Víte, jaký je čas vánoční autorky betlémů a křížových cest? Na to nejlépe odpoví malířka Renata Klogner Štolbová z Dobré Vody, která v exkluzivním rozhovoru pro Deník vzpomíná na svá dětská vánoční přání a prozrazuje plány na rok 2012.


Posílala jste před Vánoci přání Ježíškovi?

Určitě. Stejně jako všechny děti jsem i já Ježíškovi psala. Věřila jsem na něj dlouho, vánoční svátky byly pro mě stále tajemné. Jako dítě jsem mívala pěkné Vánoce. Protože jsem z Českých Budějovic, chodili jsme do katedrály na jesličky. Vánoce byly pro mě rodinnou pohodou s rodiči.


Co jste našla pod stromečkem?

K Ježíšku jsem často dostávala ty nejlepší barvy, které tehdy na trhu byly. Nebylo jich zase tolik. Vzpomínám si, že když mi bylo asi devět let, sehnali mi rodiče japonské mastné pastely, japonské voskovky. Byly moc krásné, byla jich celá dlouhá sada. Jediné voskovky, které se tenkrát u nás daly sehnat, byly zabalené po osmi a lámaly se. Později jsem dostala i suché pastely Rembrandt, ani nevím, kde je tenkrát dokázali sehnat.

Tatínek pracoval jako úředník v Jihočeských tiskárnách a nosil mi odřezky a různé pruhy papírů od řezačky. Od dětství jsem byla zvyklá šetřit papírem. Dodnes trpím, když někdo na papír A4 napíše jen telefonní číslo, utrhne popsaný kus a zbytek hodí do koše. Kolikrát si všimnu, že děti pokreslí jen kousek a pak už chtějí další papír. To jsem jako malá neznala. Učila jsem se šetřit papírem a to mi asi zůstalo.


Rodiče jsou rádi, že vám láska k malování z dětství zůstala, že?

Myslím si, že ano, částečně i proto, že mě podporovali v tom, co dělám. Na rozdíl od jiných dětí, které neměly to štěstí, že je rodiče podporovali v jejich zálibách. Znám rodiče, kteří by třeba řekli: Malování je na nic, dělej něco pořádného.

To se stalo třeba mojí mamince, která taky docela pěkně malovala. Ale dědeček s babičkou byli venkovští lidé a malování jim nic neříkalo. Říkali: Dělej, holka, něco praktického, malování je takové nejisté. Tak si pořád nemaluj a jdi něco dělat.

Já to měla naopak. Otec byl z prostředí tiskárny, maminka ráda malovala, rodina byla políbená múzou i přes dědečky. Mí rodiče naopak chtěli, abych malovala, když už nemohli oni. Ale skrz mě si neplnili svůj sen. Bylo to velice svobodné. Udělali pro mě dobrou věc, že jsem od šesti let chodila do lidové školy umění, kde jsem si pěkně zamalovala na velký formát širokými štětci a temperami.


Vaše tvorba je často spojená s motivem Vánoc a křesťanských tradic. Je pro vás snazší ponořit se do práce zrovna v tuhle adventní dobu? Nebo si říkáte jako mnoho jiných lidí už aby dny shonu a starostí byly pryč?

Kdepak. Je to tím, že jsem si úspěšně odbourala všechny hrozné honičky, stresy, nakupování a nedobrovolné práce. Loni se mi dokonce povedlo mít úžasný Štědrý den, že jsem si mohla sednout k televizi, kde dávali Stingův koncert z katedrály. Bylo to úžasné. Potom ještě následoval dokumentární film o tom, jak koncert vznikal.

Na Štědrý den pršelo a nám se s manželem nechtělo ven, i když jsme se původně chystali na výlet. Chodíme totiž na Štědrý den na procházky do lesa. Loni se nám nějak nechtělo, protože bylo nevlídno. Manžel si někde usnul a já jen tak pustila televizi, kde zrovna koncert začínal. Měla jsem obrovskou radost.

