Červená Karkulka není, dospělí lžou dětem

Specialista na řečové akty a filozofii jazyka přednášel jihočeským studentům bohemistiky.

Objasnil jim, že principem literatury jsou předstírané řečové akty. John R. Searle vypráví: „Moje žena je Češka. Když byla malá, byla překvapená, že vlastně fakticky není nic takového, jako je Červená Karkulka. Dospělí prostě lhali, když tohle napsali. A nejenom že dospělí lžou dětem, oni lžou i sami sobě. Existují celé knihovny, kde je jedna lež vedle druhé.“ To, co autor v knize tvrdí nebo předstírá, se totiž nikdy nestalo. Čtenáři by se jistě rádi autora rozečteného románu zeptali na spoustu otázek. On ale nemusí vysvětlovat, jak ví to, co v románu tvrdí, on si příběh vymyslel. „Je to jazyková hra,“ říká filozof.

Právě konvence umožňují autorovi nemluvit pravdu. Pokud jde například o román o Sherlocku Holmesovi, jehož vypravěčem je Dr. Watson, autor nejenže pronáší fingovaná tvrzení, dokonce se stává postavou Dr. Watsona.

Závazek tvrzení psaného slova je naopak důležitý v novinových článcích. Ani básně nejsou, jak říká specialista na řečové akty, fikční. Metafory, které nacházíme v poezii, jsou vlastně trefné a pravdivé.

„Každá fikce není literatura a literatura není nutně fikce,“ vysvětluje dále John R. Searle. Poukázal na rozdíl mezi literaturou a fikcí. „Fikce je jednoduchá. Je to autorovo rozhodnutí, o čem napíše a jak. Literatura je složitější,“ objasňuje americký filosof a ptá se: „Co dělá dílo literární?“ Podle Johna R. Searla jde o funkční status, který musí lidé přijmout. Je to to samé jako s řidičákem, který je jen v některých zemích dokladem, po jehož předložení lze koupit alkohol.

Vladimír Papoušek, děkan Filozofické fakulty v Českých Budějovicích a významný literární vědec, si návštěvy odborníka na řečové akty velice považuje. Sám jeho práci dobře zná a většinu jeho děl má přečtenou. Ukázaly mu nový přístup, jak přemýšlet o literatuře. Návštěva, která se domlouvala více než půl roku, přilákala posluchače, kteří zaplnili celý přednáškový sál.
„Miluju jeho smysl pro humor, sarkasmus a ostrost argumentace,“ vyjádřil svůj obdiv filozofovi Vladimír Papoušek.