Pod tímto poněkud záhadným názvem se skrývá souborné provedení čtyř inscenací Fjodora Michajloviče Dostojevského: Zločin a trest, Idiot, Běsy a Bratři Karamazovovi.


Na jeden zátah v jednom dni prožijí diváci celkem devět dílů, sedm přestávek, jeden oběd, jednu večeři a tři intermezza. K tomu guláš, ovoce a alkohol, manžele Nevyjelovi, zpěv Simony Pekové, klavír Jana Budaře a noční disko Jiřího Knihy. „Intenzivním studiem Dostojevského jsme chtěli reagovat na pocit, který nás přesvědčivě popadl tak před pěti šesti lety. Naše životy jsou spokojené, naše perspektivy hezké, naše zajištění utěšené, ale to všechno není důležité, když vší té napapané existenci chybí duchovní rozměr. Kde není v co věřit, není ani kde brát naději,“ říká o záměru netradičního pojetí představení režisér Vladimír Morávek.


Svlékání z kůže je podle něho metaforou způsobu, jakým herci a vlastně i diváci stráví den. „Publikum je zvláštně naladěno, silně si uvědomuje téma a intenzivně spoluprožívá čas. Na konci stojí ti a ti proti sobě jakoby nazí, ke všemu se všichni všem přiznali, všechna selhání jsou všem odpuštěna, všechna naplnění promlčena. A zbývá jediná věc, obnovit v sobě naději. To je na tom projektu nejkrásnější. Jak se po vší té divadelní horečce všichni sejdou u jednoho stolu, pijí víno, jedí chleba, co napekla paní Nevyjelová a mluví spolu o všem, co pokládají za důležité,“ vysvětlil dovětek názvu projektu Morávek.


Podle slov dramaturgyně projektu Barbary Vrbové vznikl pro netradiční digest zcela nový scénář. “Bylo logické, že i divák, který nadprůměrně zná Dostojevského tvorbu, nemůže ve formě montáže jednotlivých inscenací do sebe postihnout všechna dějová fakta. Zaměřili jsme se tedy spíše na prolnutí postav, jejichž charaktery se rozvíjejí nezávisle na chronologické posloupnosti jednotlivých dílů. Zpočátku tedy poznáte Petra Jeništu jako Raskolnikova, Jiřího Vyorálka jako Idiota a Jana Budaře jako Stavrogina. Všichni se však v průběhu jednotlivých dílů proměňují do jiných postav, až se nakonec všichni sejdou jako Bratři Karamazovi s tím, že v sobě obsahují mnoho z toho, co v průběhu dvanácti hodin zažili,“ uvedla dramaturgyně. Dodala, že není nutné znát detailně všechny románové předlohy. „Pocit, který diváci zažívají, je podobný cestě vlakem. Nasednete a necháte se unášet… z Moskvy až do Petrohradu. Až po cestě pochopíte, že jste nasedli na vlak, o jehož směru i zastávkách rozhodnete sami,“ řekla Vrbová.