Nástupci převážně předělávkového Bluesetu, který od přelomu devadesátých a nultých let patřil k českobudějovickému hudebnímu inventáři, to jsou Oni. První čtyři roky fungování skupiny pod novým názvem teď shrnuje debutová eponymní deska, kterou skupina pokřtí v pátek 16. prosince v českobudějovickém River Clubu.

Jazz rock sice prožíval svůj vrchol v 70. letech minulého století, pořád se ale najde dostatek hudebníků i fanoušků, kteří se k tomuto období vrací. Patří mezi ně i Oni, jejichž debut už na první poslech naznačuje, že za ním stojí zkušení hráči. Díky množství muzikantských špílců, obalujících základní kostru jednotlivých písní, je totiž deska zábavná i na opakovaný poslech. Aby také ne, když část skladeb skupina hrála ještě za dob Bluesetu, i když často ve výrazně odlišných verzích.

Oni svou vlastní tvorbu definují jako jazzrockové vypravěčství. Tím možná nechtěně vystihují úsporný pěvecký styl své trojice vokalistů, neberou ale v potaz skutečnost, že hlavně v kytarách je citelný také vliv funku a větší část písní se nese v mírně pesimistické nablueslé náladě, kterou si skupina nejspíše přinesla z dob své předchozí etapy. I přes instrumentální zdatnost členů skupiny je zároveň pořád kladen důraz na písničkovost a příběhovost nahrávky.

Tomáš Martíšek, zpěvák a kytarista z jazzrockové skupiny Oni.Zdroj: František CimlZa autorstvím písní stojí většinou frontman Tomáš Martíšek a baskytarista Aleš "Ogar" Horák, osvědčený tandem již z dávných dob skupiny Cri-du-chat. Každá skladba má díky tomu své silné momenty. Zatímco u Kopretin je to na pozadí funkující Horákova baskytara, u Vítězství zase saxofon Petra "Pifa" Puffera, který svým zvukem nadlehčuje jinak bluesově zatěžkaný zvuk skladby. Dialogy dechových nástrojů a kytar příjemně oživují také ostatní písničky.

Úvodní svižná Chřestýš tak může svou kombinací přiostřených kytar a saxofonu v mezihrách připomenout dokonce živelnost brněnských Čankišou. Kapele Oni ale o něco více sluší zadumanější, melancholická tvář. Tu představuje například nenápadná, ale o to působivější unavená Insomnia, vrchol celého alba. To by sice jako celek mohlo být o pár minut kratší, na druhou stranu je ale nezvykle dotažené a dramaturgicky funkčně sestavené.

PETR ŠRAJER
Autor studuje muzikologii

Hodnocení: 70 %