Od oficiální premiéry 11. února zhlédlo snímek v kinech České republiky 107 020 diváků. V českobudějovickém CineStaru, kam přijela v úterý večer film představit čtyřčlenná filmová delegace, usedl do křesel zatím rekordní počet 6484 diváků.

„Když píšu a točím film, nemyslím ani na diváky, ani na to, jestli by film šel na přehlídky nebo festivaly. Dělám ho tak, aby to byl snímek, na který bych chtěla sama jít do kina, kde se chci pobavit. A nechci odcházet s rancem problémů na zádech. Miluji filmy, které mě nabíjejí energií. Zatím mám takové ohlasy, že lidé jdou z kina do postele s prima pocitem a s nějakou nadějí. Taky mě baví reakce mladých, kteří říkají, že možná jejich rodiče taky ještě žijí,“ uvedla autorka divácky úspěšných televizních i celovečerních filmů a nejlepší veselohry století.

„Každá role byla ideálně obsazená, ale dát dohromady celý ten hvězdný tým byly šachy a oběti. Začali jsme natáčet v tuto dobu před rokem. Scénáře jsem dopsala v květnu a už v červnu oslovila herce, aby si ho přečetli a pak mi řekli, zdali na něj mají čas. Musím přiznat, že tam bylo hodně iniciativy ze strany mého štábu. Třeba chalupu jsme hledali už někdy v září,“ prozradila Poledňáková s tím, že na Evu Holubovou (razantní Bohunka) nebo Oldřicha Kaisera (tak trochu ženatý František) myslela už při psaní scénáře. Dlouho ale nemohla najít představitelku hlavní role – Helenu, která se zamiluje do nevhodného muže. Šarmantní ženu ve zralém věku s vnitřní jiskrou našla režisérka náhodou ve slovenské herečce Kamile Magálové.

Dodala, že při konkurzu na dětskou roli Sebastiana zafungovalo podvědomí. „Líbil se mi čtyřletý Filip Antonio, ale nechtělo se mu mluvit. Když už jsem měla vybraného pětiletého extroverta, nedalo mi to a pořád jsem si fotku Filipa prohlížela. Nějak zvláštně na mě působila. Navíc mi bylo povědomé jeho pořadové číslo 23. V archivu jsem pak našla starou fotku z konkurzu Tomáše Holého taky s třiadvacítkou. Tak jsem si řekla, že to s ním zkusím. Na konkurzu jsem potřebovala, aby Filip řekl větu Romanovi Vojtkovi coby svému tatínkovi, že je jeho pěkný tatínek. A ve chvíli, kdy z jeho úst zaznělo 'Tatínku, ty jsi takový průměr', jsem věděla, že to je přesně Tomáš.“

Do příběhu vyprávěného s nadhledem a lehkou ironií obtiskla Poledňáková své zážitky, příhody přátel, kamarádů i dětí a dokonce i situace, jejichž tvůrcem byl její vnouček. Na Oldřicha Kaisera a Evu Holubovou prozradila, že osudy filmových hereckých figur jim nedaly klidu ani na návštěvě u režiséra Formana v Americe: „Údajně se u něj v kuchyni čtyři hodiny bavili o tom, proč se vlastně rozešli a jestli to bylo správné,“ podotkla režisérka s tím, že v životě je opravdu důležité, jak se s rozchodem člověk vyrovná. „Nejhorší je prásknout dveřmi a nemluvit. Když spolu žili lidé dlouhou dobu a rozejdou se, je přece šílené, aby se od té doby neviděli, neznali…Ale proč? Vždyť spolu prožili spoustu hezkých věcí,“ uzavřela Poledňáková. Úspěšného spisovatele a Helenina manžela hraje ve filmu Jiří Bartoška, ústřední čtveřici doplňují Martha Issová, Roman Vojtek, Jaroslava Adamová, Arnošt Lustig, Milan Šteindler, Karel Šíp a další.