Jak se vy osobně díváte na spekulace o možném uzavření extraligy?
Současnou situaci považuji spíš za zoufalý pokus některých funkcionářů odvrátit nebezpečí sestupu jejich klubů z extraligy jinou než sportovní cestou. Přijetí nových pravidel či nového systému soutěže je kdykoliv jindy než před začátkem nového ročníku soutěže zcela nepřijatelné, nemorální a v naší kultuře snad nemožné! I když… Ale informace mám jen z médií.

A jaký je váš postoj k uzavřené nebo sestupové soutěži? 
Úplná odpověď by zabrala hodiny, tak snad jen to základní. Ještě ji raději rozdělím na obecnou rovinu a pohled z pozice šéfa klubu. Smysl existence profesionálního sportu stojí a padá se zájmem fanoušků. Co je dobré a atraktivní pro fanoušky, je dobré i pro profesionální ligu. Sestupové, ale i uzavřené soutěž jsou ve světě sportu známý formát. Dvě nejlepší hokejové ligy NHL a KHL uzavřené jsou, navíc ještě finská Liiga a německá DEL. Jedním z klíčových zájmů profesionální ligy je mít plné stadióny, být zajímavý pro sponzory, dostat do soutěže co nejvíce peněz, aby kromě toho, že je atraktivní, byla i kvalitní. V našem případě navíc, abychom udrželi co nejvíc nejlepších českých hráčů doma.

Hrající majitel Kladna Jaromír Jágr se nechal slyšet, že extraligu je třeba zlevnit. Souhlasíte s ním?
Formáty vedoucí ke zlevnění nepovažuji za správný směr. Přece se chce fanoušek chodit dívat na mercedes, a ne na trabant. Každá soutěž potřebuje své hvězdy, které stojí peníze. Největší atraktivitu a návštěvnost zajišťují utkání, ve kterých se o „něco hraje“. O titul, o postup, o sestup, play off, play out, baráže. To vše jednoznačně přinášejí sestupové soutěže a plné tribuny potřebujeme. Takže jako správnější formát se může jevit postup/sestup.

Ale podle vás to tak úplně není?
Soutěž by dále, minimálně v našich podmínkách, měla být vhodným prostředím a zásobárnou hráčů pro reprezentační týmy všech kategorií, kteří budou zase vozit medaile ze seniorského mistrovství světa. To je pro hokej také důležité. Ti hráči ale musejí hrát NHL a mít klíčovou roli ve svých týmech, to je jasné. Ovšem vyrůst mohou i doma s přispěním vhodného systému naší nejvyšší soutěže. Podívám-li se na soupisku Finů na letošním mistrovství světa juniorů, tak vidím, že jich hraje jejich nejvyšší Liigu devatenáct. Češi byli z extraligy jen tři.

V čem jsou podle vás přednosti uzavřené soutěže?
Pokud vám kádr nedává, co očekáváte, tak máte prostor ho přebudovat a dát šanci mladým hráčům. Když hrajete o sestup, tak mladé do hry prostě nedáte. To je zásadní pozitivum, které má uzavřená soutěž. Můžete pracovat s kádrem s výhledem na dvě tři sezony, protože víte, že nepotřebujete okamžitě výsledek, nemáte hrůzu ze sestupu. Ze správně nastavených přístupových podmínek uzavřené soutěže ovšem mohou těžit všichni. Fanoušci, kluby i český hokej. Nesdílím názor, že hrát pouze o vítězství a o titul, a ne o sestup, povede k tomu, že budou všichni v klidu a o nic nepůjde. Půjde minimálně o fanoušky. Nakonec uzavřená Chance liga žádnou očekávanou invazi mladých hráčů nepřinesla. Všichni dál stavěli kádry, jak nejlépe uměli, a chtěli vyhrávat. Dále vám umožní regulovat ekonomiku klubů. Stanovení a správné nastavení finančních prahů a stropů může zajistit relativní vyrovnanost soutěže, která jistě přispívá k atraktivitě a přibývají zápasy „o něco“. Prahy, tedy minimální budget, který musíte vynaložit na hráčský kádr, vám zajistí určitou kvalitu. Nikdo to nebude hrát „zadarmo“ s nedostatečně kvalitním kádrem. Stropy mimo jiné zajistí, že kluby se nebudou moci pouštět do nesmyslných investic do kádrů a pomohou udržet zdravou ekonomiku klubů i ligy. A tak si myslím, že správně zvolený prostor mezi prahy a stropy může přispět k vyrovnanosti a dramatičnosti soutěže. Oba formáty mají svá pro i proti.

