Nevím, který otec tohle nikdy nezažil: Vyprávíte pohádku, zpíváte písničku, říkáte básničku před usnutím, když tu s vámi najednou někdo zalomcuje a zabuší do vás maličkou pěstičkou. Ani jste si nevšimli a říkáte, zpíváte nebo recitujete cosi nepatřičného. Do Červené Karkulky se vám vetřel soused, který přišel vrátit lešení ze stavby, do písničky přilétla místo žežuličky hypotéka, básničku jste výborně zrýmovali jako spor o výplatu s nadřízeným. Vaše probuzené nevědomí probralo z počínající letargie vaše dítě, neřku-li rovnou děti dvě, tři a víc. Proto už dětem v postýlce pohádky nečtu. Sedneme si kolem stolu a čteme, před usnutím kohokoli. Výhodou je, že si u toho můžeme prohlížet ilustrace. Naše děti jsou hodně obrázkové, pěkný obrázek dovedou ocenit.
Před týdnem jsem domů přinesl krabičkovou knížku – 12 ukolébavek od táborského nakladatelství Baobab v úhledném kartonu. Z drobných sešitů jsem se nejvíc sám těšil na ten čtvrtý, kde Michaela Kukovičová doprovodila báseň Pro Františku z pera Ivana Martina Jirouse. Je to totiž má oblíbená Magorovina. Zajíčkova kolíbačka Chrudoše Valouška, sešit desátý, vyvedený ve stylu „urob si sám“ také sliboval už titulní stranou kvalitu oboustrannou, obraz i text. Kluky ale nejvíc zaujala „šestka“, sešit Magdaleny Rutové a překlad básně To není tamto, jejímž autorem je Friedrich Wilhelm Güll (překládal Ivan Wernisch). Titěrné lidičky a ještě titěrnější zvířátka a věci jsme spolu pozorovali snad hodinu. Kdepak Dagmar Urbánková a její „ležatá osmička“ – toť přece nápad, vtipné výtvarné řešení, ale až příliš lyrické pro dva naše „zbrojnoše“. Rozpitá Šišky myš Alžběty Skálové a její modrošedá veveřice také pobavily spíš mě. Jedničku, dvojku, jedenáctku a dvanáctku spojily texty Terezy Horváthové, přičemž dokonalou jednotu vytváří v mých očích sepětí jejího textu a výtvarného provedení Juraje Horvátha, Terezina manžela, sešit nesoucí název Každý večer.
Zbývají tři. Trojka – Iwona Chmielewska výtvarně-literární, text překládal Jan Machonin. Pětka – Franziska Neubert s básní Augusta Heinricha Hoffmanna von Fallersleben v překladu Tomáše Kafky, a zcela autorská sedmička Hajaja, pu pu pu Terezy Říčanové. Ta ve mně vzbudila i výčitky svědomí – Hajaja, pu pu pu / až usneš, uteču. Začátek uspávanky opravdu „vypečený“, dítě je napjato od prvního momentu, kam všude mu čtoucí rodič během jeho spánku upláchne, nakonec ale napětí střídá uvolnění a dítě se dozví, že rodič nikam nezmizí, že tu bude s ním. První dva zmiňované převracím v rukou, snad „na později“.
Moc prima věc, tahle krabička plná sešitků. Jestli našim dětem zůstane – odkud jen se v nich vzal? – cit pro vnímání krásy, pak jsme touto krabičkou přinesli do jejich života čtení na pěknou řádku let. A to jsou všechna slova všech sešitů dohromady vměstnatelná do jedné docela krátké pohádky. Ale ne tak obrázky, ne tak všechny významy těch slov. Dobrou noc!
Různí autoři: 12 ukolébavek. Baobab, Tábor, 2016, 330 korun.
TOMÁŠ VEBER
Autor je učitel