„První dvě sklenice sice ještě studily na prsou, ale při třetí už jsme začínali mít opět sílu nahlédnout přes špinavé záclony do ještě špinavější ulice, kde pomalu chcípal den.“ Útlou knihu krátkých próz píseckého výtvarníka Petra Mana lze číst jako autobiografickou výpověď hledače smyslu bytí v pochmurné každodennosti 80. let 20. století. Autor ve svém cyklu příběhů představuje dvanáct zaměstnání, jež vystřídal v průběhu dvanácti let. O vyprávění na téma hledání práce a jejího smyslu ale vlastně nejde. Zápletka nehraje v Manově knize hlavní roli. Přesto má text neuvěřitelný spád. Společným jmenovatelem pracovních epizod jsou absurdita, smutek a samota. Pramálo záleží na tom, zda nedostudovaný učitel vstupuje za ranní tmy do brány Elektropřístroje, roznáší kusy zavlažovacího potrubí v JZD Hradiště, pracuje jako skladník Výrobního družstva invalidů, sportovní instruktor na textilním učilišti nebo noční hlídač koní. Všechna jeho zaměstnání jsou stejně bezútěšná a nenaplňující. Lidé, s nimiž se v bolševickém prostředí setkává, jsou totiž zrovna takoví. Jsou to jen karikatury a stíny.

Petr Mano napsal knihu Šarlák, která zachycuje atmosféru 80. let v Písku.Mano, bohém a malíř na malém městě, vidí na rozdíl od svého okolí barevně.  Denně se probouzí do světa nekonečných odstínů nikoliv šedi, nýbrž hnědi. Protahuje čtenáře světem městské periferie s jejím zápachem, kyselým smradem fuseklí a věčně přítomných fekálií. V jeho výpovědi o bezčasí a vyprázdněnosti života zaujímají ústřední postavení exkrementy a jejich všude se linoucí zápach. Podivnou neprozkoumanou matérii povyšuje na umělecký objekt, nachází v ní dokonalý symbol doby. Nezastavitelným tokem slov, poezií světa za hranicemi centra i vírou v očistnou roli zaplivaných špeluněk připomíná tak trochu Bohumila Hrabala. Je malířem městských krajin, které se podobají zdevastovaným játrům opilce, promaštěnému papundeklu rozřezanému břitvami. Mano je pozorovatel skutečnosti. Má dar popsat a sdílet zažité. Puch oranišť a městské čističky vystupuje z na první pohled líbezné knihy téměř hmatatelně. Jeho Písek předlistopadových let má málo společného s dnešním malebným městem na břehu Otavy. Přesto je Manovo vzpomínání na čas fekálií poetické, chce se říci beatnické. Mrazí z něj podobně jako z veršů Václava Hraběte. Jeho jazyk je nesmlouvavě upřímný, zemitý: „Přivázaní obrovití černí valaši byli klidní a nehybní téměř jako skály, jen občas zachrastili uzdami nebo dlouze, těžce chcali.“

Petr Mano, Šarlák. Dvanáct obrazů z periferie světa (Písek 1980­ 1992), Praha 2014, nakladatelství 65. pole, 159 stran, podle Kosmasu běžná cena 229 Kč.

VÁCLAV GRUBHOFFER
Autor je kulturní historik