A ten pohled šéfa klubu?
Žádný systém nejvyšší seniorské soutěže, sestupové nebo uzavřené, není lék na špatný stav českého hokeje. To je pouhá kosmetika. Pokud bych byl jako generální manažer našeho klubu přizván k široké svazové diskusi o formátu seniorských soutěží, jednoznačně a samozřejmě bych podporoval tu nejlepší variantu pro náš klub. Jakékoliv jiné zájmy jsou nedůležité, zájmy klubu musí být pro jeho generálního manažera na prvním místě. Z tohoto pohledu je pro nás ideální varianta uzavřené soutěže s přístupovými podmínkami, na které dosáhneme, a konečně být v extralize. Proto o podobě soutěže musí rozhodnout svaz, a ne kluby, které, pokud pracují správně, sledují své vlastní zájmy. Nikdo ale samozřejmě nemůže případně profesionálním klubům zabránit ve vystoupení z Českého svazu ledního hokeje a vytvoření vlastní soutěže nezávislé na svazu. To je jistě další, nevím zda diskutovaná varianta.

Dlouho jste ale byli pro zavedení přímého postupu a sestupu se zrušením baráže. A teď mluvíte i o baráži a její atraktivitě pro diváky.
Představovali jsme si to, respektive navrhovali jinak, než to nakonec je. Náš návrh byl postup prvního týmu po základní části Chance ligy a přímý sestup posledního týmu extraligy po základní části. Třebaže se pohybujeme v oblasti profesionálního sportu, pořád jde o sport a ten je fér, spravedlivý. Nebo alespoň má být. A spravedlivé je, aby si místa vyměnily nejlepší a nejhorší tým po dlouhodobé mnohaměsíční části soutěží. V play off už si nejsem tak docela jistý, že postoupí ten nejlepší. Play off je o pár týdnech a výsledek může ovlivnit celá řada faktorů. Od krátkodobého poklesu formy přes zranění klíčových hráčů, která s sebou závěr sezony velmi často přináší. Hráči jsou unavenější a zápasy play off jsou mnohem vyhrocenější, takže riziko zranění je mnohem větší. A kádr už posílit nemůžete. Na druhou stranu, pokud máte být nejlepší, nemůžete s nikým čtyřikrát prohrát a podmínky jsou stejné pro všechny. Zájmem extraligy by ale mělo být, aby do ní postoupil ten nejlepší tým a zkvalitnil soutěž. A ne ten nejšťastnější. A taková podmínka je spíše splněna, když je postupujícím nejlepší celek po dlouhodobé části soutěže.

Play off by se tak v první lze dle vašeho návrhu nehrálo?
Hrálo. Zúčastnily by se ho týmy na druhém až devátém místě v tabulce. Vítězové semifinále by pak hráli baráž o postup proti dvanáctému a třináctému celku extraligy podobně, jako tomu bylo ještě loni. Vrátilo by to divácky atraktivní baráž. A navíc si myslím, že by vůbec nebylo špatné, pokud by prostupnost extraligy a první ligy byla co největší. 

