Jak vzpomíná na své hokejové začátky? A jak se udržuje v kondici? "Hokej hraju pravidelně," nabízí překvapivou odpověď. K jeho životu patří šestky. Narodil se 16. srpna roku 1966. Teď je mu 56 let. "Hraju za Old Boys České Budějovice, za veterány Motoru." Možná byste se divili, jakou mají hokejová setkání "starých pánů" úroveň. "Hrajeme světlí proti tmavým, je to prestižní, kdo prohraje, platí o padesát korun víc, jsou to bitvy na život na smrt," směje se bývalý skvělý střední útočník, který se kromě hokeje baví i golfem. Cestuje za tímto sportem po celém světě. "Je to můj druhý sport po kariéře, myslím, že mi to docela i jde," pokyvuje rozvážně hlavou. Pochází z už zmiňovaného Milevska. Ve své vizitce má kromě aktivního hráče i trenérskou kariéru. V roce 1987 byl jako 126. celkově draftovaný týmem Edmonton Oilers.

Co sám považuje za největší úspěch hokejové kariéry? "Medaili z olympiády a z mistrovství světa. Hodně si vážím bronzové medaile z extraligy s Budějovicemi," říká a prohlíží si českobudějovický zimní stadion, kam poprvé přišel jako dorostenec. "Ve Finsku jsem byl stříbrný s Hämenlinou. Jsou týmové úspěchy a pak jsou ty individuální."

Bývalý reprezentant velmi pozorně sleduje také současnou českou hokejovou reprezentaci. Spojení s finským trenérem dokáže dobře porozumět. "Změna byla dobrá," říká muž, který pět let pracoval ve funkci vedoucího mužstva reprezentace ČR do 17 let. "V té době jsem neviděl trenéra, který by byl schopen dát český hokej dopořádku. Finská strohost a účelnost hokeje. To jsme přesně potřebovali." Podle Radka Ťoupala má finská škol jasný řád a systém. "Je to postupný vývoj taktiky. Ve Finsku vás naučí elementární věci. Kde máte stát, jak se máte pohybovat, co máte dělat. Z výsledků 1:0 a 2:1 se to později dostane na 3:0, 4:1, 5:1. Každý přesně ví, co má dělat. Obrana se dá natrénovat. Útok je hrozně těžký. Když do toho přijde česká invence, tak je to velmi dobré spojení."

Jonáš Ťoupal na archivním snímku jako obránce hokejového týmu Hobrat Statesmen
Čech Jonáš Ťoupal studuje jako Donald Trump nebo Elon Musk

Radek Ťoupal zavzpomínal i na svůj premiérový příchod na českobudějovický zimní stadion: "V Milevsku jsme úplně zázračně postoupili do extraligy mladšího dorostu, ten rok mě Milevsko nepustilo. Oni chtěli, abych šel do Tábora, já nechtěl přes Tábor, chtěl jsem rovnou do Budějovic, proto jsem rok zůstal v Milevsku. Pak jsem v patnácti přišel, upeklo se to strašně rychle. Z týdne na týden jsem skončil na Gymnáziu v Milevsku a šel jsem do Budějovic." Radek Ťoupal si vzpomíná, že cesta z Milevska byla tehdy docela složitá. "Tehdy pro mě těch šedesát kilometrů bylo, jako když jdou dneska kluci do Ameriky nebo do Kanady." Ťoupal začal ve starším dorostu Motoru. A na Vánoce začal trénovat s A týmem! "Tehdejší trenér Pražák měl odvahu, mladší hráče zařazoval. Nebál se toho, když někdo v šestnácti letech převyšoval své spoluhráče, tak mu dal šanci, aby si zvykal na dospělý hokej, aby si na něj zvykal tým, a v devatenácti už mohl pravidelně hrát. Teď to v České republice nevidím." Podle Ťoupala se současné týmy mladým tolik nevěnují. "Tehdy si toho týmy vážily, neměly jinou šanci. Nebyly prostředky na to, aby si kupovaly hráče odjinud. Musely si je vychovat. To je velká změna oproti dnešku. Týmy teď na své juniorské a dorostenecké kategorie téměř kašlou, kupují si hráče z jiných států. To je podle mě největší problém českého hokeje."

Radek Ťoupal si myslí, že hráči nejsou na českých stadionech špatní. V roli vedoucího ČR U17 přispěl i k úspěchu současné ČR U20 na MS. Ale vidí i zbytečné propady ve výkonnosti. "Třeba Toman," říká Radek Ťoupal: "Byl skvělý na mistrovství světa sedmnáctiletých. To byl hráč, který nás dostal přes Rusko do semifinále. Byl jedním z nejlepších hráčů na světě. Teď je hráčem extraligy na pomezí třetí a čtvrté lajny."

A co říká na trápení Motoru, ve kterém prožil největší číst své skvělé kariéry? "Loni to byla skvělá sezona. Báli jsme se, že po posvícení může přijít pohřeb. Říkává se to. Je mi trochu Jardy Modrého, který tady udělal obrovský kus práce. Hlavně u obránců. Naučil je, jak mají hrát světový moderní hokej. To se mi moc líbilo, měl jsem z toho radost. Obránci dneska tvoří hru. Dominují týmům. Souvisí to trochu se systémem toho hokeje, Obměnila se velká část toho mužstva. Skvělá forma, jakou měli Gulaš s Pechem se asi nemůže udržet celou dobu. Za nimi je veliká díra."