V nově nastudované „taneční poezii“ So In love uslyší diváci díla A. Piazzoly, C. Velusa, R. Shchedrina a G. Bizeta.

Carmen se podle dramaturga Františka Řihouta vrací do divadla po 10 letech v choreografii původní Carmen svity, kterou složil Shchedri pro svoji manželku. „Naše minulá Carmen byla více lyrizující a tato je expresivním pohybovým esejem o věčném zápasu mužského a ženského principu,“ přiblížil Řihout.

Na příběhu Egerházi nic nemění, protože sama hudba podtrhuje jeho dramatičnost. „Mým úkolem bylo najít jazyk pro vyjádření tak silné lásky. Ta je pro mě velmi expresivní až sarkastická, protože v ní je jakousi touhou získat druhého za každou cenu. Jako když chcete spojit dva magnety nesprávnými stranami,“ říká nový šéf souboru.

Druhou abstraktní část večera označuje jako útržky snů, které se propojují v taneční báseň. „Balet v klasické baletní formě najdete ve velkých operních domech. Nazval bych ho velmi důležitým tanečním muzeem. A taneční divadlo je dalším krokem ve vývoji klasického tance. Naši tanečníci jsou víc než pohybovači, jsou tanečníky, ale i herci, a to nejen beze slov - někdy také promluví. Nejsou zpěváky, ale možná i zazpívají; nejsou malíři, ale sním o tom, aby někdy také malovali. Základem je vytvořit pohybem divadlo,“ vysvětluje.

Novou koncepci vnímá tanečník Zdeněk Mládek především ve výraznějším zapojení celého těla. „Pracujeme nejen rukama a nohama, ale také víc trupem. Divákovi ukážeme širší pole pohybu,“ říká protagonista Solo boys s tím, že nový styl je nejen rychlejší, ale mluví k divákovi náročnějším jazykem.

„Trávíme spolu na 36 hodin šest dní v týdnu. To společně propocené tričko už od rána nás spojuje. U nás nejsou sólisté, nesólisté a sbor. Každý musí být technicky výborně připraven. I já coby Carmen bych těžko mohla dobře tančit sama, kdybych za sebou neměla své kolegy,“ říká Linda Schneiderová, představitelka hlavní role.

Autorka pracuje na odboru vnějších vztahů krajského úřadu