Lidé tak aktivní jako Miroslav Boček (*1981) mohou občas součtem svých aktivit nahánět druhým lidem hrůzu. Tanec, divadlo, autorská čtení a bůhví, co ještě… Básně! A ke všemu prvotinu Některé mraky letí pomaleji vydá zrovna dosti prestižní Dauphin Daniela Podhradského. Mírovi Bočkovi je třicet let a člověku se ani nechce věřit, 'že byste to všecko stih'. A to je možná úhelný kámen, na němž třeba stavět přístup k 'básníku Bočkovi', prezentujícímu v autorském debutu město, ves a – sebe samého. A samozřejmě i to cestování, o němž se mluvilo ve všech těch článcích, které o něm dosud psaly.

Takže, i když se mluví o mracích a píše o mracích, o nebi a blankytu, nakonec vždycky ulpí pohled dole, někdy i níž, než jen 'v jejích očích'. Někdy se obrazy kupí tak, že přes ně nevidět, jako na Návštěvě u strýčka, jako v Chebu našem vezdejším. Bývá jich pak přespříliš, ale vším prosvítá Bočkovo já, zatnuté do poezie jako křivák do patky okoralého chleba.
Jindy však, jako v Periferii, najednou mu věřím, když buldozerem své obrazivosti zahrnuje mou mysl veršovými aforismy tvořícími onu báseň. A právě pro tu Periferii mu snad odpustím, Odchod do důchodu mne potěší a rozhrnutím trochy té plevelné mnohomluvnosti – Zase ty větvičky – získám tolik potřebné světlo pro Noc v řádu, jíž dílko vrcholí.
Míra Boček se nebojí (slovesa) být. Užívá (si) je často v těch pětapadesáti básních na 72 stranách, rád JE. A i když jeho prvotinu skutečně tvoří spíš čas, než autorský záměr, výsledek nejméně za jedno čtení určitě stojí. A nejen v Normální domácnosti.

Hodnocení Deníku: 70%

TOMÁŠ VEBER
Autor je kulturní kritik

Miroslav Boček: Některé mraky letí pomaleji. Dauphin Praha - Podlesí 2011, 72 s., náklad 300 ks.