Několik dívek v holínkách chytá koníky na dřevěných podložkách, kteří plují po žabincem zarostlé hladině požární nádrže. U stodoly další skupinka nacvičuje písně. Tři dny scházejí při pondělním podvečeru do premiéry představení „Jizvy v kameni“, kterou uvede Divadlo Continuo ve čtvrtek v prostorách rozsáhlého zemědělského statku Rábín u Netolic. Hrát se bude denně do 18. srpna vždy od 21 hodin.

Letní projekty v okolí Malovic, sídla souboru, mají tradici. Deset ročníků Kratochvílení, dvě akce na hrázi rybníka Otrhanec, loni hra ve vlaku. Letošní projekt se uskuteční na místě, které v sobě skrývá jizvy historie 20. století. „Je strašně silné, přitáhlo nás. Smutek se tu mísí se zašlou nostalgií a absurditou reálného socialismu, který je tady dodnes vidět,“ říká umělecký šéf Continua Pavel Štourač.

Původně renesanční dvůr Rábín, jehož součástí byla i vyhlášená palírna, má bohatou a pohnutou historii. Jeho rozkvět nastal v 19. století, kdy statek převzal rod Schwarzenbergů. A jako by přitahoval všechny důležité události moderních českých dějin. Za války zde sídlilo velitelství gestapa, zažil akce partyzánů, nálety hloubkových bombardérů. Pamatuje si krátké období poválečné svobody i éru budování socialismu, ke které patří násilná kolektivizace a devastace vzkvétajícího místa bolševiky. Svědčí o tom zarezlý znak, rozpadlé zdi i vrakoviště. Ze šrotu sestavili herci velkého kovového koně, další malé vyrobili z igelitu.

Kůň je jedním z hlavních symbolů, což dokládají i masky. „Němci tu chovali před válkou koně, potom je nahradila mechanizace. Ale když se řekne Rábín, tak se spoustě lidí z okolí vybaví kůň a s ním určitá noblesa: to místo bylo za První republiky a krátce po válce vyhlášené, pamětníci říkají, že se tu mohlo jíst z podlahy, byl to vzorový statek,“ vysvětluje Štourač. Podobně silným motivem jako koně jsou bedny na jablka, které rámují celé představení.

Na projektu pracuje se souborem 30 mladých tanečníků, herců, výtvarníků a muzikantů z Česka, Polska, Slovenska, Maďarska, Rakouska, Francie, Itálie i Chorvatska. Inscenace vzniká stejně jako loňská „Krajina na znamení“ zejména z materiálů posbíraných při rozhovorech s pamětníky žijícími v minulosti na Rábíně a v jeho okolí. Jen na okraj: kdysi měl statek 450 zaměstnanců, fungovala tu škola i hospoda.

„Našli jsme osmdesátileté lidi, kteří tady měli pole,“ uvedla mluvčí divadla Zuzana Bednarčiková. Podle Štourače je silné to, že se nejedná o čítankovou historii, ale o dějiny prožité na vlastní kůži. „Příběhy jsou úchvatné tím, že daleko víc jde o vztahy. Na konkrétních osudech je víc vidět utrpení doby a víc vás zamrazí, když slyšíte, jak někdo přišel o krávu kvůli nějakému soudruhovi,“ soudí Pavel Štourač.

Jako obvykle nabídne Continuo fyzické a výtvarné divadlo, v němž se nemluví. Příběhy přetváří v pohybu a obrazu tak, aby neztratily naléhavost, ale zároveň aby našly zobecňující prvek. Kromě loutek sází i na živou hudbu: saxofon, kytaru, housle, bicí a klavír.

„Představení má v sobě i naději a humor. Nejúžasnější bylo, že téměř všichni, ačkoli líčí, jak je život skřípnul, mají jiskru v oku a vypráví fóry: co zpívali u pétépáků, jak tenhle chodil za ženskými, a když přijeli soudruzi z okresu, jak maskovali předsedu, který zrovna souložil s nějakou holkou,“ usmívá se Štourač.

S pamětníky nasbíralo Continuo 20 hodin rozhovorů. Do Jizev v kameni se jich vešel zlomek z let 1945–49, více ožijí při víkendové konferenci. „Důležité je, aby se nezapomnělo a aby se to už v jakékoli podobě neopakovalo. Rezignace vůči hodnotám je přítomná skrytě v každé době, hrozí a je potřeba se jí neustále bránit,“ shrnul Štourač.