I když čtenáře možná napadne, zda se nejedná o formu reklamy či o nějakou smlouvu mezi Deníkem a AJG, opět je tu příležitost komentovat dění kolem galerie. A jak to v současné době vypadá?

Johnová teď vyhrála, takže by jí teoreticky měla AJG nahradit ušlou mzdu a zaplatit souní výlohy. Jenže galerie se odovolala. A tak se další kolo roztočí u krajského soudu. Ředitel AJG Petr Berkovský k tomu řekl, že Johnovou požadovaná náhrada je pro galerii likvidační. I když jsou stávající náklady včetně soudních výloh přibližně 1,2 milionu korun, nemyslím si to.

Galerie řeší jen to, co svými velmi spornými kroky způsobil její bývalý ředitel Bednář, za nějž se však při jeho rezignaci kraj plně postavil a označil jej jako člověka na svém místě. Logika mi tedy velí takto: Bývalý ředitel udělal chybu. Kraj za ním ale stál – a svým způsobem vlastně stojí i dnes. Kdo by tedy měl nést veškerou ekonomickou zátěž spojenou se starým sporem bývalého ředitele a jeho někdejší zaměstnankyně, je právě zřizovatel, tedy kraj. Už proto, že o AJG, ať už vystavuje originály nebo velmi zdařilé padělky, by bylo škoda přijít. A to nejen pro všechny ty gotické sochy, které jsou, snad, přece původní.

Nezáleží tedy až tak na tom, jestli paní Johnová spor nakonec vyhraje, o čemž, přiznám se, nepochybuji, i když spravedlnost je slepá, ale daleko víc na tom, jak zodpovědně se za nového ředitele postaví zřizovatel galerie. Pokud pan Berkovský dostane alespoň zlomek důvěry, jíž kraj choval k panu Bednářovi, galerie, ač prohrávající, vyhraje. Získá zpět bývalou zaměstnankyni, kousek svého dobrého jména a taky klid na to, co je její hlavní náplní vedle soudních sporů – galerijní činnost.

TOMÁŠ VEBER
Autor je kulturní kritik