Jedním z přednášejících byl Stanislav Miler, který přijel svým autem, poháněným fritovacím olejem, nejlépe již použitým. Takto recykluje odpad dva roky.


Na „friťák“ najezdil 60 000 kilometrů. Jeho cílem není propagovat jen alternativní zdroje energie, ale poznávat i jiné kultury a propojovat je. O sobě, autě, záměrech v Čechách hovořil poprvé.


„ Od 20 let jsem na cestách, to bylo ještě v době komunismu, kdy jsem si uvědomoval, že tady něco nehraje, a tak jsem emigroval. Rychle jsem si uvědomil, co stojí kapitalismus, jak v Americe nejsou svobodní, i když to hlásají. Po revoluci jsem se vrátil, chvíli jsem dělal to, co jsem v USA studoval, scénografii, pak jsem byl u zrodu televize Nova, později jsem pět let učil na FAMU, teď 10 let dělám prezentace multimediálních prezentací hlavně v Rakousku.“


Jak jste se dostal k obytnému autu, které jezdí na olej?

Protože miluji snowboarding, a abych si ho mohl v Alpách užívat, nechal jsem si upravit starší dodávku na super izolovaný obytný vůz a jezdil jsem „ekologicky“ na bionaftu. Psal mi kamarád, že podniká cestu po Státech v autě na olej a že tankuje u Mc Donalda. To mě nadchlo a nechal jsem to moje předělat na olej. Jezdit takovým autem byl můj sen. Mám tady vše, co potřebuji, jsem svobodný.


To byl rok 2005, co se dělo pak?
Mým cílem bylo jezdit na recyklovaný olej. V Čechách jsem si nechal vyrobit filtr, kde se zachycují zbytky hranolků a podobně. V roce 2006 jsme ve dvou eko autech projeli třikrát Balkán, sledovali jsme cestu Cyrila a Metoděje s pořadem Proroci písma. Objevovali jsme historii a současnost slovanského písma. Pak jsem se vydal na cestu do Egypta. Moje výpravy nejsou jen o propagaci rostlinného oleje, rád poznávám jiné kultury. V autě mám kino, díky solárnímu panelu a bateriím promítám 2 – 3 hodiny. “


Jaké máte plány?
Teď plánuji být v Čechách a připravit se na půlroční cestu do Číny na olympijské hry. Rád bych se vydal po stopách Oldřicha Bohéma, který se v roce 1316 dostal z Čech do Pekingu a zážitky popsal v knize. Chtěl bych připravit program pro děti, aby si udělaly představu, jak se kde žije, co kdo spotřebuje. Cítím, že je třeba udělat radikální změnu. Musíme změnit procesy. Nic nemůže růst do nekonečna. Jinak si problém příroda vyřeší po svém. Můžeme snížit důsledky, můžete se na to připravit, abychom v horizontu 150 – 200 let jako civilizace nezanikli.“