České Budějovice – Směje se často a spontánně, ruce má také živelné. Jihoamerický temperament doslova čiší z Maria De Roseho, argentinského dirigenta a blízkého spolupracovníka tenoristy José Cury. Začátkem listopadu nastoupil do nově zřízené funkce generálního hudebního ředitele Jihočeského divadla. Po Jiřím Kyliánovi, Petru Zelenkovi či zmíněné operní hvězdě se tak stal další velkým jménem, které má zvýšit renomé zdejší scény a přinést víc peněz do kasy. V letošní sezoně nastuduje v Českých Budějovicích Rigoletta, Komedianty a dvě symfonické skladby: Dvořákovu Novosvětskou a Verdiho Requiem.

A byť na jihu zatím strávil jen pár dní, některé z českých specialit si již oblíbil. „Pivo máte opravdu neuvěřitelné,” říká 53letý dirigent a skladatel, jenž se českému publiku poprvé představil loni na MHF v Českém Krumlově, kdy se Symfonickým orchestrem Českého rozhlasu doprovázel galakoncert svého krajana Cury. Letos se s ním do stejného města vrátil, před otáčivým hledištěm provedl Komedianty, kde majitel hlasu z tekutého zlata zpíval Cania.

O jaké profesi jste snil jako kluk? Předpokládám, že dirigentem jste jako dítě být nechtěl.
Ale chtěl! Když mi bylo asi osm nebo devět, pořád jsem stál u kazeťáku a dirigoval. Později jsem studoval skladbu, hru na klavír a na housle, ale nejbližší mi stále bylo dirigování.

Co vlastně tak slavného dirigenta přiměje, aby přijal nabídku od oblastního divadla?
Na Komediantech v Českém Krumlově jsem se cítil jako doma. Měl jsem pocit - a já často zakládám úsudek na pocitu - že můžeme dosáhnout něčeho velkého. Moje specialita jsou italské opery, tak se budu snažit přinést sem titul, který tu dlouho nebyl. A můj první cíl je dosáhnout vysoké umělecké úrovně.

Jak konkrétně to chcete udělat? Například když k baletu přišel nový šéf Attila Egerházi, třetina tanečníků musela odejít.
Můj přístup byl vždy tento: neměnit lidi, ale změnit myšlení.

A jak se to dělá?
Na zkouškách a tím, jak budou zkoušky vypadat. Například když budu mít zkoušku se zpěvákem, musím se soustředit na jednu hlavní věc, kterou by měl zlepšit, a ne na tisíc věcí a tři hodiny pořád něco opakovat dokola. Musím mu říct, že potřebuji změnit tuhle konkrétní věc. To také souvisí s technikou. Pokud jde o celek, mohu použít příměr z fotbalu: mohl bych chtít Messiho, Ronalda a všechny hvězdy. Jenže to možná není správná cesta, protože dosáhnout toho, aby ti lidé hráli spolu a stejným směrem, je těžké. Můj cíl je zlepšit současný stav, ne někoho vyhazovat.

Vedení Jihočeského divadla věří, že díky vašim kontaktům získá také víc peněz. Jakými kontakty mu pomůžete?
Nepřišel jsem, abych přinášel kontakty. Jsem dirigent. Ale hudba je samozřejmě vždy i ekonomická záležitost. Jako když máte krásný dům: pořád ho chcete vylepšovat, abyste si mohli dovnitř pozvat ještě víc lidí.

Kolik času tady měsíčně strávíte?
Deset až patnáct dní v měsíci. Ale žiju ve Vídni, to jsou dvě hodiny autem, a když to bude nutné, můžu kdykoli přijet na otočku.

Máte za sebou velkou kariéru. Kterého z vašich mnoha úspěchů si nejvíc ceníte?
Vzpomínám si na jednu velkou produkci před mnoha lety v Buenos Aires pro 3 500 lidí. A moc zajímavý byl můj první Othello s José Curou v Tenerife. Bylo to opravdu moc pěkné představení.

