Tečkou za hvězdami nabitým ročníkem bude Operní galakoncert, který se v sobotu 25.srpna uskuteční poprvé v historii festivalu před unikátním otáčivým hledištěm v zahradě českokrumlovského zámku. Podílet se na něm budou další světoznámí umělci.


Symfonický orchestr Českého rozhlasu bude řídit rakouský dirigent Gottfried Rabl, specialista na operní gala koncerty. Ve Vídni převážně dirguje Vídeňský rozhlasovýsymfonický orchestr (ORF), ale velice rád spolupracuje i s dalšími hudebními tělesy po celém světě, protože ho vždy přitahovaly různé národnosti a různé hudební styly.


Je rozdílné dirigovat symfonickou hudbu a operu?
Ano, velký rozdíl. V operní hudbě je obsah díla víceméně nesen pěvci, zatímco dirigent je musí sledovat a podporovat je. Orchestrální hudba postrádá text a povětšinou i rozvrh, takže abstraktnost hudby musí být zformována v hlavě dirigenta a musí být přenesena na orchestr, což je občas, zvláště u moderní hudby, velmi obtížné. Mám moc rád obě oblasti, přestože se nyní věnuji více orchestrální hudbě. Od dobrých pěvců se toho mohu vždy hodně naučit, takže je s nimi důležité pracovat hodně často.


Těšíte se do Českého Krumlova?
Určitě. Mám rád Českou republiku, její hudebníky, skladatele a staré a významné tradice. Vážím si toho, že se mi tato příležitost naskytla a že se můžu na festivalu sblížit s tak úžasným národem. Jsem velmi potěšen, že zanedlouho budu mít příležitost poprvé řídit orchestr Českého rozhlasu, na který jsem už slyšel mnoho chvály. Těším se i na umělce z Ameriky a Kanady. Sám jsem ve Spojených státech řadu let žil a moc rád se s pěvci z tohoto kontinentu setkám. Vždy se mi s nimi velmi dobře spolupracuje.


Známé operní árie zazpívají sólisté z Metropolitní opery v New Yorku.


Sopranistka Jeanine Thames v současnosti působí převážně ve Spojených státech, ale v devadesátých letech zpívala po celé Evropě a v letech 1997 až 2001 měla angažmá v německém Düsseldorfu. Ráda vystupuje s „rozhlasovými orchestry“ po celé Evropě. Nejvíce se jí líbila spolupráce s Frankfurtským, Mnichovským a Lipským rozhlasovým orchestrem. Nyní bude mít příležitost účinkovat se SOČRem. Kariéra tenoristy Allana Glassmana je nejvíce spjata s Metropolitní operou, ale přiznává, že rád vystupuje kdekoliv na světě a s oblibou navštěvuje nová místa.


Jeanine Thames a Allan Glassman jsou manželé a jejich účast na galakoncertu patří mezi vzácné příležitosti, kdy mohou být spolu jako rodina. Na „výlet“ do Evropy, do Českého Krumlova, přiletí dokonce i se svým synem Benem.


„Bude mu osm let“, prozrazuje Jeanine Thames. „Je to jeho první zahraniční cesta, kterou si doufám bude pamatovat. První dva roky od narození s námi často cestoval, pak zůstaval raději s babičkou. Musím se smát, když si vybavím, jaký je to profík cestovatel. Ví přesně, co dělat na letišti, těší se na letušky, které podávají nápoje a občerstvení. Se vším si snadno poradí.“


Přála byste si, aby se váš syn stal také operním pěvcem ?
Ne! Ale samozřejmě bude-li to jeho přání, dostane od rodičů mnoho dobrých rad.


Které árie zazpíváte v Českém Krumlově, jaký je Váš osobní vztah k těmto áriím?
Zazpívám jeden ze svých „slavnostních kusů“, Zvonkovou árii z Lakmé, stejně jako známý duet z Lakmé s paní Popescu. Jsou to úžasné koncertní kusy. A také budu mít poprvé možnost vystoupit s písní Rusalky o měsíčku. Zpívat v Česku je pro mě pocta a ráda bych touto árií vzdala hold vaší zemi a Dvořákovi, jednomu z vašich národních pokladů! Pracuji na své výslovnosti, manžel mi v tom pomáhá, neboť často v češtině zpívá.


K tomu Allan Glassman dodává: „S manželkou zazpíváme i milostný duet z Othella. Už se nemůžeme dočkat, až budeme v Českém Krumlově. Už jsem zpíval mnoho rolí česky, ale do Česka přijedu poprvé.“


Třetí sólistkou je hvězda milánské La Scaly, mezzosopranistka Annamaria Popescu. Pochází z Kanady, ale během své bohaté kariéry navštívila mnoho míst nejen v USA, ale po celém světě. V současné době nejvíce času tráví v Miláně a jak je to jen možné, jede do Kanady.


Seznam operních domů a orchestrů se kterými spolupracovala je velmi dlouhý. Jsou mezi nimi Opera Montreal, Teatro Sao Carlos di Lisboa, Teatro Massimo di Palermo, London Symphony Orchestra.


Mohla byste nám povědět o vaší cestě z Kanady do Evropy, do La Scaly?
Profesorka Janine Reissová mě v Paříži představila šéfdirigentovi jednoho z předních světových těles – Londýnského symfonického orchestru, Siru Colinu Davisovi, který mě pozval do Londýna k provedení koncertní verze Berlioziho Les Troyens. Pak mě nabídnul, abych představení zopakovala v La Scale. To byl můj evropský operní debut.


Jste uznávanou operní pěvkyní, vydobyla jste si věhlas, vytvořila jste řadu odlišných rolí. Máte pocit, že se ještě stále můžete naučit něčemu novému?
Jistě, stále pokračuji ve studiu svého řemesla, tak jak to dělá jakýkoliv profesionál v kterémkoliv oboru. Chodím nadále na hodiny zpěvu, jak k Alexandrině Milchevové v Sofii, tak k Janine Reissové v Paříži. Navštěvuji je jak nejčastěji mohu, abych si udržela hlas v co nejlepší kondici. A přímo zbožňuji, když mohu studovat nové dílo. Objevovat a učit se novou hudbu mi přináší velké uspokojení.


Operní galakoncert se uskuteční na otáčivém hledišti, už jste někdy vystupovala v tak neobvyklém prostředí?
Nikdy předtím jsem na takovém místě nevystupovala. Jsem plná očekávání. Na koncertech pod širým nebem jsem zpívala, to ano, ne však před otáčivým hledištěm. Vím, že to nebude jednoduché, ale už se moc těším na novou zkušenost.