Sice jste musel z mistrovství předčasně domů, ale titul vám patří a navíc jste se s Balašichou dostal až do finále KHL. Hodnotíte tedy sezonu jako úspěšnou?

Určitě. Na mistrovství světa jsem se sice zranil a neměl jsem na titulu moc velkou zásluhu. Odehrál jsem jenom dva zápasy, ve kterých zase až o tolik nešlo. Z výsledkového pohledu to ale byla rozhodně velice vydařená sezona.

Finále ruské ligy s Balašichou bylo asi také víc, než jste čekali?

Ve finále jsme prohráli až v sedmém utkání. Je to škoda. Byl by to hezký double. Ale co se dá dělat. To je hokej. O to větší chuť má potom člověk udělat úspěch v příští sezoně.

Věřil jste po návratu z finále KHL, že by mohla přijít pozvánka na mistrovství světa?

Čekal jsem, že bych mohl jet na přípravný kemp a potom na Švédské hry. Ve finále KHL jsem měl horečky a potřeboval jsem se z toho trochu dostat. Nakonec jsem se dostal na mistrovství světa a považuji to za svůj životní úspěch. Jenom škoda toho zranění tam.

Cítil jste nervozitu, když se už v Německu zužovala sestava z deseti obránců na sedm, kteří byli dopsáni na soupisku?

Samozřejmě jsem na to myslel. Těžko říct, jestli jsem byl přímo nervózní. Asi trochu ano.

Nepřipadal vám zbytečný zákrok norského hráče za vaší brankou, po kterém jste musel ukončit své působení na šampionátu?

Dohrál souboj a takhle se hokej hraje. Jsou to seveřané, kteří hrají hodně do těla. Ještě si pamatuji, jak na mě Míra Blaťák zavolal, abych si vyskočil. Když jsem to pak viděl na videu, tak to byla i moje chyba, že jsem se tam dost nešikovně zkroutil.

Věděl jste hned, že je zle?

Hned ne, ale jakmile jsem hokejkou sáhl na puk, tak jsem věděl, že je průšvih. Ještě jednou jsem pak šel na led, do někoho jsem strčil, ale to už vůbec nešlo. Musel jsem do šatny, kde mi to doktor obstříkl. Zápas jsem dohrál, ale už to bylo špatné.

V dalším zápase se Švédskem jste ještě seděl připraven na střídačce. Neměl jste obavu z toho, že byste musel naskočit do hry stav zraněného ramena ještě zhoršil?

Byl by to určitý risk. Záleželo by na tom, jestli by mě někdo trefil. Byl jsem na střídačce zažraný do hry a snažil jsem se kluky povzbuzovat. Spíše bych se bál, abych vlivem zranění na ledě něco neprovedl.

Jak zněla lékařská diagnóza?

Vyskočil mi klíček a zase zapadl. V rameni mám poškozené vazy a klíček je volný. Tři až čtyři týdny musím být v klidu.

Sledoval jste zbytek mistrovství u televize?

Byl jsem velkým fanouškem. Díval jsem se doma nebo u nás v Doubravici v hospůdce. Finálový zápas jsem viděl v Moskvě. Jel jsem tam na dva dny na lékařské vyšetření a nějaké oficiality.

Přímo v ruské metropoli, to jste asi ve finále svým spoluhráčům moc nahlas fandit nemohl?

Vítězství jsem jenom lehce oslavil, abych náhodou nedostal na budku.

Kdo vám doručil zlatou medaili?

Přivezl mi ji do Budějovic spoluhráč Jirka Novotný.

Jak bude probíhat vaše další léčba?

Musím teď být v klidu a po třech týdnech začnu dělat nějakou rehabilitaci. Lékaři říkali, že na operaci to není. Z toho jsem měl trochu strach. Jestli bude rameno držet, to se ale uvidí až v zápasech.

Balašicha se po sezoně spojila s Dynamem Moskva. Zůstáváte v klubu i po této fúzi?

Sice jsem novou smlouvu ještě nepodepsal, ale měla by platit i nadále, změní se jenom její hlavička. Budu hráčem Dynama Moskva.

Letní přípravu absolvujete jako každý rok individuálně?

Ano. Až před sezonou budeme mít s týmem čtrnáctidenní soustředění. Do té doby se musím dát dohromady.