Televizi a další média bych proto neodepisovala. Občas je neuškodí vpustit k sobě domů, když je dobrý program.

Adventní doba je k mé práci vlídná, protože posiluje k rozjímání a k duchovnější tvorbě. Mně třeba vůbec nesvědčí horké léto. K práci proto nemám moc ráda parné léto, přes prázdniny také nejmíň maluji a nejmíň se mi daří. Nejlepší pro mě je doba adventní, kdy mám pocit, že až do Vánoc vznikají nejsilnější věci z celého roku.


Chystala jste se letošní Vánoce prožívat s blízkými doma?

Ano, Vánoce trávímjako každý rok v Dobré Vodě, s manželem a s rodiči, protože mají svůj věk, a jsem ráda za každé Vánoce, které jsme společně.


A jaké máte plány do roku 2012?

Rýsují se ilustrace pro jednu knížku, o které se zatím nebudu moc šířit. Vypadá to ale nadějně. Jasné už ale je, že budu vystavovat v brněnské katedrále Petrov. Pod ní je románská krypta, kde jsem už kdysi vystavovala s exmanželem Tomášem Štolbou. Teď si tam udělám samostatnou výstavu. Téhle možnosti si velice vážím a těším se na ni.

Před několika dny jsem navíc dostala nabídku, která se nedá odmítnout. Marie Hanušová z Městské galerie U zlatého slunce v Týně nad Vltavou mi dává na celý květen nádherné prostory na náměstí v Týně. Je to už za chvíli, ale na mě tyhle bližší termíny platí. Mám zkušenost, že lehký tlak múzám svědčí.


A co vaše oprýskané kapličky na Dobré Vodě? Nezasloužily by si už konečně také opravit?

To je aktuální otázka, protože těm obrazům bude příští rok 16 let. Pro tuhle techniku malby na plechu není dnešní doba moc příznivá. Jednak tu jsou kyselé deště, rozdíly teplot, odlétající kamínky od aut. V neposlední řadě se tam objevili také vandalové. Se starostou jsem se proto domluvila, že příští rok začnu opravovat celou křížovou cestu. Budu ji rekonstruovat po částech, ale opravím ji.

Už jsem se s tím srovnala. Zpočátku byly roky, kdy mi to bylo hrozně líto a říkala si, že už to nebude stejné, ale jiné. Plechy jsou tam zazděné a já budu malby opravovat přímo na místě. Takže to všechno bude vypadat trošku jinak, ale nějak to určitě dopadne.


Jaký máte pocit z téhle vaší stálé galerie? Lidé chodí denně kolem kapliček a dívají se na dílo Renaty Štolbové.

Dneska už je to dobré, ale když jsem křížovou cestu namalovala, nebyly všechny ohlasy nadšené. Negativních ohlasů bylo ale daleko méně než pozitivních. Malba není úplně realistická, a i když je srozumitelná, je v ní do určité míry jistá stylizace, která se nemusí všem líbit.

Myslím si, že už si ale na křížovou cestu zvykli. Svou roli sehrál i dokumentární film České televize natočený o křížové cestě. Několikrát ho už dávali. Lidé si pak říkají, že když se o ní natáčel film, tak asi nebude zas tak špatná.


Z vaší křížové cesty i z další tvorby je cítit, že jste věřící. Je to asi výhra, když víru můžete dát ze sebe prostřednictvím práce, že?

Myslím si, že to výhra je. Pro mě je to absolutní, obrovská výhra mého života. Když máte víru, tak se může stát cokoliv, a v podstatě vás nic neporazí. I když jsou v životě různé rány a máte nepříznivé období, tak s vědomím přítomnosti Boha Krista se všechno úplně jinak zvládá, než když je na to člověk sám.


Co vás ještě dělá šťastnou?

Život. Všechno kolem, ale přitom obyčejné věci. Luxusní věc mě šťastnou neudělá, ale když se vydáme do lesa nebo když vidím stromy, ptáky, oblohu a slunce, to pak jsem šťastná