Jako by jim šeredný Glum z oka vypadl. Skoro se zdá, že od potvůrek Aloise Boháče otec Pána Prstenu 'opisoval'. Fakt, že Tolkienův svět figurky vskutku připomínají, dokládá i název výstavy: Glum říkal prstenu Milášššek, expozice ve volyňském muzeu, která potrvá do 28. září, má název Miláčkové.

Obrazy a kresby v prvním patře tvrze skládají hold tamnímu rodákovi, učiteli a malíři Aloisi Boháčovi (1885-1945) a jeho fantaskní tvorbě. Bytosti podobné těm ze současných filmů maloval již před sto lety.

„Je to bizarní pohádkový svět, v některých ohledech až mírně úchylný. Jde o předtolkienovskou dobu, vše je založené na kresbě,“ uvedl ředitel muzea Karel Skalický.

Na olejích, kresbách i akvarelech zaujmou především postavičky skřítků, šotků a dalších bytostí z říše fantazie. Ať už jsou to faun, skřeti na houpačce, mořský vodník, chycený šotek, Rýbrcoul nebo divní chlupatí trpaslíci a pidižvíci.

Člověk jako utopenec

Člověk se v rozsáhlém souboru objevuje jedinkrát. Jako utopenec. „Člověk je tvor nejušlechtilejší – nejkrásnější, co kdy příroda zplodila, ale povaha jeho mnohdy daleko předčí zvíře. Je to příšera, jíž není mezi tvorstvem rovné!“ zapsal si svérázný malíř v roce 1921.

Muzeum vlastní umělcovu pozůstalost, na 140 jeho obrazů, 2000 uhlových a tužkových kreseb, akvarelů a 600 dalších sbírkových předmětů. Na veřejnost se zatím dostaly jen sporadicky. Jen pro zajímavost: na mnoha z nich zachytil Boháč také svého psa.

„Je to jeho soukromý intimní svět. Obrovská bizarnost jsou Žabky, vyšly i jako pohlednice. Jde o studii dvou dětí: jedno Boháč zpodobnil normálně, druhé jako žábu,“ doplnil Karel Skalický.

Expozici doplňuje dalších 18 minivýstav ve výkladech po městě. Po Volyni tak putují desítky Boháčových postaviček, které nově ztvárnili žáci a studenti tamních základních a středních škol a různých oficiálních i neformálních výtvarných kroužků.

„Některé jsou keramické, jiné papírové, další dřevěné nebo třeba z čokolády nebo marcipánu. Chodívají vesměs po veřejných budovách a houfují se ve výlohách dobrých a hodných obchodníků,“ popsal pro ČTK kurátor sbírek muzea Jakub Frydrýšek.

Lidé mohou rozměrnou Boháčovu zelenou Potvůrku s obří hlavou, břichem a pařáty potkat i v okolních městech. Muzeum si totiž nechalo ušít kostým jedné z jeho postaviček, která zve turisty do Volyně.

„Alois Boháč jako by z jiného světa přišel. Jemu je krajina, les, rybník, pole jevištěm života, který vidí jen on. Oleje, akvarely, kresby jsou reportáže z říše skřítků, šotků, dráčků, hastrmánků a potvůrek náramně žertovných, nikoli tak germánsky drsných a sukovitých, jako jsou Schwaigerovy, ani tak poťouchlých jako Teschnerovy, ale jaksi humornějších, i když jde o utopence, nebo o dračí sluj, nebo o lesní žínky - vše se to upřímněji směje, jako kozel na satyry a satyrové na ženky a venkované na dráčka, jenž se vejde pod muchomůrku,“ psala o něm tehdejší kritika.

Skvělý akvarelista

Alois Boháč se, jak uvedla ČTK, narodil v roce 1885 ve Volyni, po absolvování brněnské reálky odešel na malířská studia do Vídně, pak působil jako profesor kreslení. Zemřel v Praze v roce 1945. Byl především kreslíř a výborný akvarelista. Před starostmi utíkal do světa fantazie. Jeho bratři Max a Josef byli rovněž výtvarníky, umění se oddali natolik, že se ani neoženili. Mimo jiné se jako restaurátoři podíleli na obnově pražské katedrály svatého Víta.