A k těm Divadlo Járy Cimrmana dozajista patří. I díky originálnímu pojetí ze strany jeho představitelů a především specifickému, laskavému humoru. Ač se to zdá skoro neuvěřitelné, vloni Cimrmani oslavili ve svém žižkovském divadélku již čtyřicátou sezonu.

Po celou dobu je doprovázel spoluzakladatel, herec a v neposlední řadě i režisér jednotlivých kusů Ladislav Smoljak, jenž vystoupí jako nedílná součást ansámblu DJC, který nyní jede miniturné po jižních Čechách.

Mezi středou 25. červnem a pondělkem 30. červnem se zastaví i na třech místech Strakonicka: krom okresního města, kde se představí s hrou Blaník, ještě ve Vodňanech a Volyni (Hospoda na Mýtince).


Vzpomeňme ještě nedávnou anketu Největší Čech. Co jste říkal svému umístění v první stovce osobností, stejně jako na velmi pěknou 25. pozici Zdeňka Svěráka?
Umístění Zdeňka Svěráka mne ani příliš nepřekvapilo. Za to má 79. příčka už ano.
Ale musím přiznat, že za ní s největší pravděpodobností vděčím právě Cimrmanovi. Navíc Zdeněk toho má víc: divadlo, filmy, písničky, knížky a podobně.


Vadilo vám, že autoři téhle soutěže předem vyškrtli fiktivní postavy, mezi něž řadí i středobod činnosti divadla, tedy Járu Cimrmana?
My jsme s umístěním jeho postavy ani nepočítali. Ovšem když se tak stalo, začalo nám po čase vrtat hlavou, jestli vlastně… Vždyť my už přes čtyřicet let přesvědčujeme své krajany o jeho nezměrné velikosti, tak proč se najednou divit?
A na druhou stranu: nebyla by to světová kuriozita? Češi si zvolili někoho úplně jiného než třeba Britové či Němci. Ti mají svého Churchilla s Adenauerem.


DJC již čtyřicet sezon spoluutváří domácí scénu. Je to znát i na zájmu mladých herců, kteří by chtěli pracovat v žižkovském divadle?
Tu a tam přicházejí různí zájemci. Není jich ale mnoho, poněvadž je všeobecně známo, že novými herci se v divadle stávají pomalým, postupným procesem zrání přímo na jevišti naši kulisáci.


Jak to v současnosti vypadá s tvorbou Studia Jára (původně myšlenková platforma DJC - pozn. aut.), jež jste před časem zakládal?
Studio Jára jsem přejmenoval na Studio Láďa, jelikož tam už nepěstujeme Cimrmanův kult.
V současnosti máme v repertoáru dvě hry: Hymnu a Fantoma Realistického divadla Zdeňka Nejedlého, u níž je spoluautorem hudby Ivan Hlas.
Nyní připravujeme nový, třetí kus: Malý Říjen. Tahle hra, která je mimochodem z mého pera, běžela pět let v Divadle Na Zábradlí a po její derniéře ji chci uvést právě ve Studiu Láďa.


Naleznete mezi patnáctkou her DJC svou nejoblíbenější?
Těžko říct. Mám spoustu favoritek a nechtěl bych žádnou opomenout, nicméně obzvláště rád mám Vyšetřování ztráty třídní knihy, Záskok, Dobytí severního pólu, zatím poslední Afriku a samozřejmě Hospodu na mýtince a Blaník.

Pavel P. Král