Zatímco Jakub je velkou brankářskou oporou Mountfieldu, jeho mladší bratr jako útočník rozdává hokejovou radost plnými hrstmi v Plzni. A je velká škoda, že jako Jihočech rovněž on nehájí českobudějovické barvy.

Bratři Kovářové rozhodli zápas s Německem. To z ní hezky, ne?
Neřekl bych, že jsme rozhodli celý zápas. Ale je fakt, že ten závěr v nájezdech nám patřil. Jsme ale rozhodně rádi, že je celá rodina šťastná, jak to dopadlo.

Kolik sedělo v hledišti Kovářů?
Pár jich bylo…

Zápas to jinak nebyl vůbec jednoduchý. Bylo těžké se proti Němcům prosadit?
Především bych chtěl zdůraznit, že Němci mají nesmírně houževnatý a dobře bruslící tým. Dělali nám problémy, ale naštěstí jsme obě utkání v závěru zvládli a dokázali jsme zvítězit.

Sice jste dvakrát vyhráli, ale ani jednou to nebylo v řádné hrací době za tři body. Nebyla to škoda?
Škoda to je, ale na druhou stranu jsme rádi, že závěr patřil pokaždé nám a dokázali jsme vyhrát. Klidně to mohlo být také obráceně. Jsme rádi, že to dopadlo takhle.

Překvapilo vás, že trenér Hadamczik poslal na nájezdy do branky vašeho bratra Jakuba, který jinak celý zápas proseděl na střídačce?
Trochu jo. Koukal jsem se na něj a seděl tam jako eskymák. Abych řekl pravdu, tak jsem mu moc nevěřil.

Vás trenér poslal na nájezd ve třetí sérii. Věřil jste, že byste mohl dostat důvěru?
Nevěřil. Najednou mi pan trenér zaklepal na přilbu a řekl, že jedu. Ale věřil jsem si. To zase jo.

Německý gólman Endras chytal celý zápas výborně. Přesto jste si věřil?
Věděl jsem, že je hodně rychlý, proto jsem se ho snažil dostat dolů a v závěru zakončení to dát nahoru. To mi vyšlo. Ještě tam sice stačil dát hokejku, puk se tam odrážel, ale naštěstí to skončilo v brance.

Myslíte, že vám vítězný nájezd může připsat nějaké plusové body v boji o nominaci na mistrovství světa?
To nevím. Asi ne. Nájezdy jsou dovednostní disciplínou a jsem rád, že jsem se v ní ukázal a dal jsem gól.

Cítíte šanci, že byste se na šampionát mohl podívat?
Já to tak ani neberu. Teď jsem se snažil odehrát co nejlépe zápasy s Německem a stejné to bude, i když budu pokračovat dál. Bude záležet jenom na mých výkonech, jestli vydržím třeba až do mistrovství.

Můžete si splnit sen zahrát si s bráchou na mistrovství světa?
Tak to je velký sen, ale uvidíme, jestli bude splnitelný. Je to otevřené.

V Českých Budějovicích jste s reprezentací strávili necelý týden. Bydlel jste u bratra?
Ano. Bydlel jsem u Kuby a musím mu poděkovat, že se o mě celý týden krásně staral.

S Plzní jste vypadli možná trochu nečekaně v semifinále play off s Brnem. Nečekali jste od letošní sezony po výborných výkonech v základní části trochu víc?
Určitě jsme čekali víc. Na druhou stranu zaplaťpánbůh, že jsme udělali alespoň bronzové medaile. Měli jsme starosti už se Zlínem, ale naštěstí jsme to v sedmém zápase zvládli. Máme medaili, ta se samozřejmě počítá, ale mohli jsme dojít i dál.

Již třetím rokem po sobě jste si na závěr sezony zahrál také play off v první lize. Předloni jste hájil barvy Chomutova, loni Ústí a letos jste posílil znovu Chomutov, i když jen na sedmý rozhodující finálový zápas. Co říkáte tomu, jak se oba týmy posilují na play off a nastupují proti sobě prakticky výběry extraligy?
Zahrál jsem si play off první ligy již třetím rokem po sobě, ale nevidím to jako moc dobrou věc. Řekl bych, že  to není moc vhodné ani  pro samotné kluby. Když posílí jedním nebo dvěma hráči, tak to není nic špatného. Nesmí se to ale přehánět. Ústecký i chomutovský  kolektiv byly celý rok spolu a něco je na špičku dostalo. Někteří hráči jsou zvyklí trávit na ledě delší dobu, a když tam pak najednou přijde hodně nových tváří z extraligy, tak je to zase všechno  jinak. Najednou jsou kmenoví hráči týmu v úplně jiné roli, než v jaké byli po celou sezonu. To je ale jen můj názor. Rozhodnout si to musí vždycky manažeři jednotlivých klubů.

V Plzní vám po sezoně končí smlouva?
Smlouva končí, ale ještě mám opci.

Budete tedy hrát v západočeské metropoli i v příštím ročníku?
Ještě to není úplně jisté, ale měl bych.

Objevila se nějaká zajímavá nabídka ze zahraničí?
Něco ano, ale pořádně nad tím začnu přemýšlet, až sezona definitivně skončí.

V dorosteneckém věku jste se mihl také v Českých Budějovicích. Jak to tehdy vlastně bylo?
Přišel jsem v dorostu z Písku a byl jsem v Budějovicích  na zkoušce. Hned v přípravě mě ale trenéři vyhodili. Asi se mnou nebyli spokojeni.

O které trenéry se tenkrát jednalo?
Byl to pan Soudek. Já se na něj ale vůbec nezlobím. Bůh ví, co by bylo, kdybych tady v Budějovicích zůstal. Třeba bych extraligu ani nehrál a nedostal šanci. Jsem rád, že to dopadlo takhle, protože v Plzni mi tu šanci dali.

Je naděje, že byste se ještě někdy do Budějovic vrátil?
Šance určitě je. Člověk nikdy neví, kam ho hokejový život zavede. Nechci říkat, že ne, ale také nechci slibovat, že tady někdy budu hrát. Možné to ale určitě je.