Autorem knihy se zatím nejpodrobnějším popisem obcí a přírodních zajímavostí kolem jihočeské metropole, nazvané jednoduše Okolí Českých Budějovic, je Jiří Cukr. Navzdory jeho mládí je tato publikace již třetím knižním titulem, pod kterým je podepsán. Napomohl tomu nepochybně Cukrův hluboký zájem o historii a místopis, čímž se zabýval už od útlého dětství, stejně jako zaměření dalšího studia na filozofické fakultě a pracovní uplatnění v okresním archivu. „Ke každému místečku se dala najít zajímavost – alespoň nějaká lidová stavba, kaplička nebo křížek, pomníček či pamětní deska,“ říká v rozhovoru o knize z nakladatelství Veduta.

Publikujete i v periodickém tisku? Kde byl otištěn váš první článek?
Začínal jsem ve vašem Deníku už jako čtrnáctiletý, což si asi budete pamatovat, protože to bylo vaším prostřednictvím. Jinak publikuji v muzejním časopisu Výběr a v Ledenickém zpravodaji.

Jak jste se dostal k Ledenickému zpravodaji?
Protože bydlím v Ledenicích, na které nenechám dopustit. A kromě jiného jsem také zdejším kronikářem.

Co vás vedlo k volbě tématu vaší třetí knihy?
Asi vás zklamu, ale první impuls byla nabídka pana nakladatele Bohumíra Němce. Měla navazovat na předchozí publikaci o Novohradsku, kterou jsem dělal. Zpočátku se mi do toho moc nechtělo, protože jsem dokončoval studia, pak jsem se ale do toho zabral a moc mě to bavilo, protože jsem objevoval i pro sebe spoustu nových věcí.

Jak dlouho a kde všude jste sbíral podklady?
Knihu jsem připravoval asi dva roky. Řadu podkladů jsem měl už vlastně ve svém osobním archivu, ale čerpal jsem i z archivů jiných a z již publikovaných věcí, z internetu, řada obcí má své webové stránky, nebo z místních kronik, informačních tabulí a dalších písemností. Ovšem nejvíc nového materiálu jsem nasbíral osobním kontaktem s popisovanými místy.

To jste všechna popisovaná místa osobně navštívil?
Ano a řadu z nich i nafotografoval. V knize jsou barevné snímky k mnohým popisovaným lokalitám a zhruba polovina z nich je mých. Ke každému místečku se dala najít zajímavost – alespoň nějaká lidová stavba, kaplička nebo křížek, pomníček či pamětní deska…

Překvapila vás některá místa?
Přestože mám Českobudějovicko dost zmapované, našly se takové pro mne překvapující momenty. Jako třeba výhled z vrchu Bulový, kam nevede žádná turistická stezka. Je to druhý nejvyšší vrch Blanského lesa, který jsme zahrnuli do publikace celý, třebaže podstatná část pohoří zasahuje již do Českokrumlovska. Nebo pěkně zrestaurovaná tvrz Býšov u Temelína, kde je nově expozice věnovaná jihočeskému lihovarnictví a tvrzím. Do třetice bych uvedl lokalitu Srdíčko u Velešína na ostrově v Římovské přehradě, se zajímavými skalními útvary, pramenem vody a hezkým výhledem na silniční most nad přehradou…

Píšete i o zdejších osobnostech?
Pochopitelně, vždyť především lidé tvoří dějiny. Nejde třeba opominout Jana Žižku, když se píše o Trocnově nebo v souvislosti se Zbudovem zase Jakuba Kubatu, kde fakta vyvracejí známou pověst.

Máte raději novodobější dějiny, nebo třeba středověk?
Ty novodobější – 19. století a mladší. Středověku se věnuje spousta historiků, zdá se, že už všechno dostupné bylo probádáno a popsáno, hledají se už jen spíše pikanterie a senzace. Novodobější historie má blíž k dnešnímu člověku, zachovalo se víc konkrétních památek a podkladů, čerpat se dá i od pamětníků a navíc to je doba, která se už podepisovala na utváření současné společnosti.

A o čem bude další kniha?
To zatím nevím, nemám nic konkrétního v plánu. Nyní se kromě práce v archivu věnuji knihám jiných autorů jako externí technický redaktor, ale jsem přesvědčený, že je to jen otázka měsíců, kdy se vynoří další námět…