Obdivovali je na Pražském hradě, v Itálii, Německu i v Rakousku. Půjčuje je ale spíše výjimečně. Jeden z jeho betlémů je ve sbírkách Jindřichohradeckého muzea, další s téměř metrovými postavami evangelistů má doma.

Od typicky lidových betlémů se liší, jsou unikátní biblickým příběhem, který přibližují v celém kontextu, sochařsky propracovanými postavami, velikostí i úpravou povrchu podle receptur starých mistrů.

Figur do betlémů za dvacet let vyřezal desítky. Některé měří 15 až 20 centimetrů, jiné kolem čtyřiceti. Součástí betlému, který má doma, jsou i dva téměř metroví evangelisté a ještě o něco větší socha Krista. „Celek má svoji logiku…, já spíše pracuji s příběhem teologickým. Spousta lidí ani neví, že Ježíšek, jehož narození oslavujeme na Vánoce, je ten, jehož ukřižovali na kříži,“ poznamenal.

Dle starých mistrů

K tvorbě betlémů nestudoval detailně jen bibli, ale také další historickou literaturu a techniky starých mistrů. „Lidové betlémy v podstatě vyvstaly z nutnosti, protože po josefínských reformách zmizely z kostelů. Podle Josefa II. to byla nedůstojná reprezentace církve a Krista… Betlémy pak vyřezávali obyčejní lidé i věhlasní sochaři, proto mají takovou širokou škálu,“ vysvětluje Bürger. V některých jsou intuitivně zachycené postavičky ze vsí, jiné jsou mistrovskými díly. Podle něj mezi nimi vynikají díla tyrolských betlémářů.

V jižních Čechách mnoho historických betlémů, tak jako na Vysočině, na Příbramsku či v Krkonoších, nezůstalo zachováno. Vliv na to měl poválečný odsun německého obyvatelstva ze Šumavy. „Možná si je šumavští řezbáři vzali s sebou, možná skončily v kamnech,“ přemítá Bürger.

Většina jeho skulptur vzniká z lipového dřeva. Jejich povrch upravuje včelím voskem, někdy šelakem, jindy je pokryje jemná polychromie, která jim dodává zajímavou patinu starých děl. „Polychromie je stará metoda, kterou znali už ve starém Egyptě. Klih se rozpustí ve vodě, nanese se na dřevo a napustí se jím, pak se rozmíchá s tím klihem křída, která vytvoří základ polychromie, a potom se to tónuje doma vyrobenou temperou,“ popsal. Také pohyb dovádí k dokonalosti. Klanění, údiv či utrpění studuje v zrcadle.

Práci se dřevem má asi v krvi. Po svém pradědovi z Homolí Bürger zdědil dubovou hoblici s dláty a hoblíky. Na konci 19. století s nimi vyráběl praktické věci – nářadí, dřeváky či díže, v nichž se zadělávalo těsto. Inspirací k zálibě mu byl ve dvaceti letech kamarád, který vyřezával africké dřevěné masky. Ta byla také jeho prvním dílem, jež vyrobil za pomoci primitivních nástrojů.

K betlémům se absolvent automobilové průmyslovky dostal až po revoluci, za totality se o nich nemluvilo. Na začátku 90. let začal shánět dostupné prameny ve vědecké knihovně a pak si koupil knihy, které vyšly tiskem. „Křesťanské základy jsem v rodině měl, chodili jsme do kostela. V mysli mi zůstal především betlém z chrámu svatého Mikuláše,“ vysvětlil.

Jihočeské muzeum v Českých Budějovicích eviduje přes dvacítku aktivních betlémářů. Příběhy o narození Ježíška v Betlémě ztvárňují ze dřeva, šustí, slámy, pečiva, keramiky i dalších přírodních materiálů. S jejich díly se mohou návštěvníci setkat na některé z vánočních výstav. Většina z nich začala či začíná v těchto dnech.

JAROSLAVA MIKEŠOVÁ, ČTK