Podle slov vedoucí souboru Terezy Charvátové se „lebka“ vloudila do práce souboru už s jejich pilotní inscenací Strakonický dudák coby symbol temných věcí, ukrytých strašáků ve skříni, ochranného lidského skeletu předsudků a toho, co všechno dokážou způsobit. „Lebka je pro mě něco jako přiznání, že to vlastně až taková legrace není,“ vysvětluje Tereza, která přichází do dennodenního kontaktu s cizinci právě díky své práci.

„Někdy se mezi řečí objeví jejich osobní postřehy a vzpomínky. Jsou pro mě velmi cenné a čerpám z nich inspiraci. Je to materiál k tomu, abych mohla o světě, ve kterém žijeme, uvažovat celistvěji. Cizinců kolem nás je mnoho a je škoda nevyužít možnost mluvit s nimi, nechat se obohatit. Jsou to lidé, kteří mají v mnoha ohledech jiné zkušenosti než my a mohou nám je předat. Jejich příběhy se často vymykají našemu chápání a tím ho rozšiřují – když je přijmeme,“ přibližuje pořad o různých kulturách a prostředích. Dodává, že Večery s lebkou mají vybudovat svobodný a bezpečný prostor pro obě strany přínosný dialog.

První z večerů, který uvedou v úterý od 19.30 hodin Irina Bitca a Olga Daškevičová, je věnovaný setkání s ne tak vzdálenými kulturami zemí Ukrajiny a Moldávie. Účinkující přiblíží divákům svůj svět skrz živé obrazy vlastních vzpomínek. Nejde o zprostředkování učebnicových dat, ale vytvoření představy života jinde – od nakupování a rození dětí, až po popkulturu a třeba způsob, jakým lidé spolu tráví čas. Nabídnou tak možnost seznámit nás se svým domovem všemi smysly a otevřou také prostor k diskusi a neformálnímu rozhovoru. Na oplátku se o necelý měsíc později (24. dubna) pokusí Barevný děti pohlédnout očima cizinců na naši kulturu. Slibují, že upečou koblihy nebo vánočky a společně zjistí, co z naší původní kultury vlastně zbylo a co přetrvává.