Z představitelů hlavních mužských rolí navštívili jihočeskou metropoli Marek Vašut a Tomáš Matonoha.


Marek Vašut uznal, že na při natáčení tohoto filmu nemohl na rozdíl od svého předchozího snímku Román pro ženy čerpat z vlastních zkušeností, takže filmové role ministra bez portfeje se chopil jako hereckého úkolu.


Přesto objektiv kamery nezakryje, jak si ztvárnění své filmové postavy užíval. „Svět politiky je mnohem barevnější než páví chvost,“ reagoval na poznámku k jedné zvláštní scéně, kde se coby ministr Jarmil v civilu „chlubí cizím peřím“, a s jemným náznakem sarkasmu v hlase dodal: „Stále se utvrzujeme v tom, že nejlepší historky píše sám život a že ten nejneuvěřitelnější film pokulhává za realitou.“


Podle slov Tomáše Matonohy mu nebyla postava farmáře Marka tolik vzdálená, protože sám před rokem na venkově žil. „Opustit město bych nechtěl,“ dodává herec, kterému se podle jeho slov splnil sen.


„Když jsem studoval , viděl jsem dva filmy Ireny Pavláskové a líbily se mi. Irena přistupuje k herci jako k osobnosti a jsem rád, že jsem s ní mohl spolupracovat,“ řekl.

FILMOVÁ RECENZE

BARBORA ŠŤASTNÁ


Irena Pavlásková a Karel Roden spolu od konce 80. let natočili už tři filmy, jejichž hrdinové bezohledně citově drásají sebe navzájem i přihlížející diváky. Od tvůrců tíživých dramat Čas sluhů, Corpus delicti a Čas dluhů bychom asi jen sotva očekávali, že se společně pustí do filmu, který by se dal popsat jako vcelku odlehčená romantická komedie – natož pak, že se jim to přesvědčivě podaří.


Za předlohu filmu Bestiář režisérka vybrala knihu Barbary Nesvadbové, která čtenářům nabídla zcyničtělou červenou knihovnu. Film ale literární verzi po všech stránkách přerostl; hlavně proto, že k popisům sexuálních eskapád režisérka přidala uvěřitelnou psychologii postav.

Vypjaté drama?

Na začátku dokonce můžeme propadnout dojmu, že se schyluje k ‚pavláskovsky‘ vypjatému dramatu. Hlavní hrdinka, intelektuálka Karolína (Danica Jurčová), jež píše diplomku o Elfriede Jelinekové a přivydělává si jako lektorka nonverbální komunikace, se totiž zamotá do trýznivého vztahu-nevztahu se záhadným Čechorakušanem Alexem (kdo jiný než Karel Roden).


Zatímco ona touží po normálním chození, Alex se chová nepředvídatelně, zavolá jen, když se to jemu hodí, odmítá cokoli plánovat a z jeho minulosti se každou chvíli vynoří bizarní exmilenka či exmilenec. „Ty mě chceš jen proto, že mě nemůžeš mít,“ vystihne Alex bezvýchodnou situaci, v níž se Karolína ocitla.


Příběh se však nezanoří do temných psychobažin, ubírá se daleko zábavnější cestou. Karolína se totiž rozhodne oplatit mužskému pokolení stejnou mincí, stát se bestií, a za tím účelem si vybírá ty nejlahůdkovější (a nejzazobanější) mužské exempláře. Rozjede sérii nezávazných flirtů, jež přivádějí na scénu několik výtečně obsazených a zahraných epizodních figurek.


Miroslav Etzler si poradil s postavou přemrštěně elegantního vdovce, zatímco Tomáš Matonoha pobaví v roli rozšafně přemýšlivého statkáře, jenž ke svým kozám a kravičkám chová skoro stejně něžnou náklonnost jako ke své milence. Nejvíc však překvapí Marek Vašut jako ministr Dobrý, jehož si Karolína omotá kolem prstu během obědů a večeří v luxusních restauracích. Vašut skvěle vystřihl ješitného politika. Sama slovenská představitelka hlavní role Danica Jurčová je pak vedle svých hereckých kolegů trochu nevýrazná– na plátně jí to ale sluší a typově přesně odpovídá své roli.

Humor na okraji

Je jen škoda, že režisérce se nepodařilo více propojit drama a humor. Obě polohy se vyskytují přísně odděleně: děj se většinou nese v odlehčeném tónu, ale jakmile se na plátně objeví Alex (nebo jen zazní jeho hlas v telefonu), příběh okamžitě zvážní a potemní.
Příliš se nepovedlo ani vystižení rodinného zázemí obou hlavních postav.Alexovo podivínství a strach z vlastních citů, jež v podání Karla Rodena působí velmi věrohodně, se tvůrci snaží celkem zbytečně dovysvětlit flashbacky z dětství prožitého pod bičem nesmyslně přísné katolické výchovy. Naopak Karolínini rodiče do filmu vstupují výhradně v přeidealizovaných sceneriích na pozadí rodinné knihovny, kdy tatínek bafá z dýmky, maminka ho vesele škádlí a oba udílejí laskavé rady do života. V roli Karolíniny opory mnohem lépe fungují její spolužáci včetně Kryštofa Hádka, kteří pozorují a komentují vývoj vztahu s Alexem.

Nefádní scenérie

K jednoznačným plusům Bestiáře patří výtvarná stránka. Opulentní záběry z Londýna nebo italského přímořského letoviska se střídají s pohledy na Prahu, kterou kamera F. A. Brabce proměnila v přitažlivou a věčně prosluněnou metropoli plnou secesních kaváren, elegantních bytů a rozlehlých parků, v nichž hrají fotbal mladí hezcí intelektuálové. Bestiář není převratným dílem, bylo by ovšem nefér to po něm vůbec chtít. Úspěch a uznání by si Irena Pavlásková zasloužila už jen za to, že nabídla víceméně nenáročnou žánrovou zábavu, aniž by z nás při tom dělala hlupáky.