Na malebnosti, významové i emoční pestrosti a v neposlední řadě i na síle slova je postaven cyklus pořadů, které od loňského roku připravuje Pavel Brožka se svými přáteli pod střechou rudolfovské městské knihovny.

První letošní pořad pod společným a naprosto jednoznačně výmluvným názvem „Kutání slov, Rudolfov“ se uskuteční v pondělí 23.února od 18.30 hodin.

Musím předeslat, že jméno Pavla Brožky není na kulturní scéně žádnou novinkou, a to nejen v jihočeském regionu. Po ukončení studia na DAMU na fakultě loutkářství a po stáži v Lovani se objevuje jako elév v divadle Drak v Hradci Králové, poté v Kladně a natrvalo pak zakotvil v Českých Budějovicích, tedy abychom byli přesní - nyní konkrétně kousek za Rudolfovem. Po řadě obohacujících zkušeností i zklamání se v roce 1988 rozhodl jít na volnou nohu, což byl v té době pro otce od rodiny skutečně odvážný krok.

Experiment a tvůrčí volnost

Ale zdá se, že tvůrčí volnost, odpovědnost sám za sebe a svou tvorbu a s tím související širší možnosti prezentace za to riziko stály. Úspěch prvního představení se spoluúčastí dvojice výtvarníků Nadi a Milana Plítkových a hudby Ládi Faktora byl nesporný. Také „Beránek z modrého nebe“, což byl víceméně experiment na bázi animovaného divadla jednoho herce, víc než uspokojivě zabodoval nejen u dětí, ale i u publika ve Francii a rovněž v Belgii, kde byl součástí multikulturního projektu Zlato Čechů. Předtím dokonce získal cenu Albatrosu. Následují další divadelní hry, další projekty, další experimenty, ale také spolupráce s uskupením Dell´Arte, divadlem Víti Marčíka či Pavla Lukase, který jej přivedl také do básnického sdružení Krb.

Slovo jako výrobní nástroj

„V Belgii jsem se setkal s lidmi, kteří pracně a klopotně vytvářeli to, co pro naši veřejnost bylo již samozřejmé – kulturní domy, sloužící tamějšímu společenskému i kulturnímu životu. Obdobně pak i ve Francii. Jejich kulturní domy totiž kromě prezentace umění a zábavy vyhledávají zájmová společenství a nabízejí jim nejen prostory, ale i všestrannou podporu. Jak prosté a pro pospolitost účinné. Nebyl to komunistický výmysl! My se totiž neuváženě zřekli tradice, sahající až do dob c.k. mocnářství. Jak a kde teď tedy žije naše občanská společnost? Ale zatím ještě žije…“ říká s upřímností sobě vlastní Pavel Brožka.

Byl si od počátku vědom, že slovo a divadlo spolu úzce souvisí. S dříve netušenou jasnozřivostí mu došlo, jak úžasný nástroj slovo vlastně je, co všechno se jím dá pojmenovat, objasnit, sdělit a zmoci, ale také jak se dá s jeho pomocí podvádět a klamat… Slovo se stalo jeho výrobním nástrojem, loutky prostředníky. V posametové době pak v Brožkově produkci vznikla řada zajímavých a naprosto netypických her, které mají svou výpovědní a aktuální hodnotu stále.

Nenáročnost loutkové scény usnadňuje prezentaci jeho divadelních kousků i v prostředí klubů, kaváren nebo škol a školek.

Jeho instinkt mu jako virgule spolehlivě nachází cestu do básnického sdružení Krb a také na literární akce Jihočeského klubu Obce spisovatelů a dalších literárních společenství. Z těchto sdružení jsou pak i ti, kteří se jako hosté objevují v jeho vždy svým způsobem mimořádných pořadech nazvaných Kutání slov. Řeč je například o Michaelu Lorencovi, Zdeňce Machovcové, Stáně Bumbové, Ondrovi Havlíčkovi, Karlu Krejčím či Kateřině Bolechové. Na únorovém „kutání“ přislíbil účast mladý českobudějovický básník Miroslav Boček, ale v hlavní roli vždy je a bude, jak Pavel Brožka neustále zdůrazňuje – Slovo!