Co byl hlavní důvod vašeho návratu do České republiky?
Už jsem chtěl nějakou změnu a další důvody byly rodinné. Syn půjde do školy a navíc čekáme druhého potomka. Proto už jsme chtěli být více doma. Z hokejového hlediska jsem v Plzni v minulosti zažil fantastickou sezonu. Říkal jsem, že pokud bych se vracel do extraligy, tak jedině do Plzně. Prostředí znám a věděl jsem, do čeho jdu. Měl jsem tady fantastické vztahy s klukama, se kterými jsem hrál, a teď už jsou ve vedení klubu. Nebylo to pro mě těžké rozhodování.

Ve Färjestadu jste byl očividně spokojený. Neuvažoval jste o tom, že byste tam zůstal třeba ještě alespoň jednu další sezonu?
Ta možnost už nebyla. Klub se mnou nechtěl podepsat smlouvu jen na šest měsíců, ale chtěli by mě tam mít hned od začátku sezony. Rýsovalo se sice něco jiného ve Švédsku, ale mezitím jsem se spojil s plzeňským manažerem Tomášem Vlasákem. Řekli jsme si k tomu něco a rychle jsme se domluvili.

Vracel jste se také z rodinných důvodů. V zahraničí už jste tudíž pokračovat nechtěl?
Nebylo to jenom z rodinných důvodů. Chtěl jsem změnu a ze strany Plzně bylo jednání skutečně skvělé. Rozhodly vztahy a rodina samozřejmě také. Rozmýšlel jsem se, jestli nezkusit ještě jednu sezonu ve Švédsku. O jiných zahraničních soutěžích jsem neuvažoval. Buď Švédsko, nebo naše extraliga.

Na tři a půl roku na severu Evropy budete vzpomínat v dobrém?
Bylo to pro mě strašně obohacující období. Nabral jsem zkušenosti a získal jsem úplně nový pohled nejen na hokej, ale i na rodinný život. To bylo fantastické. Sedlo mi to tam. Jak hokejově, tak i z hlediska soukromého života. Budu na to vzpomínat strašně rád a až jednou s hokejem skončím, tak se tam budu rád vracet.

Je Švédsko příjemná země pro život?
Žili jsme v Karlstadu, což není zase až tak velké město. Má nějakých čtyřicet tisíc obyvatel. Navíc jsme bydleli za městem v lese u jezera. Byla to opravdu pohoda a užívali jsme si to. Předtím jsme byli v Rusku a tam podobné možnosti, jako třeba vyjít si do lesa na procházku, rozhodně nebyly. Byli tam velice přátelští lidé. Strašně moc se nám ve Švédsku líbilo.

Co od vás očekávají v Plzni?
Pochopitelně jsme si naznačili, co by bylo potřeba. Nějakou úlohu v týmu mám a budu se ji snažit plnit. Především budu chtít mančaftu pomoci v těžkých chvílích. Není to ale o jednom nebo dvou hráčích. Je to o celém mužstvu. Pokud to bude klapat a budeme tahat za jeden provaz, tak přijdou i úspěchy.

Škodovka skládá velice silný tým. Budou její ambice mířit hodně vysoko?
Odešli kvalitní hráči a vedení klubu se je snaží nahradit. Ale až za nějakou dobu se uvidí, jestli se to podařilo. Myslím však, že když budeme opravdu makat, tak můžeme udělat nějaký dobrý výsledek. Tým je dobře namíchaný. Jsou tady talentovaní mladí hráči a k tomu zkušení hokejisté. Je to výborně namixované.

V přípravném utkání proti českobudějovickému Motoru jste dostal volno. Nemrzelo vás, že jste si nezahrál proti svým bývalým spoluhráčům?
Mrzelo, nemrzelo. Byl to jen přátelský zápas. Jen jsem se ráno podíval, jestli jsem napsaný v sestavě. Nebyl jsem, takže jsem utkání sledoval jen jako divák.

Byl při uvažování o změně dresu ve hře také návrat domů do českobudějovického Motoru?
To už bych ani neřešil. Prostě to dopadlo tak, že jsem v Plzni. Podepsal jsem tam smlouvu na tři roky. Budějovicím budu vždycky fandit, to je jasné. Bydlím tam a mám tam rodinu. Budu jim přát postup do extraligy, který by si už jenom kvůli skvělým fanouškům zasloužily. Kolik tam chodí lidí, to je fantazie. Motor sleduji a budu ho sledovat i nadále. Držím klukům palce, aby jim to vyšlo.