Osm minut po půl deváté přitom začal koncert nadějně. Stmívalo se, Kühnův smíšený sbor začal zjemna a za pár minut Rehradice gradovaly s bicími. Bohužel ale nefungovala světla, potřebná pro televizní záznam. Kapela zařadila Otčenáš, jenže technika se neprobrala, a tak Karel Holas vyhlásil pauzu deset minut, která se protáhla na půlhodiny.

To ještě publikum, byť 
s reptáním, skouslo. I to, že kvůli TV si Rehradice poslechlo znovu. Zásadní zmar koncertu, při němž se Čechomor dostal do tempa až před koncem, měl dva jiné viníky: zvukaře a zjištění, že skupina někde poztrácela energii.

Zvukaři selhali. Flétna, na kterou otevíral písničku Malovaný kostel Joji Hirota, byla spíš vidět než slyšet, housle se jen místy vynořily z elektrické kytary. A zpěv, toť zjevně nepotřebný doplněk: zaniklo sólo Lenky Dusilové v Neber sobě, Holasův hlas v Andulce naprosto přejely bicí…

Čechomor slavil 16. srpna na českokrumlovském Mezinárodním hudebním festivalu 25 let.Čechomor se očividně snažil. V táhlé Za gorum za vodum, kterou melancholií přidýchla Dusilová, se melodicky propletly harmonika s pizzicaty houslí, však nic platno. Publikum, lačné křepčení, smuténku odzvívlo.

Kapela se nadechla při Dudáčkovi. Lidé se rozvlnili, dostavil se první pořádný tleskot do rytmu a relativně nadšený pískot. Limbora s houslemi přibroušenými efektem 
a poté s nadhledem odehrané kytarové sólo Gerry Leonarda připravilo prostor pro Andulku, kterou rozpumpovaly bicí 
a při níž se tleskalo skandovaně. Naplno se skupina probrala při rockově řízné Kněždubské věži. Parádní beat.

Jenže zase spadl řemen. Místo dalšího hitu přišel film 
o asistenčních psech, na něž Čechomor přispívá. Jakkoli člověk chápe, že bylo potřeba, aby se na jeviště poskládala Smíchovská komorní filharmonie, byla to dramaturgická bota. Jeden komentář z hlediště za všechny: „Ty vole, proč tu koukáme za čtyři kila na retrívry?“

Tempo chytli oslavenci až při Proměnách, kde intro obstarali filharmonici a sbor diváci. Hitovce Mezi horami slušela echa od kühnovců a předvedl se kytarista Michael Vašíček, který vzápětí náladotvorně rozehrál Svatbu.

Pokaždé, když se objevila Lenka Dusilová, jiskřilo to. Dokonale jí sedly čardášovité Husičky, které odzpívala a odtančila na 120 procent. Možná tím nakopla studeně působící Čechomor, který při Hrušce 
i Větříčku vstal energeticky 
z mrtvých.

Damien Rice letos na Colours of Ostrava zmámil 30 tisíc lidí zcela sám. V Pivovarské zahradě, kam přišlo 2800 diváků, bylo hráčů a zpěváků přes třicet, ale emoce jako by si šetřili – snad na večírek, kam je patrně vezly limuzíny, čekající na Latráně. Kdo ví. Pohled na fanoušky, kteří se při koncertě otáčeli ke kapele zády a tlachali nad pivem, byl každopádně velmi smutný. Třeba jen Čechomor neměl den. Oddechový čas si však bohužel vybral ve velmi nevhodnou chvíli.

Hodnocení Deníku: 50%