Nikdy k ní nenašla vztah. Přesto trochu herečka Bibiana Šimonová lituje, že spisovatelku Margot Masonovou si dnes v Jihočeském divadle (JD) zahraje naposled, po 16 reprízách má komedie Žena jako druh derniéru. Jiná hlavní role ji teď nečeká, ale je smířená a radost jí přinášejí dny, které tráví s vnoučaty.

Některé figury jsou jí bližší, a potom ty, jimž říká odjinud, k nimž hledá cestu. Postava autorky bestsellerů s názvy jako Za vším hledej postel patří k těm druhým. „Myslím si, že zrovna tohle je případ, kdy jsem tu cestu hledala horko těžko 
a abych řekla upřímně, nikdy jsem k té postavě nenašla osobní vztah. Je nesmírně sebestředná a sobecká, a to je něco, co ze svého života vytěsnuji a je mi to hrozně nepříjemné 
i u druhých lidí, těžko se 
s tím srovnávám," říká.

Spatřuje v tom úskalí inscenace, že divák se nemohl ztotožnit s figurou, nenašel v ní nic ze sebe. „Málokdo je tak sebekritický, aby si to přiznal. Pak s tou postavou nejde, že by jí přál. Jí se ta sebestřednost a sobeckost vrací, okolí, byť ji potom vezme na milost, se k ní chová tvrdě," říká herečka, jež v JD působí 49 let.

Role jí však přinesla bezvadný pocit na jevišti s kolegy. Navzájem si sedli 
a vznikla parta, která držela pospolu. „Hráli jsme opravdu dohromady, to bylo velice pozitivní a milé," říká.

Žena jako druh se řadí 
k titulům, které mizí z repertoáru po roce. Ještě méně, 13 repríz, měla Yerma, drama o marné touze po dítěti s Danou Verzichovou. Vedení JD podle Bibiany Šimonové sleduje, jaký je 
o hry zájem, a když není víc než z devadesáti procent vyprodáno, hru stáhne.

Bibiana Šimonová ve hře Lhářka.

„To postihlo i nás. Lidé inklinují vyloženě k zábavě nebo detektivkám. Pakliže hra nemá tyto divácké přednosti, tak nemá tolik šancí přežít na trhu. Když na Ženu jako druh lidé přijdou, tak se sice baví, ale není to komediální tutovka nebo laskavá a pozitivní hra. Je mi to trošku líto, protože jsme doufali, že to budeme hrát déle," říká herečka.

Žádná jiná hlavní role ji nyní nečeká, ale Bibiana Šimonová se tím podle svých slov netrápí. Naopak, snaží se užívat si stav, kdy nic nemusí.

Nejvíc ji v životě těší vnoučata, s nimiž teď strávila tři dny v Praze. Prohlédli si zákulisí letiště, dále Svět železnic, bludiště 
i Muzeum pražských strašidel a pověstí. „To byli taky nadšení. Muž byl s malým na pilotním trenažéru, já jela s malou do městského muzea. Večer sice omdlévám únavou, máme tak narvaný program, že v devět vyrážíme a taky jsme někdy přišli v půl deváté večer, ale bylo to úžasné!"