Budějovická skupina Jerusalem věnovala svému publiku dlouho očekávaný dárek v podobě nové desky Tajná zahrada. Ačkoliv je kapela dítkem novoromantických časů konce osmdesátých let a s výjimkou krátké pauzy v druhé polovině následující dekády v podstatě nepřetržitě funguje, jde teprve o její druhé řadové album. Od vydání debutové desky V kruhu dělí Tajnou zahradu dlouhých devatenáct let.

Nové album obsahuje devět písní, které skupinu bezpečně identifikují s hudební tradicí post-punku osmdesátých let, především pak se stylem gothic rock. Skladatelsky se na Tajné zahradě uplatnila většina členů Jerusalemu. S výjimkou bicisty Jana Gajdoše a hráče na baskytaru Radima Bláhy se o autorství hudby podělili zpěvák Jan Dvořák, kytaristé Vfi a Martin Pilný a klávesista Roman Smola. Autorem textů všech devíti písní je Jan Dvořák.

Skladby z desky Tajná zahrada představují jednoduché a posluchačsky vstřícné písně opírající se o elementární princip kontrastu melodicky a instrumentačně skromnějších slok s chytlavými a hudebně výraznými refrény. Hitový potenciál má kupříkladu skladba Jablko, jejíž durově optimistický refrén s vzestupnou melodickou linkou podporovaný verši o kvetoucích jabloních a hledání parku, „kde slova líná děti si pletou“, ostře kontrastuje s převažující potemnělou gothicrockovou atmosférou desky. Poměrně rychle se do paměti posluchače zaryjí také úvodní skladby Tajná zahrada a Vypněte proud.

Stejně jako celkový sound alba, který vychází z přímočaré rytmiky, elektronických efektů, chladných kytarových arpeggií či frekventovaného využívání mollových tónin, se také většina jeho textů nese v duchu estetiky stylu gothic rock. V písních zabývajících se mezilidskými vztahy, ale také mysticismem a spiritualitou Dvořák používá takové termíny, jakými jsou zeď hřbitovní, temnota černá, noční můry, půlnoc či ztracený amulet.

V jeho textech, které sám autor velmi přesvědčivě interpretuje, narazíme na časté opakování motivů-postav, ať už jde o démony, či anděly. Kupříkladu v písni Tisíc ostrovů má posluchač možnost zaslechnout klišé o andělu svlékajícím si šaty, v textu k písni Cihly a chrom potom v dobrém smyslu poněkud bizarní verše „Anděl má baculatou tvář, to proto, že v noci klidně spí“.

Podobně jako v případě hudby, která může místy působit poněkud monotónně a schematicky, také v souvislosti s literární stránkou nového alba Jerusalemu se nabízí otázka, do jaké míry jsou slova skutečnými nositeli hlubších myšlenek a do jaké míry jde pouze o mechanické řazení výrazů, jež si hudební styl žádá.

Album Tajná zahrada je každopádně zdařilým produktem zkušených muzikantů, který má v případě dobrého propagačního zázemí jistě naději oslovit širší publikum.

Hodnocení Deníku: 70%


JAN BLÜML
Autor je muzikolog