Co říkáte návrhu na zúžení počtu účastníků u juniorské extraligy na čtrnáct?
Tak to vůbec nechápu. K čemu teď bude sloužit projekt akademií, kde svaz diktuje podmínky? Pravda je, že nás nikdo nenutí, abychom pracovali v klubu dle podmínek Akademie českého hokeje a měli její status. Jeho držení je ale pro nás nezbytné pro možnost vodit do klubu perspektivní mladíky. Jinak by nepřišli. Příští rok by se tedy ještě mělo hrát v devatenácti nebo dvaceti týmech. Počet bude upraven až podle toho, jak se vyjádří Rakušané ze Salcburku… Ale v té další už jen v šestnácti a od sezóny 2022/ 23 pouze ve čtrnácti. Pracně jsme získali status akademie a stojí nás to strašné peníze. Teď najednou bude soutěž, která bude jenom pro čtrnáct klubů. Přitom akademií je tu sedmnáct a Olomouc je navíc v pozici čekatele. Takové rozhodnutí vnímám jako jasný signál, že nejde o výchovu hráčů, ale o výsledky týmů. Přesněji o to nespadnout.

Co to v praxi znamená pro váš klub?
Pokud si budeme chtít uchovat nejvyšší juniorskou soutěž, tak při honbě za body budou upřednostňováni hráči, kteří jsou v juniorce už třetím rokem. Přitom většina z nich už s malou perspektivou být jednou hráčem našeho „A“ týmu. Šanci tak nebudou dostávat perspektivní prvoročáci, protože ti starší to spíš „nějak umlátí“. A hokej budeme hrát podobný tomu, který praktikovala letos naše dvacítka na mistrovství světa. Betonovat, odpalovat puky po mantinelech a doufat, že gólman bude chytat jako Pánbůh. Fakt to nechápu… Myslím, že tudy cesta vpřed nevede, ale budeme se muset přizpůsobit. Jestli by totiž někde měla být soutěž uzavřená, tak u mládeže. Letošní formát soutěže pro akademie mi smysl dává, i když ty okolnosti jejího vzniku… V uzavřené soutěži totiž snadno vytvoříme podmínky vhodné pro růst mladých hráčů. Mohu bez obav o sestup upřednostnit mladšího perspektivnějšího hokejistu, úmyslně neříkám talentovanějšího, před sice možná v danou chvíli výkonnostně lepším o dva roky starším hráčem, a tím nezpomalit nebo nezastavit růst toho mladšího. 

Co by mohl případný sestup z nejvyšší mládežnické soutěže pro Motor znamenat?
Třeba to, že nebudeme mít jak financovat akademii. V případě dorostu také to, že žádný z talentovaných jihočeských hráčů nepůjde k nám, ale tam, kde je nejvyšší soutěž. Že nám utečou všichni lepší hráči svých ročníků, hráči širších kádrů mládežnických reprezentací. Dobré nebo špatné výsledky týmu jsou vždy závislé zejména na kvalitě hráčů staršího ročníku v týmu. V případě dorostu jde o druhoročáky, v juniorce pak o třetiročáky a částečně také druhoročáky. Obecně lze říct, že když se vám „sejde ročník“, můžete mít výsledky skvělé, a když ne, tak máte problém. Co to v praxi sestupových soutěží u mládeže znamená? Že ti, kteří jsou za případný sestup odpovědní, následky sestupu nenesou. Ty nesou až ti, kteří se na sestupu třeba vůbec nepodíleli. K tomu ještě mohou být tím ročníkem, který „se sešel“, ale bohužel, nejvyšší soutěž je pryč. A klub je neudrží… I proto nám jako ideální formát juniorských soutěží vycházela uzavřená soutěž akademií pro dorost i juniory tak, jak tomu mělo být v letošní sezóně a fakticky se tak hraje. Anebo pro obě kategorie formát podobný tomu, který hraje letos dorost s tím, že by závěr nebyl tak brutálním náporem na psychiku patnáctiletých kluků, kdy sestupuje šest týmů v play out hraném na pouhá dvě vítězná utkání. První části soutěže se účastní klidně třicet klubů ve skupinách a tam, kde se „sešel“ ročník a umístí se dobře, jedno zda akademie či ne, si druhou část sezony zahraje nahoře s kvalitními týmy. Tam, kde se ročník „nesešel“, budou hrát dole a sestoupí třeba jen poslední tým. A už za rok může být poměr sil jiný. Zkrátka, každý ročník si uhraje to své a případným nezdarem nebude trpět ročník, který následuje. Těch pár možná méně kvalitních utkání v úvodu sezony silné týmy jistě nepoškodí. Anebo třeba ještě nějak úplně jinak. Ale hrát juniorskou soutěž ve čtrnácti týmech, když máme sedmnáct a budeme mít asi osmnáct akademií, považuji za špatné rozhodnutí. A to přesto, že nemám všechny informace a k diskusi jsme přizváni nebyli.

