Právě v těchto dnech, kdy na programu kin dominuje velice emotivní a hluboký film Lidice, dovolím si připomenout knihu literatury faktu z Nakladatelství XYZ, zabývající se podobným námětem. Jmenuje se Hlasy z hořících domů a podíleli se na ní tři renomovaní autoři – Jihočech Přemysl Veverka, Roman Cílek a Karel Richter.

Kromě Lidic inspirovaly autory i další české obce se stejným osudem, jako Ležáky, Český Malín, Ploština, Prlov, Zákřov či Javoříčko. Díky zkoumání historických faktů, souvislostí a doplnění dosud známých skutečností novými poznatky vzniklo jedinečné umělecko-dokumentární dílo, které nezanedbává ani literární stránku. Ta dodává obsažné knize výstižnost, čtivost a dramatický náboj.

Možná, že oběti z těchto sedmi obcí tvořily jen nepatrnou část z oněch 50 milionů mrtvých a 35 milionů zmrzačených a zraněných, ale jejich výjimečnost spočívá i v tom, že to byly oběti bezbranné, z řad civilistů. Každá obec a každý jedinec z ní, ať už jde o ženy, děti či muže, představují samostatný, krutý a bolestný příběh. Odehrály se v průběhu nejkrvavější a největší války, do níž byly vtaženy téměř dvě miliardy lidí. Ale jedno mají společné – rozhodně nesmí být zapomenuty ani dalšími generacemi a měly by se stát trvalým mementem, varujícím před zbytečností a krutostí válečných hrůz.

Přemyslu Veverkovi, který žije v Táboře, je toto téma velice blízké, protože v posledních letech, kdy strávil spoustu času v Památníku Lidice, vydal dvě faktografické knihy, jejichž námětem pojatým v širších záběrech jsou právě Lidice a Ležáky.