Co všechno může přinést jedno náhodné setkání a zvláštní noc? Jak dva chlapce poznamená, když se na pár hodin stanou součástí světa dospělých? Tím se zabývá film režiséra Olma Omerzu Příliš mladá noc, ve kterém ztvárnil malou roli herec Jihočeského divadla Ondřej Volejník. Tvůrci jej v pondělí představili v českobudějovickém kině Kotva, ve čtvrtek má oficiální premiéru.

Snímek se jako jediný český zástupce dostal na prestižní filmový festival Berlinale. I když se jedná o absolventský počin, který si musel vystačit s omezeným rozpočtem, je solidně technicky zvládnutý a zaujme především dokonale vykreslenou dusnou atmosférou. Samotné vyprávění však chvílemi pokulhává, působí samoúčelně a neposkytne divákovi sebemenší vodítko k motivacím postav.

Příběh vypráví o dvou dvanáctiletých chlapcích, kteří se na Nový rok shodou okolností dostanou do bytu k mladé dívce a dvěma dospělým mužům. Původně si tu chtějí jenom vypít čaj, ale jejich návštěva se prodlužuje a stávají se svědky  věcí, kterých by ve svém věku nejspíš měli zůstat ušetřeni.

Scénář tedy pracuje se zajímavým námětem. Postupně se ukazuje, že vlastně vůbec nejde o dva chlapce, ale o podivné vztahy dospělých. Děti hrají roli pozorovatelů, většinou mlčenlivých, jejichž nezkušenost a zmatenost kontrastuje s chováním starších postav. Ty si navzájem ubližují, předstírají a bojují o moc ve svém zvláštním vztahovém propletenci.

Režisérovi se dobře podařilo vystihnout atmosféru v panelákovém bytě, kde se převážná většina filmu odehrává.  Herci se tu míjejí na pár metrech čtverečních, soukromí neexistuje, protože pokoje oddělují jen prosklené dveře, a nálada jednoho se přenáší na všechny ostatní. Do této situace pak bez problémů zapadnou i závěrečné scény, u nichž si divák nemůže být jistý, jestli se jedná o skutečnost, nebo jen sen.

Dobří dětští herci

Samotná atmosféra však hodinový film neutáhne a vyprávění chvílemi pokulhává. Film nabízí zajímavé scény, dialogy, jenže ty se bohužel rozpadají na epizody a jako ucelený příběh nefungují. Je například jasné, že trojice dospělých postav má mezi sebou velice zvláštní milostný vztah, ale nikde není ani náznakem vysvětleno, jak vznikl a proč vlastně všichni mají zájem v této podivnosti pokračovat.

Poněkud iracionální je i to, proč u sebe celou noc nechávají dva malé kluky, které už hledají rodiče. Divák také čeká, jak se do děje zapojí policista, který slyší hlášení o pohřešovaných, ale vše nakonec zůstává jen u nočního náhodného setkání bez výraznější pointy, jehož důsledek si každý musí domyslet sám.

Velkou výhodou filmu jsou dobří herci v dětských rolích. I když jim scénář nepředepisuje mnoho slov a nechává je vyjadřovat se pohledem, zvládají to skvěle. Podařená je i technická stránka a především v jedné scéně výborná práce s hudbou.
Režisér Olmo Omerzu, který chce dál točit filmy v Česku, má tedy bezesporu talent. Jen by příště potřeboval trochu propracovanější scénář, který nebude působit jako provokativní plácnutí do vody.