Vytváření mládežnických akademií pak malinko postrádá svůj význam.
Přesně tak. Nevím, proč máme projekt akademií, když vytvoříme soutěž, do které se všechny nevejdou. Očekává se údajně kvalitnější soutěž, když v ní bude méně celků. To asi ano. Ale myslím si, že dnes je úplně jedno, jestli v juniorské extralize bude čtrnáct nebo osmnáct týmů, protože momentálně nejsme schopni naplnit kvalitními hráči ani týmy dva. Problém tedy opět není v soutěži jako takové, to je kosmetika, ale v celém systému výchovy. A mluvím-li o systému výchovy, nemluvím pouze o jeho sportovní části. Akademie si mimo jiné klade za cíl, a správně, spojit kvalitní studium a profesionální trénink. A jak to zajišťuje? Kluci kvůli pondělním a úterním dopoledním tréninkům do školy ve většině případů nejdou, nebo jen na chvíli, čtvrtek je hrací den, tak cestují k utkáním. Takže plnohodnotně mohou jít v sezoně na vyučování jen ve středu a v pátek, pokud se také nehraje. Tak je naplňována koncepce spojení vzdělání a sportu? No nevím…

A sportovní hledisko?
Jak je možné, že se před třiceti lety přestali v Čechách rodit kreativní a šikovní hráči, a takoví se začali rodit ve veliké míře v Kanadě, Švédsku nebo Finsku? Jistě to není tak, že by se u nás už nerodili. Je to ve výchově. Kdo, co a jak děti učí. Četl jsem, jak si pánové Pešán a Lener v souvislosti se stavem českého mládežnického hokeje stěžují na společnost, na rodiče, na nepracovitost trenérů a hráčů. Možná mají pravdu. Ovšem co kdybychom přestali s hledáním příčin dlouhodobého ústupu českého hokeje z pozic všude jinde než u nás samotných. Co nám totiž brání, abychom uvnitř hokejového hnutí, uvnitř klubů změnili kulturu, aby slova, která často kolem sebe slýchám, jako disciplína, pokora, respekt, tvrdá práce, nebyla pouhá hesla, ale dali bychom jim i obsah a své rozhodování jimi řídili? Lidé. Podmínkou změny jsou správní lidé na správných místech. Máme je? Rozhodně si ale netroufám kohokoliv poučovat nebo kritizovat, my sami v klubu stále přešlapujeme na místě a hledáme cestu ke zlepšení. Něco nám jde lépe, něco hůř, ale recept na výrazné zlepšení práce s mládeží jsme zatím také nenašli. Ale snad se blýská na lepší časy. Byl jsem se podívat v Ostravě na finálovém dni mistrovství světa hráčů do dvaceti let, a jedním slovem, to co hráči a nejlepší týmy předváděli, byl koncert! Chtěl bych, abychom tak hráli i my.

Myslíte si, že bude někdo z hokejového vedení náš rozhovor číst?
Myslím, že ne. Za sedm let jsem zjistil, že v hokejovém hnutí na jakékoliv úrovni není valný zájem o zpětnou vazbu. Navíc jsem si vědom, že nejrůznějších návrhů mohou být tisíce. Jen nevím, zda byly brány v úvahu a vybrán ten nejlepší, který by přežil víc než jednu sezonu.