Proces inkivizice s ženami, obviněnými z obcování s temnými silami, inspiroval Arthura Millera, který napsal drama Čarodějky ze Salemu. Jihočeské divadlo uvedlo ve čtvrtek po 342 dnech jeho derniéru, v níž zápornou roli služky Abigail, posedlé pomstou, ztvárnila Teresa Branna. „Líbí se mi, že je ta role vrstevnatá a energická,“ řekla devětadvacetiletá herečka těsně před derniérou.

S jakými pocity se chystáte na poslední představení?
Tak je to samozřejmě smutné, je nám líto, že to končí, protože ta role je krásná a vůbec spolupráce s režisérem Januszem Klimszou a se všemi herci byla taková výjimečná. Takže se s tím neradi loučíme. Ještě ale máme dva zájezdy, úplná derniéra to tedy není.

Čím byla ta spolupráce výjimečná?
Asi je to i tím tématem. Herecká příležitost je nádherná v tom, že je taková vrstevnatá, neví se, co je pravda a co není, takže i herec má otázky a odpovědi, které buď dá, nebo nedá. Líbí se mi, že je ta role energická. A Janusz Klimsza je výjimečný člověk, úžasný režisér a my herci máme pocit, že se to udělalo samo. Nebyl s tím problém, vytvořili jsme si to jakoby sami, ačkoli víme, že jsme se jenom soustředili na text a režiséra, který to do toho vplétal.

Když je premiéra, herci bývají nervozní, protože někdy ještě nemají zažitý text. Při derniéře už je vše usazené. Berete poslední představení v klidu, nebo se naopak snažíte víc než předtím?
U her, které mám ráda, kde je co hrát, na premiéře úplnou trému nemám, když je to dobře vystavěné a když vím, co hraju. Trému mám, když si nejsem jistá tím, co mám hrát, protože potom se může stát, že třeba zapomenu text. Derniéru si většinou spíš chci užít a doufám, že to vyjde. Tím, že do toho člověk dá ještě tu energii, tím to, doufám, nezkazí.

Máte nějakou pěknou diváckou reakci, která ocenila, že ta hra byla výjimečná?
Během hraní ne, to ani nevnímám, nevidím do publika a lidé moc nereagují. Spíš byla jedna recenze, která mě potěšila: paní psala, že je to úžasný zážitek, výborné a že se jí ještě nestalo, že by se během divadelního představení bála, když se někdo nad ní pohnul na balkoně. Že po těch mých výkřicích a naší společné scéně s Táňou Kupcovou se bála, když se něco po〜hlo. To je příjemné.