Sultán Selim III. se učí bruslit pod dohledem holandských trenérů. Námět z autorova oblíbeného Turecka vítá návštěvníka táborské Galerie U Radnice, kde do 18. března vystavuje Adolf Born, věhlasný český malíř, kreslíř a ilustrátor. Přes 70 litografií, leptů, ilustrací a grafik nabízí průřez jeho dílem: od ilustrací Haškových povídek, Hurníkova Slovníku instrumentů nebo Brechtovy Matky Kuráže až k věcem z loňska. Mezi nimi zaujme Snídaně v trávě s M. D. Rettigovou či Zvířata navazující kontakt se vzduchoplavci. Z řady prací je znát, že se rodák z Českých Velenic učil u bajkařů. „Když byl někdo typický v určitém oděvu, nasadili ho kozlovi nebo praseti,“ přiznává inspiraci osmdesátiletý umělec.

Člověk by očekával u tak známého autora, že přijede limuzínou. Ale vy jste přijel vlakem, protože si v něm rád čtete, můžete si v něm objednat vaše oblíbené bílé víno a také vás v něm prý často něco uchvátí. Co vás uchvátilo cestou do Tábora?
Ty neustálé přestupy. Z Prahy do Benešova, pak autobusem a pak zase kousek vlakem. Tábor se ale díky dámám, které připravovaly výstavu, trošku vymyká mé filozofii, protože já na většinu vernisáží nejezdím, i když pečlivě všechno připravím. Ale místní dámy měly takový sugestivní přístup, že jsme se ženou říkali: přijedeme. Ženský mají jeden talent, který mužský nemají: když něco chtějí, tak to dokážou z toho dotyčného dostat. Mají neustálou energii. A nic naplat, Tábor je začátek jižních Čech.

První polovinu výstavy tvoří starší práce, druhou nové. Z nich mě zaujala litografie Mánes portrétuje Miroslava Tyrše. Jak k vám tento námět přišel?
Víte, já jsem v jiném slova smyslu, než byli moji předchůdci Aleš a Mánes, jeden z mála vlasteneckých tvůrců. V tom slova smyslu, že mi to všechno připadá legrační. Dělal jsem Nerudu, jak byl zatčen v harému, dělal jsem Tyrše. Aby vypadal jako sportovec, tak sice sedí pohodlně na pohovce, ale drží se kruhů a má tam dvě nahé slečny, protože ještě nevymyslel cvičební úbor (smích). Dělal jsem třeba Františka Palackého, jak učí naši císařovnu Sissi bruslit, a to byla grafika, u které jsem si nebyl jist, jestli ten námět není příliš extrémní. Prodala se během jednoho roku úplně do puntíku. Lidé mají rádi žertovná vlastenecká témata.

Zmínil jste se o Táboru jako o bráně do jižních Čech. Máte na něj nějakou osobní vzpomínku?
Když jsem měl výstavy v Rakousku, jezdili jsme přes Tábor, ale jen jsme tady nakupovali něco k jídlu a cigarety, tenkrát jsem ještě kouřil. Ale organizátoři mě nyní provezli trošku Táborem a musím říct, že Žižkovo náměstí je namouduši perfektní, může soutěžit i s rakouskými a německými městy.

Když jsme v jižních Čechách, ještě v nich chvilku zůstaňme. Loni jste kolegovi z Deníku říkal, že vaše rodné České Velenice jsou pro vás stále zdrojem inspirace, stejně jako Ledenice, kde žili vaši prarodiče. Máte zde ještě nějaká místa, která se do vaší tvorby promítla?
Samozřejmě, protože moje rodina žila v jižních Čechách, moje babička a děda. Hraju si s Trocnovem. Myslím si, že z Žižky udělalo 19. století hrdinu. Ale nikdo neřekl po pravdě, že to byl jeden z nejgeniálnějších lapků, který musel kořist, kterou dobyl, rozdělit mezi své lidi. On byl něco jako Al Capone v Americe, i když nevím, jestli tam mají jeho sochu (smích).

Prý stále pracujete denně. Co jste doma naposledy dokreslil?
Pro litografii nebo lept musí člověk udělat tři nebo čtyři dokonalé kresby. Právě připravuju takovou kresbu, jak dvorní malíř Rudolfa II. von Aachen dělá akt a náš císař leží na stromě v poduškách a dolévá mu víno, aby se mu to podařilo. Také dělám pro ostravské divadlo Orfea v podsvětí, i když nám výtvarníkům to komplikují režiséři, říkají: chtěli bychom to posunout. Orfeus tedy může mít smoking, ale zelený věnec na hlavě, jako nosili antičtí bohové.

Když jste mluvil o Machovi a Šebestové: máte je ještě s odstupem těch mnoha let rád?
Teď ano. Začal jsem je nenávidět, když už jich bylo moc. Myslím si, že Miloš Macourek byl víc než Vrchlický nebo Hašek, kteří byli samozřejmě výborní. On udělal legrační scénu, příběh, ale vždy to muselo jemně vyústit v takové moderní poučení. Učil, že zvířata jsou pro děti kamarádi a spolutvůrci našich životů. Nebo když se něco slíbí, musí se to splnit. U nás byl absolutní jednička a myslím, že vejde jednou do historie jako nejlepší spisovatel pro větší děti.


CELÝ ROZHOVOR NAJDETE VE STŘEDEČNÍM VYDÁNÍ DENÍKU