Nejdramatičtější Verdiho opera

„Na přímé cestě k vrcholným Verdiho operám, tedy k Aidě, Othellovi a Falstaffovi, stojí právě Síla osudu. Myslím, že je to opera, která paradoxním způsobem se v něčem spojuje s určitým wágnerismem. Je známo, že Verdi a Wágner jsou dva největší protipóly v opeře 2. poloviny 19. století; nikdy se nesetkali, nejvíce oba ovlivnili celou tuto operní epochu, a samozřejmě se ovlivnili navzájem,“ zmínil dramaturg Jihočeského divadla František Řihout.
Ve světě opery existují, jak uvádí, dvě základní verze opery: petrohradská a přepracovaná milánská, která je zároveň východiskem většiny nastudování a dle jeho slov je myšlenkově také mnohem úchvatnější. „Přepracováním petrohradské verze se totiž stalo Verdiho triumfálním návratem do La Scaly,“ dodal Řihout.

Martin Peschík, který se ujal hudebního nastudování a úprav, označil Sílu osudu za jednu z nejdramatičtějších oper, se kterou se kdy setkal. „Předehra je složená z leitmotivů, které Verdi složil jako součást opery. Pět těchto motivů pak promítl do opery. Pokud jde o náročnost, myslím, že zatím jsme takto náročnou operu tady nedělali,“ potvrdil Peschík.

Šestačtyřicet pěvců na jevišti

Před nesnadným úkolem, jak adaptovat operu s velkými nároky na sborové scény na místní podmínky, stál rovněž sbormistr. Bez velkých sborů by dle slov protagonistů určité klíčové pasáže, jako je například klášterní scéna a scény z vojenského tábora, ztratily smysl. Proto sbormistr sáhl pro další hlasy mezi studenty Jihočeské konzervatoře.

„Divák tedy tentokrát na jevišti uvidí dosud nevídané množství lidu. Sbor má jednu z hlavních úloh. Dostali jsme volnou ruku a mohli jsme celé jeviště zaplnit. Máme dnes 46 hlasů, z nich je 20 lidí stálých, pět děvčat je z konzervatoře, takže vloni navázaná spolupráce s konzervatoří velmi dobře funguje,“ uvedl sbormistr opery Josef Sychra. Dodal, že letní uvedení opery před točnou v rámci Mezinárodního hudebního festivalu zvýší počet hlasů sboru na úctyhodné číslo 72.

„Myslím, že kdybychom měli sbor těchto rozměrů, tak si můžeme sáhnout už i na jiné tituly,“ prozradil Sychra.

K vytvoření iluze střídajících se prostředí (šlechtické sídlo, klášter, hospoda, poustevna a vojenské ležení) se možná nechal Jaroslav Milfajt inspirovat počítačovou hrou Tetris. Vzájemně do sebe zapadající kostky splňují požadavek multifunkční abstraktní scény.

Velká opera žádá velké hlasy

V roli Markýze z Calatravy se představí Petr Dopita a Jevhen Šokalo (bas, DJKT Plzeň), Donnu Leonoru zpívají Kateřina Hájovská v alternaci s Miroslavou Veselou, Dona Carla Alexandr Beň a Richard Haan (baryton, Státní opera Praha), v roli Dona Alvara uvidíme Plamena Prokopieva (opera DJKT Plzeň) a Valentina Prolata (tenor, ND Praha), v roli cikánky Preziosilly Kateřinu Jalovcovou a Romanu Strnadovou a Otce Guardiina alternují Martin Gurbaĺ (DJ KT Plzeň a ND Moravsko-slezské), Peter Poldauf a Jevhen Šokalo.

Verdiho opera o čtyřech dějstvích Síla osudu začne v pátek ve velkém sále DK Metropol od 19 hodin. V provedení sólistů světových operních domů před otáčivým jevištěm v Českém Krumlově pak v předpremiéře 18. a v obnovené premiéře 19. července.

Síla osudu. Leonora, dcera markýze Calatravy, miluje dona Alvara, ačkoli otec je proti lásce. Milenci se rozhodnou, že se dají oddat potají, markýz je překvapí, nešťastnou náhodou je však zabit. Leonora uprchne, dostane se do kláštěra, jehož představený ji usídlí v horské poustevně. Alvaro se domnívá, že Leonora je mrtvá, a vstoupí do vojska. Bratr Leonory, don Carlo, oba pronásleduje, aby pomstil otcovu smrt. Oba muži se setkají nejprve jako důstojníci. A protože vystupují pod cizími jmény, zachrání si navzájem život a stanou se přáteli. Pak je ale identita Alvara prozrazena. Výzvu na souboj přeruší stráže a Alvaro odchází do kláštera. Přestože se dalšímu souboji brání, Carlo jej vyhledá a sám je – právě nedaleko Leonořiny poustevny – těžce raněn. Před smrtí zahyne však jeho mečem také jeho sestra Leonora. Opera končí záhubou obou sourozenců, zoufalstvím a posléze i Alvarovým smířením. Osud? Náhoda? Osudová chyba? Síla osudu…