Znáte publikum mnoha zemí. Kdybyste porovnal diváky například z Tenerife s těmi v Česku, jak bychom dopadli?
Víte, publikum vnímá umělec velmi specificky. Když jsou diváci nadšeni, umělec si říká, to je krásné publikum. Ale to možná není ten správný pohled. Možná je lepší divák, který je na začátku trochu chladný. Ale asi nedovedu porovnat třeba německé a české publikum.

Ale loni jste viděl reakce českých diváků v Českém Krumlově.
To je pravda, reagovali moc hezky, ale v Krumlově asi není typicky české publikum. Je tam hodně Rakušanů, v hotelu jsem pak mluvil s mnoha lidmi z Anglie, Německa nebo Itálie…

No, každopádně české diváky poznáte už za pár měsíců.
Ještě dřív, v půli prosince!

Mimochodem, když jste dirigoval před otáčivým hledištěm v Krumlově, jak na vás tato scéna zapůsobila?
Je opravdu krásná, pro operu moc krásná. Situaci kolem problémů s UNESCO moc neznám, ale myslím, že především pro publikum je moc pěkné, když zpěváci zpívají v zahradě. Je to jedno z nejkrásnějších míst na světě, kde se dá hrát a zpívat open air.

Co máte rád z české hudby?
Samozřejmě klasiku, Dvořáka a Smetanu. Obecně mě na české hudbě fascinuje různě se měnící rytmus, to je velmi zajímavé. Ale nikdy jsem českou operu nedirigoval. Nikdy totiž nediriguji operu, když nerozumím slovům, takže se budu muset nejdřív naučit česky. Za 30 let to možná zvládnu.

Znáte už nějaká česká slova?
Zatím ani jedno. Ale dejte mi tři měsíce a já se něco naučím. Jedno slovo za měsíc (smích).

Napadá mě: jakou hudbu posloucháte v autě?
V autě moc muziku poslouchat nemůžu, protože když si ji pustím, mám tendence dirigovat. Prostě mě to k tomu nutí (smích). Ale miluju komorní hudbu, třeba nějaké Beethovenovo kvarteto.

V Českých Budějovicích jste zatím strávil jen pár dní, ale stejně: zaujalo vás už něco ve městě, máte již své oblíbené místo?
Moc jsem toho ještě neviděl, neměl jsem moc času na procházky, celé dny jsem pracoval. Ale minulé léto jsem tu běhal parkem a to bylo moc krásné. Miluju běhání.

Ochutnal jste už něco z české kuchyně?
Nejlepší je pivo. Je opravdu neuvěřitelné, miluju české pivo. Jídlo je dobré, ale pro mě trochu těžké. Miluju například špagety, ale jen s trochou oleje a parmazánem. A tady se vaří špagety se spoustou věcí. Chápu to, ale pro mě jsou těžké. Stejně tak guláš: skvělý, ale hodně tučný.

Když vidím prsten na vaší ruce, napadá mě: jste dirigentem i doma?
Nenene. Máme doma velkou demokracii. Jsem dirigentem jen na pódiu.

Mario De Rose

Narodil se 11. září 1958 v argentinském Buenos Aires. Získal hudební vzdělání na Pontifical Catholic University of Argentina v Buenos Aires. Je autorem více než 60 symfonických opusů. Jako dirigent stál v čele řady orchestrálních těles. Nastudoval třeba Rossiniho Popelku, Mozartovu Kouzelnou flétnu, Zahradnici z lásky a řadu soudobých novinek.

Jako hudební ředitel provedl s různými orchestry stovky symfonických koncertů, sborových děl, baletních a operních představení. Od roku 2001 byl šéfdirigentem Orquesta Sinfonica Municipal de Avellaneda. Na festivalu Metapontum Lyrica v italském Metapontu, kde je nyní hlavním hostujícím dirigentem, uvedl Komedianty a Mascagniho Sedláka kavalíra. Je ženatý, od roku 2003 žije ve Vídni.

Plat nového dirigenta odmítlo divadlo zveřejnit. Podle ředitele Jiřího Šestáka je ale v místních podmínkách nadstandardní a několikanásobně vyšší než průměrné mzdy v divadle. De Rose má stálou externí smlouvu, prozatím na dva roky s opcí. Celoroční náklady na angažmá De Roseho se blíží nákladům na jeho letošní hostování v Komediantech.