Kliknutím zvětšíteKdyž se dveřmi prosmýkne pes, pohladí ho, stejně jako kočky, které původně nechtěl ani za nic. Písničkář Honza Brož, duší romantik, má doma v Minicích na Písecku ještě jednu tvář: muže ve středním věku, který si se ženou dá rád víno. I o stárnutí zpívá na nové desce své kapely Devítka Je to boj!, na kterou nahrál 15 písniček. Příští rok oslaví skupina čtvrtstoletí. „Není jediný okamžik, na který bych nevzpomínal rád,“ říká 47letý Honza Brož.
Cítíte se jako stárnoucí muž? V obalu desky píšete: „Ač již jsa stárnoucím mužem…“
Pořídil jsem si tenisový loket, a toho už asi člověk, který v životě nedržel v ruce tenisovou raketu, docílí až ve věku relativně pokročilém. Necítím se jako stárnoucí muž, ale už si nemohu hrát na mladého, protože by to bylo trapné. Těmi písničkami si dělám fóra. Ale nemám žádné zdravotní problémy, fyzičku mám možná lepší než ve dvaceti, jezdím na kole, lyžuju, plavu kilometr denně kraulem, fyzicky se špatně necítím.
Je pravda, že nedávno jsem vás viděl v českokrumlovském klubu Ántré mrkat na výrazně mladší holky.
Já na výrazně mladší holky mrkám pořád, ale už méně mrkají ony na mě.
K písni Stárnoucí muž, k níž jste natočili klip, zpíváte, že se hádáte s Bohem. O čem?
Nehádám. Nejsem sice člověk, který by zrovna ctil autority, spíše naopak, ale tuto autoritu ctím natolik, že bych se rozhodně nehádal, to je jen licence. Můžeme to nahradit slovem rozmluva, a to se mi stává.
V kapele se nově objevily klávesy. Zůstanou nastálo?
Kytarista Haf chce výrazně omezit hraní a vypadá to, že jeho místa zaujme klávesista Ivan Šmejda. Ten také výborně zpívá, je velmi muzikální a bude dobrý do party. To je ve folkové, poloprofesionální kapele zcela zásadní. Když máte za víkend najet tisíc kilometrů
v dodávce bez klimatizace, tak spolu musíte být rádi.
https://www.youtube.com/watch?v=RdHyGYlDy-c
V první i poslední písničce zmiňujete Ameriku. Čím vás přitahuje?
Není to písnička o Americe jako o zemi, i když pokud bych se měl mezinárodně politicky profilovat, tak bych mohl říct, že jsem amerikanofil. Doufám, že to budu moci říct i po prezidentských volbách, které, doufám, nevyhraje ten fašoun! Písnička je o Americe jako symbolu hledání, objevování nových zemí, ať ve světě nebo v duši.
Místopisně se ještě mihne slunce nad Sázavou. Máte
k té řece silný vztah?
Velice silný vztah z dob mého útlého mládí, ale nechci se o tom šířit.
Za vším hledej ženu?
Cherchez la femme.
Vaší manželce, zpěvačce Jindřišce, na desce hodně sedí píseň Veronina modlitba, známá z filmu Nejasná zpráva o konci světa. Jaké emoce ve vás probouzí, když ji zpívá?
Já jsem přišel na to, že když má muzikant na pódiu fungovat dobře, tak se emocím moc poddávat nesmí. Musí být pořád nad věcí.
A neměl by emoce posílat do publika?
Já na přeposílání energií moc nevěřím, já jsem pragmatický bývalý matfyzák. Když se člověk začne na koncertu s prominutím podělávat z toho, co hraje
a jak hraje, tak začne dělat chyby a lidem nezbude než být nad věcí. A pokud se
z toho mají podělat ti lidé, musí být nad věcí muzikant. Na pódiu si moc emoce nepřipouštím: jednak na to není čas a jednak si myslím, že to ani není správné.
Zajímavé kontrasty se mísí
v písničce Slunce nad Utopií: obrazy čehosi pradávného
s displeji dotykových telefonů. Kde jste čerpal inspiraci?
Chtěl jsem napsat velmi pozdní dopis mé gymplácké lásce, byla to ideální láska
à la Starci na chmelu. A neměl jsem jasno o formě.
V době té lásky mě zásadním způsobem utvářel Karel Kryl. Já jsem strašně dlouho neposlouchal nic jiného, od 15 let jsem jel Svobodnou Evropu, vždycky v neděli od 15.00 Krylovy hodinky… Ještě jsem ani pořádně neuměl hrát na kytaru, ale ve čtvrťáku jsem byl z hlavy schopný zahrát 60 písniček od Kryla. A tak jsem si řekl, že když mě v podstatě vychoval a já se k němu dosud v žádné písničce – její formou – neodkázal, tak proč to neudělat zrovna teď.
Písničky Karla Kryla jste již natočil na sólové album…
Ano, na sólovou desku jsem si dovolil Kryla natočit. Ono Kryla dělá kdekdo, hodně lidí si na tom „pomohlo", ale já se to snažil udělat velmi pietně. Kryl by se měl hrát jako Kryl, v tom je ta síla: v jednoduchosti,
v naléhavosti, v prostotě. Jakmile se z něj udělá bigbít, už mě to nebere. I když jsem slyšel, jak udělala Langerová Nevidomou dívku – je to moc šikovná holka – a to se mi líbilo.
V písničce Tenkrát črtáte svůj pohled na život Ježíše Krista. Co vás k tomu dovedlo?
Je to jakási alternativní realita z života Krista… Víme hodně o jeho zrození, potom o skutcích, když byl dospělý. Ale co dělal mezitím? To v Bibli není. Tak jsem si do toho období umístil alternativní realitu, protože taky musel být normální kluk. A když jsem písničku napsal – šlo to strašně rychle, text jsem měl hotový snad za deset minut – říkal jsem si, jestli jsem nepřestřelil. A jak jsme mluvili o rozmluvách s Bohem, tak jsem se na to zeptal. A jo.
Příští rok se Devítka dožije
25 let. Jak budete slavit?
Chtěli bychom sobě a našim posluchačům konečně nadělit DVD. Uděláme jeden velký tříhodinový koncert, který bude průřezem mým písničkařením.
Jakých bylo těch skoro 25 let?
Velmi proměnlivých, ale to bychom tady byli velmi dlouho, kdybych měl popisovat jednotlivé vzestupy
a propady. Ale co se týče Devítky, tak není jediný okamžik, na který bych nevzpomínal rád. To jsem řekl velmi pateticky (úsměv).
Jestli na vaše koncerty nyní chodí kolem 100 lidí, to se ta pětadvacítka blíží v docela hezké podobě.
To jsou věci, které mě nikdy nepřestanou překvapovat a udivovat. Třeba to, že člověk přijede na druhý konec republiky a tam je 80, 100, 120 lidí, kterým stojí za to, aby si koupili vstupenku a strávili s námi dvě hodiny.
Tak ať nekončíme pateticky: podobně jako Amerika se ve dvou písničkách na desce vyskytuje slovo hlad. V písni Stárnoucí muž dokonce zpíváte, že máte 12 hodin denně hlad. Opravdu?
Mám! To je neuvěřitelný stav. Vy ho nemáte?
Ještě ne.
To buďte rád. Kdybych jedl tak, jak mám hlad, tak už přes břicho nevidím na kytaru. Mám pořád hlad
a pořád se mi chce spát, obojí musím překonávat. Někdy to vyřeším tak, že nic nekoupím, a my to máme do nejbližšího obchodu velmi daleko…
38
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
