Držitel tanečního Oscara staví dům ze svého těla

Ta žena v modrém lákala oči i objektivy. V pátečním odpoledni ji sledovali děti, mladé dívky, rodiny i kolemjdoucí. Jmenuje se Jana Vrána a v jakémsi průhledném pavilonu v rohu náměstí tančila při experimentálním představení Princezna, Princ, Electra. Bylo jedním z těch, které během víkendu nabízí festival Mimo mísu. Zaměřuje se na experimentální tvorbu v současném tanci a pohybovém divadle. Program 9. listopadu přinese workshop tance v centru Kredance, fyzické představení na malovickém statku Divadla Continuo nebo přednášku CB Architektura. Festival hledá mj. odpovědi na otázku, jak ovlivňujeme prostředí, v němž žijeme, a naopak.

Jednou z hvězd přehlídky je Jaro Viňarský, který letos získal cenu za nejlepší taneční výkon The Bessie Award, žánrovou obdobu Oskara. Ten se jako performer objeví v sobotu od 20 hodin v představení AnimalInside, jež bude ve stodole Divadla Continuo na jeho statku v Malovicích na Prachaticku. Fyzické představení si bere inspiraci z knihy Lászla Krasznahorkaia a obrazů Maxe Neumanna. V ní se "vyzvání" na apokalyptický souboj s pamětí, myšlenkami a představami o lidském druhu, o moci, o Bohu, o smyslech, o kráse snění, o lásce, vlcích a jiných zvířecích formách v nás.

Hlavní hrdina knihy, pes - vlk, se na začátku ocitá ve stísněném prostoru, což je alegorie k tomu, že člověk je dnes v systému, který ho obklopuje, bezradný. „Kniha má 14 kapitol a 14 maleb. Není to klasická beletrie, ale fyzická literatura, poetická hra se slovy. Píše se v ní třeba o tom, jak vnímáme svět z hlediska náboženství a našich představ o Bohu. Není to úplně veselá knížka, ale ani depresivní a smutná. Jako tanečníci vytahujeme z textu esenci atmosféry a emocí,“ řekl Jaro Viňarský.

On, Marek Menšík, Soňa Ferenčíková či Matthew Rogers se na festival připravovali od 3. listopadu v českobudějovickém centru Kredance. Při pátečním večeru 8. listopadu se všichni čtyři doslova vnořili do výstavy architekta Miroslava Šika v Domě umění. Inspirovali se expozicí a vytvořili choreografii Prostory těla, prostory místa. „Jsme prodloužená ruka výstavy. Tělem vytváříme architekturu, postavíme dům z těla,“ načrtl Jaro Viňarský. Jeho kolegyni Soňu Ferenčíkovou inspirovalo například to, že architektura by měla sloužit všem. Podle dramaturgyně Markéty Málkové se v tanečním dialogu nechali ovlivnit ještě muzikou hudebníka Satoranski a světelným designem Intse Plavniekského.

Tanec v Domě umění, známé galerii současného umění, je novinkou. Jeho kurátor Michal Škoda se také podílel na osvětleném a průhledném pavilonu, který architektonické studio Smrk postavilo na náměstí. „Baví mě prolínání tance, architektury a výtvarného umění. Vznikají z toho skvělé věci, které mají přesah vizuální i myšlenkový,“ řekl Michal Škoda. V pavilonu budou všichni čtyři tanečníci improvizovat ještě v neděli 10. listopadu, konkrétně mezi 16. a 17. hodinou.

Jedním z bodů programu je sobotní beseda s členy sdružení CB Architektura. Přijde na ní mj. architekt Mirek Vodák a mluvit se bude o veřejném prostoru. „Architektura nejsou jenom zdi, ale i to, co je mezi nimi. Náměstí patří všem. A je skvělé, že Michal Škoda propojuje vnitřek domu s městem: domům mnohdy chybí obsah,“ poznamenal Mirek Vodák. Narážel na to, že pro kurátora Domu umění je to již čtvrtý zásah do náměstí. První byla zenová kostka architekta Martina Rajniše, pak dřevěný domek architektů ze studia Mjölk a třetí jeskynní dům, který na náměstí postavil japonský architekt Takeshi Hosaka.