Od nějakých třinácti let chodím našim pomáhat, takže vztah k tomu mám.

Baví vás to?
Ano. I když jsou věci, které také moc rád nemám. Třeba pletí záhonů, to je hrozné. Jste u toho na kolenou ohnutý a všechno vás bolí (úsměv). Ale jinak mi hrubá fyzická práce vůbec nevadí.

Vaším velkým koníčkem je také cyklistika. K ní jste se dostal jak?
Jako malý jsem trávil prázdniny v Malých Kyšicích, kam jsem jezdil z Hostivic. Byli jsme tam parta dětí, která byla každý den venku. Pořád jsme jezdili na kolech a hráli různé hry. Na kolech jsme začali skákat, zkoušeli jsme sjezdy, ale také jsme jezdili na delší výjezdy. Co nás zrovna chytlo. Tím jsem k cyklistice přičichl a od té doby mě to drží. Jak jsem se posouval v hokeji, tak jsem díky kolu přirozeně nabíral i fyzickou kondici.

Budějovice jsou na rovině, což vám jako cyklistovi vyhovuje, nebo jezdíte raději do kopců?
Směrem ke Kleti se to docela zvedá, takže tam jezdím rád. Ale celkově je okolí Budějovic pro jízdu na kole úplně úžasné.

Kam jste dojel z Budějovic na kole nejdále?
Asi do Českého Krumlova nebo na Kleť, ale byl jsem třeba také v Týně nad Vltavou.

Za své nejoblíbenější místo u nás považujete Šumavu. Souvisí to právě s cyklistikou?
Také. S rodiči jsme jezdili každé léto na nějakou aktivní dovolenou a často právě na Šumavu. A rovněž do Jizerských hor. Ty mám také docela zmapované.

Vašimi nejoblíbenějšími filmy jsou Gladiátor a Poslední samuraj, ale také Na samotě u lesa. To jsou přitom zcela odlišné žánry.
Mám docela široký záběr (úsměv). Líbí se mi česká klasika i americké filmy s dobrým koncem. Třeba právě Gladiátor je opravdu hezky udělaný.

Lukáš Pech a Roman Vráblík slaví výhru nad Hradcem.
Obránce Motoru Roman Vráblík bombou dvě minuty před koncem sestřelil Hradec

V letním rozhovoru jste se nechal slyšet, že jste ve stadiu hledání životní partnerky a nezlobil byste se, kdybyste nějakou našel právě na jihu Čech. Už se nějaká favoritka objevila?
Zatím se neobjevila. Pořád platí, že jsem volný (smích).

Když se vrátíme k hokeji, co zatím říkáte na vaši sezonu v Motoru? Skvělý začátek, pak série porážek, potom zase určité vzepětí.
Začátek byl super. Možná jsme pak trochu usnuli na vavřínech a museli jsme si sundat růžové brýle. Doufám, že už jsme se zase stmelili a naše výkony půjdou nahoru, i když víme, že to nebude jednoduché. Musíme bojovat a výsledky uhrajeme jenom týmovými výkony. Pouze v tom případě můžeme pomýšlet na nějaký úspěch.

Ve zmíněném letním rozhovoru jste potvrdil, že jste sice dobře bránící útočník, ale že umíte také dávat góly. Dočkáme se jich?
Doufám, že ano. V plánu to je (smích). Nějaké šance jsem měl, tak věřím, že to prolomím a napadá mi to tam.

V Motoru se celkově po hokejové stránce cítíte dobře?
Jsem tady maximálně spokojený. Parta v kabině, výborné zázemí, skvělí diváci, všechno perfektní. Na stadion si mohu dojet z mého bytu v Mladém na kole, takže úplná pohoda.