Jaká byla ve vašich očích uplynulá sezona?
Nepostoupili jsme, takže neúspěšná.

Zkuste popsat hlavní důvody, proč to takhle dopadlo?
Těžká otázka. Sám ty důvody hledám. Někdo to svádí na partu, jiný zase na špatné trénování. Zaslechl jsem i názory, že jsme měli příliš starý tým a bylo v něm pospolu moc hokejistů s velkým jménem. Asi v tom byl od všeho kousek. Už jak se celá sezona táhla, tak tam bylo něco shnilého. A to neříkám přímo v týmu, ale všeobecně v našem hokeji. Moc líbivý jsme nehráli. Na všechny zápasy chodila moje rodina. Měl jsem pro ně sedm permanentek a moc nadšení z naší hry nebyli. Ale na druhou stranu se vyhrávalo a udělali jsme přes sto bodů v základní části. Každý však čekal, že budeme soupeře válcovat, což se nepotvrzovalo. Pak to vyústilo v nepovedený závěr sezony.

Byl jste spokojený alespoň s tím, že jste si po dlouhých letech zahrál doma, což bylo vaše velké přání?
Z tohoto pohledu jsem byl spokojený. Narodil se nám třetí kluk. Pro manželku to bylo zase něco jiného. Pomáhal jsem jí, co nejvíce jsem mohl. Snažil jsem se do toho dát, co jsem mohl. Svědomí mám čisté, ale nadšený jsem nebyl.

Dělali vám radost diváci, kteří chodili v opravdu hojném počtu?
To musím říct, že bylo super. Diváci si na nás také někdy zařvali, ale proč by si nezařvali, když jsme někdy předváděli opravdu mdlé výkony. Sám za sebe musím říct, že občas není jednoduché hrát proti týmům, které ve WSM lize nastupují. Tak to ale prostě bylo a měli jsme se s tím vypořádat lépe. Jak říkám, bylo to zklamání.

Přesto všechno, neměli jste přece jen v semifinále play off Kladno vyřadit a postoupit alespoň do baráže?
Určitě se to dalo. Nemyslím si, že by nás Kladno přehrálo takovým způsobem, že bychom neměli žádnou šanci. Ale nesedlo nám to a dělali jsme hloupé chyby. Určitě jsme však nebyli ve všech zápasech o třídu horší. Třeba hned první dvě utkání doma jsme mohli vyhrát. V nich Kladno lepší nebylo. Ale v našem týmu nebyla síla, která by dokázala otáčet zápasy. Jak v sezoně, tak potom i v play off. Jestli jsme nebyli dobře připraveni, to už je zase další otázka. Každopádně jsme nenacházeli sílu zápasy otáčet.

Zalitoval jste někdy, že jste se vůbec k návratu do Motoru odhodlal?
To ne. Vždycky jsem se chtěl vrátit domů. Sezona jednoduchá nebyla. Ukázala mi spoustu věcí. Že kvalitní hráči jsou všude. Ale bavilo mě to tady. Na zimák jsem chodil rád. Parta kluků, včetně masérů, tady byla dobrá. Moje děti měly tréninky, takže třikrát v týdnu jsem byl na stadionu celý den. Byl jsem tady rád.



Vypadalo to, že kariéru už zakončíte v Budějovicích. Co vás přimělo k tomu, že jste se nakonec rozhodl odejít do Plzně?
Sesumíroval jsem si, že bych mohl za nějakých deset let sedět u stolu a klepat si na čelo, proč jsem ještě nešel hrát soutěž, ve které o mě mají stále zájem. A o které si myslím, že bych ji stále mohl hrát. Nechtěl jsem si později vyčítat, že jsem se ve čtyřiatřiceti vrátil do první ligy a ukončil si tím kariéru. Pokud by příští sezona dopadla stejně jako ta letošní, tak už bych asi dál nehrál a s hokejem bych skončil. Ještě jsem necítil, že bych třeba rychlostně v extralize nestíhal. Troufnu si tvrdit, že pokud mi vydrží zdraví, tak extraligu mohu stále ještě hrát.

Nezviklal vás ani příchod Václava Prospala na trenérský post?
Venca na postu trenéra, to byl hlavní důvod, proč jsem přemýšlel o tom, jestli přece jen nezůstat. Už jsem byl skoro rozhodnutý, že zůstanu. Nikdo mě nepřemlouval. Bylo to všechno z mé hlavy. Byl o mě ale zájem z extraligy a chtěl jsem si ještě jít zahrát vyšší soutěž. To byl jediný důvod. Rozhodl jsem se takhle a Vencovi jsem to hned zavolal jako prvnímu, aby se to nedozvěděl od někoho jiného.

Byly ve hře i nějaké jiné varianty než Plzeň?
Měl jsem ještě tři další extraligové nabídky, konkrétně je ale jmenovat nebudu.

Co rozhodlo pro Plzeň?
Nechtěl jsem chodit nikam moc daleko a Plzeň o mě měla zájem už před rokem. Několikrát mi volal sám majitel klubu Martin Straka. Jdeme tam s celou rodinou, kluci budou chodit do školy v Plzni, ale není to zase až tak daleko.

Co očekáváte od nového angažmá?
Plzeň hrála loni výborně a věřím, že na takové výkony dokážeme navázat.

Letní přípravu absolvujete individuálně?
Ano. Chci se dobře připravit. Uvidíme, jak mi to půjde a s kým budu hrát. Snad to bude dobré. A nebo třeba ne a skončím s hokejem úplně.



Berete jako plus, že jsou v klubu také vaši další budějovičtí parťáci Milan Gulaš, nově také Roman Vrablík a v roli ředitele Emil Kristek?
Emila jsem předtím osobně moc neznal. Guli má za sebou parádní sezonu. Pokud bych s ním hrál v útoku, tak jenom doufám, že mu to nebudu moc kazit… Věřím, že budeme předvádět stejné výkony, jaké podávali letos.

Václav Nedorost hokej nejen sám výborně hraje, ale podílí se také na výchově svých nástupců. Stojí za organizací prvního ročníku Mercedes Benz Over time game, což je turnaj pro dvanácti až čtrnáctileté děti z celého kraje. „Kdo se přihlásil, tak mohl hrát. Over time game proto, že se hraje na tři na tři jako v prodloužení,“ vysvětluje.
Mladí hráči byli do týmů rozděleni ne podle klubové příslušnosti, ale podle výkonnosti. „V první lajně byli vždy ti nejlepší a hráli proti sobě. To samé ve druhé i ve třetí. Všechny děti nejsou stejné a nechtěli jsme, aby byly velké rozdíly ve výkonnosti. Proto jsme uspořádali ještě před prvním turnajem trénink, kde jsme děti rozdělili do týmů. Překvapivě jsme po prvním hracím víkendu nemuseli dělat ani nějaké trejdy, protože zápasy byly vyrovnané,“ chválí si.
Celkem se odehrály tři turnaje, všechny v českobudějovickém hokejovém Pouzar centru. „Děti mezi sebou měly dobrou konfrontaci. Padalo hodně gólů a věřím, že se jim to líbilo.
Chtěli bychom s pořádáním turnajů pokračovat i v příští sezoně,“ slibuje Václav Nedorost.