Odchovanec Jindřichova Hradce si zahrál v zámoří, ve Finsku i Švédsku. V naší extralize oblékal dres pěti klubů a doma má čtyři medaile. Zlato vybojoval s Pardubicemi, stříbro s Vítkovicemi a bronz s Českými Budějovicemi a pražskou Spartou. Posledních pět let strávil v Karlových Varech, se kterými zažil sestup do první ligy i návrat do nejvyšší soutěže.

Na západě Čech zkušenému bekovi skončila smlouva a o jejím prodloužení s klubem ani nejednal. „Už jsem byl ve Varech dlouho a nechtěl jsem tam pokračovat. Nelíbilo se mi tam a nebyl jsem tam spokojený. Pět let jsme tam skoro jenom prohrávali. A na to není jednoduché si zvyknout, když byl člověk zvyklý celý život spíše vyhrávat,“ vysvětluje. „Trochu vás to sundá a nejsou to dobré pocity,“ dodá.

Svou budoucnost viděl doma v Českých Budějovicích. „Snažil jsem se dostat do Motoru,“ přikývne. „Ale bohužel to nevyšlo, protože klub podepsal pár kluků už předtím, než jsem se vůbec ozval. S trenérem Vencou Prospalem jsme se o tom bavili a chápu, že chce dát příležitost mladým hráčům.“

Jiné nabídky dorazily, ale zrovna moc ho neoslovily. „Něco bylo ze zahraničí z nižších soutěží, od nás se ozvaly Chomutov, Vsetín nebo Kadaň. Nebyly to ale takové nabídky, abych na ně reflektoval. Finančně i ze sportovního hlediska. Chtěl jsem buď Budějovice nebo něco v okolí. Ale tady poblíž žádný takový klub není,“ jen pokrčí rameny.

Především z rodinných důvodů by si Sičák přál zůstat doma pod Černou věží. „Holky mi tady začaly chodit do školy a už jsem přemýšlel nad tím, co bude dál. Hodně mi pomohla manželka, která si v Budějovicích našla práci. Domluvil jsem se s David servisem, že jim pomohu. A čekám, jestli něco přijde. Když ne, tak to vezmu tak, že všechno dobré jednou končí. Beru to prostě tak,“ nepovažuje konec s vrcholovým hokejem za nějakou tragédii.

Flintu do žita ale ještě definitivně nehodil. „Pokud se někdo ozve s lukrativní nabídkou, aby pro mě mělo cenu tam opravdu jít, tak bych asi šel. Nejde jen o peníze. Těch jsem si za kariéru vydělal dost. Spíše už je to u mě o tom, abych měl v hokeji pohodu. Pokud se ozve tým, který bude mít ambice, tak rád půjdu. Klidně do první ligy. Ale nepůjdu do klubu, který bude v první lize dvanáctý. Prohrával jsem posledních pět let. To mi stačilo. To budu radši doma s holkami a budu mít klid pro život,“ nechce se někam hrnout za každou cenu. „Není to u mě jenom o penězích,“ ještě jednou zdůrazní.

Možnost zahrát si za Motor by ho lákala. „Poskládal se tady dobrý mančaft, který hraje dobře. Rád bych pomohl, ale nedopadlo to a nic se nedá dělat. Takový je život,“ konstatuje.

Vrátka do Motoru se zavřela, ale ještě to nemusí být úplně definitivní. „Venca Prospal mi to chtěl vysvětlovat, ale to nemám rád. Od toho mám agenta, aby se o tyto věci staral. Nerad se bavím o sobě, co a jak. To má na starosti agent. S Vencou se vídáme na tréninku David servisu, říkal mi, že o mě ví. Pokud by se zranil někdo ze starších beků, tak by mě třeba na chvíli oslovil. Ale já osobně nevěřím, že k tomu dojde,“ je přesvědčen.

V dresu David servisu Sičák okusil poprvé v kariéře třetí nejvyšší soutěž. „Už trénuji pátý měsíc. Začal jsem s juniorkou Motoru, kde mi po měsíci řekli, že už tam trénovat nemohu. Pak jsem se připojil k David servisu, kde většinu kluků znám. Přišlo pár nabídek, odmítl jsem je, a nakonec to skončilo tak, že jsem za David servis začal hrát. Už mě nebavilo čekat. Jenom trénovat bylo dlouhé a hokej mě pořád baví, tak proč ne,“ popisuje svou cestu do kádru českobudějovického klubu. „Už mě alespoň kamarádi přestali otravovat, kde budu hrát,“ směje se.

V týmu se sešel s bývalými spoluhráči Tomášem Vakem, Štěpánem Hřebejkem či Zdeňkem Kutlákem. „Třeba to ještě zkusí Filip Novák nebo Lukáš Zíb. Je nás tady dost a perfektní parta,“ pochvaluje si. „Výborní trenéři, šéf klubu pan David je také v pohodě.“

V sobotu si jeho tým zahrál s týmem China Gold Dragon a vyhrál v tréninkovém tempu 13:1. „Byla to spíš taková sranda. Číňané na soutěž absolutně nestačí. Nechci je podceňovat, snažili se, ale jestli se chtějí posunout, tak by si měli najmout české hráče, aby měli vždycky třeba dva do každé pětky. Ale Kobra Praha a další celky jsou silné. Dnes už umí každý bruslit a jeden hráč na ledě nic neudělá. Odvíjí se to od pětky na ledě a potažmo celého týmu. Nám se bohužel zatím moc nedaří,“ posteskne si.

S prezidentem klubu Jaroslavem Davidem se Sičák domluvil do Vánoc s tím, že když se objeví nějaká zajímavá nabídka, tak může jít. „Byl jsem svůj vlastní hráč, takže za mě ani nikdo nemusel nic platit. Domluvili jsme se úplně jednoduše. Na podání ruky, žádná smlouva. Ale nemohu si stěžovat. Hokej mám rád a chtěl jsem jsem být blízko domova. Žena si našla práci, čímž mi hodně pomohla. To, co si za měsíc vyděláme dohromady, nám stačí, abychom byli v pohodě,“ říká.

On sám si ještě civilní zaměstnání neshání. Ale to neznamená, že nemyslí na zadní kolečka. „Začnu podnikat. Mám rád umění a obrazy. Patnáct let jsem sběratel a docela dost jsem jich nastřádal. Budu otevírat internetovou prodejní galerii, kde budu nabízet investiční obrazy. To mě baví a už mám nějaké zkušenosti. Život jde dál u budu dělat zase něco jiného než hokej. Jsem na to připravený,“ jasně deklaruje, že ne každý hokejista musí mít po skončení kariéry problémy s přechodem do civilního života.