Mladý sympatický gynekolog a porodník Goldberg si kromě manželky Jany, se kterou má dítě, pořídí ještě milenku, atraktivní Kláru. Na rozcestí se ocitne už na začátku filmu, kdy Klára telefonuje jeho ženě, že s ním čeká dítě. Vděčný námět si scenárista a debutující režisér Martin Dolanský vybral podle svých slov proto, že je vidět všude kolem.


„Nepovažuji to téma za veselé, ale tato komedie není amorální. Taková je zobrazovaná skutečnost, kterou jsem já nevymyslel, jen jsem ji chtěl ozrcadlit. Vždycky mě baví sledovat osud člověka v situaci, která nemá jednoznačné řešení. Společnost umožňuje amorální chování, ale už nenabízí morální cestu ven. Ale do žánru komedie ten prvotní námět nezapadal, ta se z toho stala až postupně,“ prozradil Martin Dolanský, jehož jméno jsme doposud mohli vídat především v titulcích dokumentárních cyklů o významných českých osobnostech. Dodal, že ho láká sledovat osud člověka v situaci, která nemá jednoznačné řešení. A v té se ocitá hlavní hrdina opakovaně, když se třikrát za sebou probouzí do zlého, ale reálného snu. V prvním se rozhodne upřednostnit manželku, která utíká ke své mamince, ve druhém se oddá své milence a ve třetím se vydá na útěk.


„Ve filmu byla původně složitě řešená rekapitulace, vracení se v ději. Nakonec jsme dali fázi připomínající zlý sen, který se doktorovi zdá znovu, ale jinak. Nezastírám, že jsme se trochu inspirovali filmem Jako jed režiséra Víta Olmera, kde jsou zvláštní úseky skrz čas. Mám vůbec manipulace s časem rád,“ podotýká Dolanský, který hrátky s časovým posunem využil už ve svém absolventském filmu.


Další zajímavou ideou, která vznikla podle jeho slov náhodou, je dvojrole manželky-milenky ztvárněná skvělou Tatianou Vilhelmovou. „Nápad s jednou herečkou ospravedlňuje film v rovině hříčky, nepředstíráme, že jsou to dvě různé ženy. Má to logiku, když totiž někdo zahýbá, většinou se stejným typem ženy. Před natáčením jsme měli dřív posazenou manželku doktora, u druhé jsme se dohadovali; každý muž ze štábu měl o Kláře jinou představu. Je to ale komedie, takže oba typy jsou jednoznačné, nerozehrával jsem nějakou složitou psychologii. A že jsou tak rozdílné, je zásluha Táni. Nám tam nechodila jedna Táňa, ale dvě různé herečky a tu Táňu já potkal jako po natáčení, když nastoupila do auta a odjížděla.“


Pro postavu podvádějícího, a přitom milujícího Michala, si zašel režisér na koncert kapely. Tušil, jak říká, že Malátný je člověk, který opravdu dokáže utáhnout svojí pozorností s sympatiemi celý film.


„Já si myslel, že si mě spletli s Petrem Reichertem, bývalým členem kapely. Pak jsem si řekl, že přečtu scénář a když se mi bude líbit, tak do toho jdu. Líbil se mi, ale trvalo to téměř čtyři roky, než se podařilo sehnat peníze na ten film. A ty celé roky jsme trávili s Martinem tím, že jsme četli texty a předělávali,“ říká s úsměvem absolvent oboru činohry na pražské DAMU, který se ještě před sedmi lety objevoval na divadelním jevišti.


„Jak se ale dlouho čekalo, než to bude, už jsem si přál, aby to nebylo. Říkal jsem si: paní Janžurová, Táňa, Vláďa Javorský, všichni hrají v divadle i ve filmu, ale co já tam budu dělat? Natáčelo se celý červenec a první týden jsem byl úplně mimo. Moc jsem se styděl, je to jiné herectví, stále se svítí, zaostřuje, hodiny se čeká, pak najednou - jdeme na to! Nešlo mi to vůbec a po týdnu si štáb oddechl, když mi kolegové pomohli se uvolnit. Když jsem k filmu dělal scénickou hudbu, x-krát jsem ho doma viděl a bylo to utrpení; nemůžu se na to ani dívat. Žádnou další nabídku jsem nedostal a vůbec mi to nevadí. Takže, kdybych už nikdy nehrál, jsem vděčný za šanci, že jsem měl možnost poznat, jak se film dělá. Mě nejvíce baví na hraní s kapelou, že potkávám lidi. A to byl i tento případ, setkání se zajímavými lidmi byl i tady zážitek,“ svěřoval se zkušenostmi z natáčení svého prvního snímku frontman Chinaski.