Tato tématická kolekce zachycuje Prokyšovy malby z 19.století např. v interiérech zámečku Bellárie v zahradě českokrumlovského zámku, tamějšího hudebního altánku, zámeckého orientálního kabinetu a v jiných historických objektech na jihu Čech. Vystavovaný fotografický cyklus, který už vzbudil zájem v Drážďanech, by se měl objevit v květnu v Borovanech a na podzim pak v Českých Budějovicích. Výstava však má i jiné pokračování, a to v podobě půvabné knihy s rozšířeným počtem snímků a doprovodným textem Pavla Pavelce, která by měla vyjít před koncem roku.

Mizející Sahara

V přípravné fázi je i další fotografická publikace, tentokrát s exotickým námětem z africké Sahary. Centrální část Sahary navštívil Michal Tůma před třiceti roky jako člen expedice, při níž pořizoval fotodokumentaci pro UNESCO. Už pracovní název Mizející Sahara napovídá, co je záměrem připravované knihy, pod jejíž textovou částí je podepsán další účastník expedice – dr. Jelínek. „Chtěl bych výběrem snímků z tehdejší doby připomenout čtenáři půvab postupně mizejícího svérázného světa v těchto končinách, které stejně jako jiná místa na zeměkouli ničí zájmy průmyslových a těžařských lobby, lidská dravost a bezohlednost,“ říká autor snímků a spolumajitel vydavatelství Fotomida.

Jeho jméno je uvedeno již na půl druhé desítce knižních titulů, mezi nimiž nechybí ani publikace o Českých Budějovicích nebo jihočeské perle - Českém Krumlově. Jeho tématické fotocykly obdivovali návštěvníci zhruba 40 výstav sólových a 160 kolektivních, a to nejen v tuzemsku a v evropských zemích,. ale také třeba v brazilském Sao Paulu, kanadském Vancouveru, americkém Seattlu či v Japonsku.

„Možná jsem vztah k fotografii zdědil po tátovi, který byl také fotograf, ale přestože jsem fotil odmala, nějak cílevědoměji a hlouběji jsem se fotografií začal zabývat vlastně až při studiích na polygrafii v Praze. Hodně se věnuji portrétům, inspirací v tomto směru mi byl Richard Avedon - podle mne největší portrétista dvacátého století. Fotografoval jsem řadu známých osobností, pokud mě zaujaly ještě něčím jiným než jen slavným jménem - jako třeba Bohumila Hrabala, Josefa Škvoreckého, Adolfa Borna, Petra Čepka, kunsthistorika Františka Dvořáka… Kdysi jsem také nafotil reportážní cyklus z pohřbu Jana Palacha… Další dlouhodobou záležitostí je pro mne fotografování aktů, ale oslovuje mě i architektura, umění, mou velkou láskou je Paříž… “ přibližuje M. Tůma svou tvorbu, pro niž jsou příznačné tématické cykly.

Ačkoliv je v tvůrčí práci považován spíše za sólistu, v jeho životopise figuruje i několik zajímavých společenství – např. uskupení Setkání, kam patřil také Michalův přítel Taras Kusczynsky, nebo dosud fungující českobudějovický spolek Fotos. V současnosti své zkušenosti s nejmladším uměleckým oborem předává Michal Tůma jako pedagog také na střední škole sv.Anežky v Českém Krumlově.

Fotka se sdělením

„Mým krédem je čistá, stylisticky neupravovaná fotka, proto preferuji ve své práci klasický fotoaparát, i když digitálu se pro jiné účely nezříkám. Myslím, že hodně současných fotografů se soustřeďuje na formu, na technickou stránku, ale občas se vytrácí obsah, ta nezpochybnitelná pravdivost a neopakovatelnost sdělení. Ale fotografování není řemeslo, to je umění, takže v něm musí být něco víc, než jen technická dokonalost, něco, co dělá umění uměním,“ dodává Michal Tůma na závěr.