S Jirkou Konečným, který produkoval doposud dva hrané snímky a jeden dokument, jsme se setkali v kavárně poté, co „vyfasoval“ od starostlivé babičky jahodový kompot a nějakou dobrotu v sáčku. „To je výslužka. Když jsem náhodou tady v Budějovicích, babička vždycky něco přinese. Naposledy se ale spletla a já dostal nějaké diabetické dobroty,“ říká s úsměvem sympatický mladík, který vloni na karlovarském festivalu prezentoval svým 21 evropským kolegům projekty společnosti Endorfilm.

Vzápětí dodává: „V Českých Budějovicích jsem žil do svých osmnácti let a formálně jsem se odtud přestěhoval do Prahy až před dvěma lety. Vracím se sem, třeba pracovně jako právě teď, ale jinak tak dvakrát do roka.“

Kulturní scénu na jihu Čech tedy už tolik nesledujete?
Znám se dobře s Honzou Turinským a jeho ženou. Vím, že to nemají s kinem jednoduché, už párkrát to měli s existencí kina nahnuté… Myslím, že tento typ kina má význam. Pro mě navíc sentimentální, protože je první, do kterého jsem na filmy v Budějovicích chodil.
Taková kina s nabídkou nejen komerčním snímků jsou potřebná.

Proč jste se rozhodl do projektu Sestra vstoupit?
Mám k poetice Jáchyma i Filipa Topolových blízký silný vztah. Film je pro mě dost osobní, takové vyrovnání se s určitou etapou v životě a zúčtování s minulostí, s tím, co jsem sám prožil.

Můžete přiblížit, jak vypadala producentská práce na snímku Sestra?
Jako producent se starám o film od začátku do konce. Jsou to především ne zase tolik populární obchodní a právní záležitosti. Mám samozřejmě i nějaké poradní slovo v tom, jak má film vypadat. Sestra je filmem výrazně autorským režiséra Víta Pancíře. Diskutovali jsme o něm předtím a potom.
Mojí hlavní starostí vedle získání financí bylo i získat podporu. Film vznikal skromným způsobem s rozpočtem devět milionů korun. Režisér s kameramanem si na něm dělali téměř všechno. Z větší části začíná moje práce, když se film vyrobí, protože se ho snažím distribuovat a propagovat. A nejtěžší na produkování filmu je, že je to nadlouho. Někdy strávím s projektem třeba i pět let.

Tento snímek je do jisté míry experimentálním filmem. Je podle vás Sestra také diváckým filmem?
Film byl dost dobře vymyšlený už dopředu jako projekt. A natočený úplně přesně podle scénáře. Myslím, že každý film je pro diváka. A naopak, ty, které se snaží být co nejvíc pro diváka, možná nejsou pro nikoho. Cesta k tomu je být upřímný a dostatečně radikální a říct skutečně to, co chci sdělit.
Film je samozřejmě komunikační médium, ale podle mě je důležité být nekompromisní a udělat si film po svém. Sestra je filmem výlučným, ale vůbec ne nepřístupným nebo nepochopitelným. Vítek je coby režisér prvním divákem filmu. A když je upřímný a přesvědčivý, může mít ten film rád i někdo jiný.

Proč se podle vás současný divák obává experimentálního filmu?
Myslím, že je to na jednu stranu věc kultivace. Když se člověk nikdy nedíval na jiné filmy, než je mainstream, jsou pro něho složité. Kdo chodí na artové snímky nebo do klubů, je poučenější a má vytříbenější vkus.
Je to stejné jako s hudbou a literaturou. Kinematografie je nejvíce středová; stojí hodně peněz a jede v kanálech komerce. V tu chvíli jsou na film kladeny nároky, aby byl divácký. Ale paradoxně se u nás oproti například Francii velmi málo experimentuje. Takže jedou filmy takzvané televizní kultury, které slouží k odlehčení. Ale to neznamená, že ty ostatní nemají vznikat.